poezie a povídky vlado matuška
Hřebík


Hřebík básně ze sbírky: Za nehty rez

V perimetru

Já smutný čtvereček
neprošel kalibrem tváří
a jsoucnost kolečka děsí se hran

vyřadí zmetka z otvorů

koulí si cestou snadno
beze stop odporu
výrobních linek
lidského stroje dílem zapadnout
a roztaví odlišné jedno lití
bez tepla



Na hlavičce kaňka

Výkřiky očí podebraly
plijí v kolejiště životy
jen tmou se nadechnou
mezi stmíváním

dávno již
svou prací vykotlali domovy
jen za nehty rez
robě pohladí

_

v Pendolinu píší morálku do centů
zlomky hadů doktorských
za sklem vzneseni mentorují
a pod piják
parafují

prostý kape z bohatých per



Rozdala se bába Hladová

na kolenou minut pětník
nebožez děravé náruče
a děti lisované košem
tlačené megabyty
barokem úspěchů
a blízkostí obvodů
jsou
jsou pohlazené za sklem

my handlujeme životy životů
pohrobky šatíme
samotníme v obalech bez masa



Vyjedené hlavy

V planinu hlavy ohnuté
ohrožený kráčí
nese stigma v čele
chce orat vodu pluhem
blázen

vztyčenou vždy setne kosa snáze
ani zrno na zmar frázuje si dav
když sýpka plní inferna
vzývají plevy vítr doby
vivat pochválen zaplať



Mírová emise

slova na hlavičce sbíjí šibenici
a hvězdy na výložkách nesní milče
v krámech maňásků zlomené ukazováčky vystavují
demokracii
a její příkopy

na prahu klamání oslepuje tolaru lesk
komu sloužíš?
lidem…



Sežehlé pokoje očí

(Vyleptáno ve Vítkově 19. 4. 2009)

Propadnul úsměv děvčátku
i popel shořel náruče
když jazyky prošly domovem
vyžraly tváře dětské
nejen
a podebraly oči tmavé
kdo než Ďábel změří hloubku…
Nechápu bolest maminko
jsem špatná…



prázdné dlaně převrací pohádku
máma donesla leporelo
vybarvené děti jásají v básních
zde cáry s leptů zanechají jizvy kůže
nejen
mízu přervaly k neplnění
zase Ďábel změří dluhy v hrudi
Zde vítězí dobro maminko
Už nebudu zlobit…



Na povrchu hrubé šipky

Na mřížích šnek vláčí klec se zlatým hrdlem
pod Daliborku drobky strun pohodily dívky rozmarné
kde domov v nás

oslovit každého cestou a optat se na spoje
eskalátorem v podzemí unést se
nebo pod proudem šalin hořet hledáním odporu
shořet blízkostí
jiskřit v ohnutí kolejí zajetých
kde domov v nás

pokládat kameny na pole válečných vítězství
lány bez remíz kde panovník pat
kde opilý Šáh v peřinách výbojem touží oživit sval
v pohrudí vymáčknout oliv krůpěje poslední
kde domov v nás



Pochovaná košile

Učesání Země
česlem


krajáč ropy - hojnost rohatí
za nehty půda vytracená
kdys oral sel vláčel sklízel
radost

_
plastové láhve česané rzí
rodiny zamknul nad pádem proud
točí je přetáčí
a vzduch unášené duše
jsoucno polyká
zalknutí



Generace za vzduch


prahneme po vlastní zdi
vlastní generace sekáme na pultech pozlátka
až odkapává vlastní voda -jen
vlastní dcery dcer - vlastní synové synů - vlastní vzduch

_
natáhnou večerní nohy
stresem hlavou zdí
křepčí písmeny bez slov
osamění



Ostřejší břit pochvy píše



Hradby padají
ženy šuliny dostanou
muži kudlu do zad

pičí čvachtá bahno kvality
nevhodný prdel trhá si na kůlu
je veselo

devětkrát naplní se tma
rozevřou chřtány lepšího člověka
rozmnožil se


i bez války
stejné morálky
s prdelí na kůlu
střevo mé píše

miluji alegorii boha
miluji člověka stvořitele
vychcípejte!

Epilog: „Sarkasmus je poslední útočiště těch, kdo prohráli.“ (R. Hoover)
Sarkasmus (řec. doslova „řezání do masa“).













V křížích

Slabina

živote
umučíš smrt
v mezích žeber ji ulechtáš
až za břicho se propadne

co nám zbývá než smích na zbytku masa

čas pak zahodí obruče
starosti rozdrolí
vrásky už nenajdou stínů
živote


nanečisto

za nehtem lůžko
v něm žena provdává se
prvnička povinnost plní první
nahá po stržení
oklamaná byla
je masem


uštípačná

tam kde kukačka staví hnízda
tam kde klíště sere med
tam kde člověk
tam chci žít



Zákroky

Rodin

v blok skály
prohlédl hluboko     víc než sousedé
kde pukliny jizví vzdech

měnil
tesal údery dlátem
a těžká slova padala v prach

kámen přivoněl potu
procitli





splav

široké paže rozpřáhnul
napnul v provazci svalů
a mezi břehy
zasténal

důvěrni mu naložili      mnohé i víc
nestrhnul v proud životy
a nové stopy umožnil
v půdě
usmál se

…další…



Zastavení

artista

dlaní prostupuje štěrk
nohy nebem kráčí
tíže se přetočí

batohy na křídlech tažných rtů
domovy přiblíží


půda

ústa rozkročená do široka
vtisknou život cestám
obrátí spánek         chceš-li
rozetřou led          žebrovím žhnou
hlad zahluší

jizvy rozejité do široka
Matka vydechuje
potomek žadoní       ještě - ještě - ještě


naplnění

až všechny kameny zapadnou
poslední prach najde své místo
snad obrátím smetanové Slunce

rozevřou se pampelišky


průvodčí

metronom rozběhnul ženy
co zastávka usadí se
rozejdou prst - palec po známých

   udržet oheň    dítě opatřit   povídat

- ucítit dech -



Lidské miniaturky

Vášně


svaly mladíků napínají se
touhou údů
plodit - vraždit

naplní pochvu
nebo vytasí -z ní- zazní

dívky drží paže?


Vymítání štěstí?


na krajině prázdných frází
moudro vejce sází
a kominík ze sazí
moura v nesnázích
knoflík svírá


Vitalita


na loknách oči
loučí se žena těhotná
doufá v příchozí
za břichem nevěrností



Pořadí


po zadním skle
na zadním sedadle
posouvá formuli jedna
dítě



Zhmotněno


domeček s babičkou
koupený na splátky
s láskou i bez lásky

žijeme plodíme
-náhražky-

až půjde stará
půjde ona sama
-
vychovám si já
vlastního syna



Namlouvání namlouvat


ach to pánské přirozené - zní
v soupeření o samici
a ruka v nohavici
kvalitní lež
značí



Hřebík

Ten jehož jméno můžeme vyslovit



Do rakví jede

když plíce vyžírá

a šibenice pojí

na hlavičce slovo



ten poslední

jak kapka v poháru

a první v čistém letokruhu

jedou do dlaní

trnem

korunuje krále večera