poezie a povídky vlado matuška
Uvolnění


Uvolnění Poezie ze sbírky: Cestou do samoty prší tmou pruhy pomeranče

Z mala

zraněné zvíře olizuje běhy

oko probodnuté

bolestí nevidí kam by šláplo



Za poslední lampou

za poslední lampou - na Kladoruby

pohled nedovolí vhodit černý pes

pění se bílé zuby



žena v šunkách napnutých kolíkuje prádlo

kojenec na prahu spí

nic neví o rubu klád

nic neví o černém štěkotu



Základka

na úrodném poli protahuje

průchodem pod školou opírá se cesta

z učeben do jídelny

zasklili k jihu

zasklili severu



otrhnutý od větráku oběd pleskne

vlhký - namočený v rajské

kdysi pionýrské tváře rudou

vítr

nosem mne nasytil



Zapadávat

chlap co nedokázal otočit se

za poslední desítkou zády

nehet prorostlý dehtem pokládá na stůl minulé doby

popel odklepává



dítě zapadnuté v sedačce sleduje bezpečné pásy

matku na uchu spojenou se světem

práskne za sebou dveřmi

nakojil se

ukolébala jej cesta



světlo a noc přetahují se o Zemi

člověk vychází a zapadá

a zapadá



Dýchat z kořene mozku

zase se snažím odstřelit chlastem

chibí mi ta dovednost

restartu

a tak mám chuť psát opilou poezii

dýchat z kořene mozku



Centralizmus

stanu se sebestřednějším

a ještě sebestřednějším

až budu černou dírou



_////
stále tisknu do bláta harddisku

až umřu třeba

spadnu jak Hruška



Při západu Slunce budu čumět z eldéenky

Při západu Slunce budu čumět z eldéenky



při západu Slunce budu čumět z eldéenky

do prázdna

nevypadnou mi zuby smíchem a slina

zůstane vyschlá

plot školního hřiště nezachytí háček v rozkroku

rozpuklou Moniku

aby přinesla přestřelený kopačák



korekce: Jindřich Jůzl

původní verze






Před povídám



při západu Slunce budu čumět z eldéenky

do prázdna

nevypadnou mi zuby smíchem

a slina zůstane vyschlá

- plot školního hřiště nezachytí háček v rozkroku

rozpuklou Moniku

aby přinesla přestřelený kopačák



dívala se zkoumavě na mne v lezení nejmrštnějšího kluka

že plot je lepší u sloupku zdolat




potáhnu od okna záchodu papuče

s vůní moče

prázdné pisoáry nenačůrám - nejvýš

bezmasé Moniky sedí u počítačů



přiznávám - kradli jsme hranoly dřeva

stloukaly brány

na naše góly



Stárnu

/_



stárnu

se mnou stárnou již mrtví

bílá místa zalepují vrásky bez kterých jsem je mnohdy ani nespatřil



chodím po hraně nahého chodidla

levého

lino

prostupuje chlad až

spolehlivý – nezastaví se údem



Přiznávám se

přiznávám se



nechodím na hrob matce

nechodím k hrobům prarodičů

jsou mi docela mrtví



jsem vinen



Luďku Elblovi


a máš už vyhlídnutý místo?

ať je tam hezky a dej k lípě lavičku

nad hrobem zadky usadí mláďata - milenci

nechají od vína tetrapak



_



Vzpomínky lichého kopytníka

vločky prostoupily ohněm řas

sedláci rozpřahali ve vlasech

do polštářů

do prstů

zachytily jsem tvé teplo

_

vzduch obtěžkal

_

a my

v jaro čápa nechytili



Soulože

soulože protiv

jest snahou

o průnik mimo náš čas

kdy početím přesáhujeme výměru našich uvozovek

narozením se do smrti



Klasické téma

Klasické téma



lidský krok

pod léta otevřeným nebem hvězdným

otvírá obydlí pot a dech



žena sténá

výstřely z pušky

krví nalitý vyprazdňuje zásobník



cizí předměty v těle

pronikají

žena muž bratři sestry ve válce

nejmocnější začne v nádor bujet

až praskne



prach zemi ozářil

jen na oka mžik hvězdný

shořel



kráčím tmou přiložit ucho na kolej





Parafráze citátu



Dejte mi pevný bod a já pohnu jsoucnem

_

svým



Inverse

slyšel jsem divoké husy
hledal je bradou k noci

komíny stoupala izolace pokoje
naše teplo zapáchá
zatahuje

kejhaly někde mezi mlhou a hvězdnou navigací
pohvizdovaly křídly vznešené
zkušenosti
započítají někdy lidské družice?

zastavil jsem se - zátylek na ramenou
poslouchal jsem
a nedohlédl



Z vytlačených míst

sedmačtyřicet mi je a už nestojí
za to malovat pokoj a kuchyni než zemřu
zdvihat knihovnu z vytlačených míst
přerovnávat jméno
vypálené matkou

rozkládám se se všemi ženami
co neuměly pohladit



z Vůle

v provázcích voděná

na klice mozek úd nalila krev
dechu nedostal

v čas
prsty nohou semeno moč a lejno zavadlo
pavouk upředl síť futry
několik masařek chytil - rozložil - brčkem srkal
futrál na křídla

od bytu k být tu chodby žen živě hovoří



Deprese je černá

/_


deprese je černá
a prosvětluje ji tunel tmy jako naděje

v mých je za plátnem žena
několikrát jsem ji přemaloval až
miluji vystoupené kosti



Uvolnění

tak usmát se pod bradou
chtěl bych na chvili
se nejlépe
amen