poezie a povídky vlado matuška
Skladiště prázdných forem


Skladiště prázdných forem básně ze sbírky: Za nehty rez

Pravda o mně a mamince

plakala jsi - když jsi mne spatřila
plakala jsi - když kostičky nohy převracel skalpel
a mříže zaklaply
dětské oddělení

kdo opuštěnější jest

trestnice postýlky studila chlórem emocí
předávat
věřit
milovat

dnes kulhám každým rokem

KOMENTÁŘ ke Pravda o mně a mamince předmět: Upozornění, oznámení autor komentu: Vlado


Upozornění, oznámení
Zde můžete vkládat chválu. Nejen. Povolené jsou i názory, nebo kritika. Žádám jen troly, roboty o opuštění stránek, aniž by zde něco zanechali. Děkuji všem.



Prokřehlá něha

laskavá víla
co prošla pozlacenou pípou
a pod nohama řeže sníh
vlečkou zavazuje oči

mráz bělí kosti
a nade mnou se zhouply hvězdy
na provaze pohlazení matky
co nezná moje jméno

slyším volání zvonů
rodiny se trousí na půlnoční
a já opouštím sebe
chci se prohlédnout

bože
Matko



Výron plodové vody

Oběšenci pupeční vyhřezli
v igelitu lásky lapají dech
lékař hrudí udeří rázně
plač k smrti děťátko

plytcí rostou
po sádrových cestách trhají nožičky

lobotom obnaží kvas bolestí
zde červi žerou závity matek
ta poutka prázdných svrchníků / dospělí je pověsí
hřála bližší dráha Mléčná
vyschnul struk dotyků
requie



Nástupiště bez odpustků

Na třetím nástupišti
páté koleji
uvadají
odstavené životy

cestou suneme podzemí
skepticky mrkáme
studené světlo tunelu
stejnosměrný teče proud

vychozené kachličky
miliony postav
plivanci umyté
drtí zrnka písku

barva opustila litinu
zábradlí kvete ne oporou
kde země vyvrhuje maso
rozevírá vykloubené kyčle
křičí v bolestech
pustého nástupiště

v studený opar probuzení
zaplněné prázdno hlučí
válí se na dlažbě ráno
odhozené oharky vyhořely
nabraných slin vášně
pohozených genů

pomočené koleje
uzavřely perspektivu
nesou svůj kříž
v nekonečno smrti…



Vyvržená modlitba

Na pupečních šňůrách
houpou děti v purpuru
odstřižení
už za dvanáct neodbití
cintají na forbínu altruistům

plácá obecenstvo po zádech se
honí v dlaních třicet pozlacených
svědomím je nerozpozná
a moč protéká varlaty či pysky
když nožičky se třepou
okoraly žloutky bělem očí
za dávno

slitování…
strhněte za kolena hned
prosím



Masokombinát platinových dílů

V králičím žaludku
lepkavé stěny mlaskají
jsem pohlazený
konečník
v jeteli čtyřlístků trávený
rozkládám varlata
už zbývají jen chlupy
s křečovitou filckou

ve finále bobkovím
platinová matka bez šroubů a kostí
padá vznešeně blyštivá
v žaludeční vřed



Když čekal svět

Sedával jsem s babičkou
v domě bez vody
hladili jsme krajky jehlicí
zpívali si ku práci
tenkrát ještě voněly
koláče

Děda mě vodil na vláčky
a sebe na pivo
lokomotivy funěly páru
děda chladil horko
a červená kola se vždy protočila
na zvednutý terčík
následně hopsala zvonkohra
a vlaky na Brno
ohýbaly zámek u paty

Slunce hřálo mouchy
na siestě toalet
já sevřel pavouka
pak už lýtka kulatila prach
utíkala teta okatá
a smích hladil pány sousedy
pavlač tleskala
utíkej Alenko
utíkej

Vítr utekl mi…



Hnízdo od nebeské strany

Babičko výš mě vyhoď
chci uvidět ptačí hnízdo od nebeské strany
jestli holata proklovala svět
a rodiče plní červy zpěvy
udeř mě nahoru

houpačka již prosí pláče
„dost stačí střevo polámeš mě
mé spoje dřevců táhnou pištce
a hřebíky zatloukají hroty v boje
při viklání na bubínky“

více a prudčeji mě odhoď babi
ať oschnou rosy rána z nohy
a mezi prsty prožene se vítr z jara
ať mohu ždímat mraky z deště
a zalít zahradu tu naši

až nahoru mě zhoupni
já chci přehlédnout můj svět
letět od tvých krajek nad knížku tety
a vlasem vlnit plavě zpět
když zamrazí i šíje dětská

babičko víš kde je Máma…



Bolesti

kloubíš se v kyčlích
při prvním stenu
kloužeš potem kopulace papá
-bolesti-
šviháš se bičíky nýmanda
a buňky prorážíš hlavou stěnu
tu lidskou největší
se zrodíš
-bolesti-



Láska čárka bolesti

Bolesti

před kašpárkem se zlomíš
a lámeš maňáska
to ukazováček v hrudi
neudrží přímku
převrátí kouty úst

Milec ne - moudra
pod náspem

k nebi rozjetý vlak - nákladní
memento
kov směruje kov jisker v potemnění
slyšet ohyb
v echa

pod vozem velkým
básník skládá mince hlavu
v obruč ženy


Včera večer žhnul hvězdami a já šel tam kde jsem tě objímal.
V tom po náspu, snad po noční obloze projel nákladní vlak.
Kvapil do mírné zatáčky a já si uvědomil, že když se jeden strhne pak mne smete vozů hradba z oblohy.

,

živote
dal jsi mi mozek z pevnějších
citů a citlivostí přelil moře
i múzy ulíbaly chlouby v um

a pak
pak jsi mne Ďáble poslal žít



HoHa

ušoupaná žula
osvětlení spiklenecky mrká
zasyčí cigareta
poklep podpatku
ostrá čepel
jinde tlupa v maskách
uvnitř plno krve
na svět přišlo dítě.



Lípy dlužené

Z Boskovic lípy táhnou na hřbitov
a srdce podzimem opadá
Pamětice Sudice zapomněl v brázdě život
už navždy
zůstaneme si dlužni...
mámo



Krajina nerozených ptáčat

Když ráno rozprostírám kůži po strništi
a zpívám krajinou nerozených ptáčat
rezonuji pochvami vzpomínek
a rozevírám prostatu kladivounům času
jitře onanuji s hnijící pelestí záhybů
do kafe mi kadí masařky krystalickou sůl
vím
to ve zřítelnicí mi vyhřeznul další den…



Vánoční přáaní 2010

v náladě svírán ve při s dnem
jsem čtyř stěn
liché je mi dýchat
já já vám

poetům skládající hlavy
zde
a přeji

aby zlaté prase nesežralo salát - večeři
aby zlaté prase nesežralo

Vánoce



Skladiště prázdných forem

bříška prstů pálená v hlíně
a ve fjordech můj otisk v čaji
rozdával jsem tvary
a ňader ukojení chtěl
zbylo jen plocho žel

stopy zadupané
v hliněná ech
a jiní stisknou v kůži dech
snídají si a pijí z darů
rodin svých
a já z vyhořelých tvarů
žiji jen vypitý
jsem ve střepech