Ve hře
napříč linkami slepé ulice
děvčátka vybíjela životy
míčem ve hře
kolo mě vedlo
klopýtalo
na hřbetě potrava prosil jsem
že mám jen jeden
smála se
ještě mléčnými zuby
Uhel polojasna
bylo polojasno do pozdního popoledne
domy chodily skvrnami světla
jen moje kůže zůstala sluncem zapomenutá
črtala se v odrazech
musím se dívat do vašich očí abych se uviděl
musíte mne pohladit abych se cítil
musíte o mně mluvit abych se uslyšel
a když mne přijmete přenášet se nebudu
Učňovská hlína
hlinárna byla
snad ještě někde v Číně je
místnost kde pazourky v bubnech drtily
učně zapřáhnuté v pytli jílu
my jsme klopýtali mezi kýbly Kyšice
aby masa se stala plastickou
nejvyššímu točíři ke kruhu skládali se
„krátká!“
ve hmotě pro zatáčení já našel
železného vozu třísku a zařval jsem sbírku básní
„Za nehty rez!“
Třikrát a čtyřikrát
poprvé strach se zapomněl v očích Čejkové
před okny kam se chodí umírat
na oválu kde vyhrával v běhu zadek starší žačky
chtěla se bavit časem
a já zmatený dobrovolně ležel
na operačním stole
šeptal jsem modlitbu za tupé nože
jsem ten který uhýbá pohledem
při podání ruky
nevěřím na tupé nože
nevěřím náruči s hlavou na prsech matky
za bílými košíčky náhubky
injekce infekce
ukrývá se skalpel a zaklapnutí mříží
proříznutí
lámání kolem dětských kostí
jsem ten který uhýbá pohledem
Šárce
Šárce
blankytná krev - mramor slonové kosti
všechny cesty vedou do Klína
nezabloudil bys k Šárce
čárku ochutnat a nasytit
od spojených nohou pomeranče
k hlavě mluvit
vystřelit mozek
Spánek položený na sklo
spánek položený na sklo
otřásá se
světla pokojů se mihnou
sotva vysním náruče každému
zmizí ve tmě
můj dech se lepí
průvodčí vyžaduje jízdenku
děruje
pokládám průkazku učně
Sluneční helmy
/_
za oknem slunce
na jedno oko mu došla modrá pastelka
ořezej mně mami
fantazie je černá páska
upatlaný omastek a lepící se
prsty vysvlékly sklo a plandají
proudem vzduchu nad obnaženými žebry
se záclony pohnou jakoby člověk
ve sklepě pod schodištěm
vyrostl kočárek do botiček
na kolech spletené paprsky obepíná guma
ložiska nepromazali rumem po mnoho jar
/_
oranžově-červené peří září
kolem řiti
strakapoudi jsou sprostí
parádníci
pánům v zátylku krev prosakuje
nápadníci další
celou přilbu nosí
na špek mi sedla
dívka od popela celá
šedivka odlišná co na zadku nesvítila
nejkrásnější se mi hnedle zdála
do zobáku si slané brala
jednou
vícekrát jsem ji neviděl
Se spisovatelkou
Jizvy a nože v náručích
prsa padají hladem
žebra zvedají vzduch
nikdo nekrmil děvčátko
utažené oko koloucha těžkostmi tiká
samohlásky zadrhávají při spojení
hloupé ptát se
čeho
narážím na zeď
ve spárech inteligence materiál strach
nepřeletí ptáci mrak a slon drbe si hřbet
kdo čeká zahradu růží malý princi?
snad jen solné po ránu z mlhy
- zrno křemene líné vánkem usazuje mrtva – rovinu
poušť je čistá – spokojená sebou
nehnije kde neklíčí nerozkládá se
nikdo nepláče nelituje nepečuje neohýbá hřbet
nikdo
celý život hledáme ke komu bychom mohli patřit
hovoří a píše - píše tak že lidé se zajímají
musí být někde plodnice
hluboko hluboká
jen dutý by nenašel mumii - já dotknul se a maso mokvá
vedle a vedle živůtku těsná rány
osud je nezavírá opřený o smrt
ruce napřažené k obejmutí
v hrudi nožů střenky dovnitř i vně ostřím
oči koloucha utišit
a kuře břichomluvec dvakrát pípne
jsme oba zvyklí
Se spisovatelkou
psát existenciálně mám v krvi - soudí nakladatel
spíš v mokvajících ranách
setkal jsem se se spisovatelkou
mladou
a tak zraněný kolouch že nejde ani psát
(ale pokouším se)
a možná si jen já kreslím a ona opravdu je spokojená poušť
kde nic nehnije protože neklíčí
Touha Michaela
přitočit pánev
křehké fazolky francouzské
rozžhavit
ovonět
koňak od vinic jazyky hbité
hoří
hryznout červené až pustí slinu
sMíšení
Rozpory
bolest hlavy tančí na prášcích
za uši vyholený vlasy
tam kde myšlenky vůbec nic
jak stárnou mi uši
hmat jemní
Román v devíti řádcích
smáli jsme se tři učni
depresí jízdy mezi Malostranskou a Hradčanskou
nevstanu ani kdyby přišlo tisíc beznohých dědků
představ si jak by to tady vypadalo
šťouchl mi do ramene ten nejtalentovanější z nás
za kruhem nesedíme
jeden je mrtvý
druhý učí
a já jsem parazitem v tenkých střevech
Pozdrav o polévce
pozdravujte
pozdravujte Seinu
to dokáží důvěrně chlapci jen – škoda
ale bílý chléb rozlomit ženě krásnější
a pustit na dno Slunce
setřít poslední šmouhu
rtům ji ochutnat
z talíře Pařížské modři
Pidiatury v tříšti
_
jen ženy milované mohou být mi tvrdší než já
prostor
k sobě diamant roztočený v brusu
v mastek pouze
v očích paničky
Psát
i Kristus nebyl nahý když nabízel se pro havrany
varlaty mi profukuje
do hřebů kýchá nachlazený
_
zalepil jsem duši žvýkačkou
doufám že nesplaskne bílá černá pryž
Slyšina
smrt na kapačkách
mžurka kukačky
_
udělte to
svědomí se nažere
a špatnost zůstane celá
Padlé vzpomínky v zimní noci
po kočičích hlavách utahují sedláci povlak jedu proti své vůli
-zvrátím hlavu-
a dech nadzvedává bederní roušku Krista - pozlacený je i na zadku
k černému nebi klouže vločkami
zde na konci uličky v ulici na dlouhém lasu jsem chycený
vzpomínám na ženy - a ženy mé- ne moje a válím se kočičí kluzko je
dnes jediné potěšení zbývá v potěšení potěšit a ničeho nečekat
ale bylo tomu někdy jinak?
zde jsem já hřebec táhnul Radku po ledu v koleji smíchu co automobil zanechal
a Pampeliška v rámě mém nespadla - když hledala jestli ještě existuje pozornost
-starost o Květa lístky v mrazu
válím se na kočičích hlavách
sám
a vlhký dech zahaluje pozlaceného boha
Padá udusané ticho
padá udusané ticho
čisté mezi poslední a první stopou
chumelí
kostel na řetěz
aby neutekl po lodích
odcizený hlídač světla
za rohem mi matka leží
zpovídám se sám sobě
- nechodím
štěkám naproti ušpiněné tmě
Ohýbám se
Plívy na mlatu
slova
ohýbeme slova - až nám běda
bijeme z plev zrno mnohokrát na mnohokrát
činíme zázrak hodnější Krista?
slova slova slova
hřbety knih lámem v paragraf
a záložky – ruce praští klouby
slova slova mocná slova
_
tváříme je až krása
kulatá až rodina
Ohýbám se
samoto plníš mé potřeby
_
ty jediná sevřeš můj úd
vysaješ mi poslední kapku
ve stařecké vrásky
Odvahy
Jsou dny kdy se odvazujem
proti zdi mlaskne
čas to
nic - sbíráme otevřené zlomeniny
bičované deštěm Slunce
na očích koróna
Obsahová variace na podobný text
/_
padla mince dírou u slabin
točí se na hranách
vsázím hlavu
proti bohu
//_
třicet stříbrných točí se na hranách
vsázím hlavu proti bohu
a třicetkrát císařovo hledí k nebi
Než vezmeš do teplých
/_
než vezmeš do teplých musíš zvednout poklop
jestli nežhne topeništěm
jestli člověk nehřeje se v plastech
komunální odpad vyvážíme na Březinku
snad nikdo nezkoumal ukrytou hanbu
zasekla se lopata co lisuje vzdálenost času s poutí
někdo musí
lezu do chřtánu drtící obludy
lidmi okousané maso zvedá mi žaludek
Milec ne - moudra
pod náspem
k nebi rozjetý vlak - nákladní
memento
kov směruje kov jisker v potemnění
slyšet ohyb
v echa
_
pod vozem velkým
básník skládá mince hlavu
v obruč ženy
Včera večer žhnul hvězdami a já šel tam kde jsem tě objímal.
V tom po náspu, snad po noční obloze projel nákladní vlak.
Kvapil do mírné zatáčky a já si uvědomil, že když se jeden strhne pak mne smete vozů hradba z oblohy.