poezie a povídky vlado matuška
Na zámku pod zámkem


Na zámku pod zámkem Vlado Matuška: smetiště

Křídla samoty





Nic se neudálo.

ležel jsem u televize a opakovaně pojídal potravu

hlasatel cirkuloval „hospodářská krize“

zajeté, jako několik předešlých…

samota







Další den jako včerejší, předvčerejší, před…







Dnes přiletěla sýkorka

ten nejdrobnější druh

v čase

zjevila se spíš dopoledne, než ráno

gecla sebou na zábradlí loggie

aby se nakonec odvážila i dovnitř prostoru lodi

protřepetala se na prázdnou, opuštěnou, plastovou židli

kde z opěradla

jedním okem bedlivě pozorovala

trup a dno mé lodi

a když zjistila, že nenajde potravu

změřila si mě

a frnkla







Přiletěla ve stejnou dobu jako včera

vše opakovala s výčitkou na křídlech „ty ses nepoučil!“

vzpomněl jsem si

že jako dítě jsem vydržel

celé krátké hodiny těsně za záclonou

a pohlcený tajil dech abych nepolekal

a zkamenělý pozoroval kosáky

hejna vrabců

i vzácnější koňadry a moje

laskavá babička jim sypala pšenici a semena slunečnic

přidávala jim i vyvařené kusy loje

a já pozoroval balet křídel

v teple

chráněný domovem

před mrazem

… až půjdu do města musím koupit semena slunečnice







Dnes jsem sýkorku nezahlédl.

přemýšlel jsem kde se dostanou slunečnice?

za dávných let mého capartoství

je děda nakupoval v drogerii, to už není pravda

děda

vzpomínám

a vůbec kam se poděla máma s tátou?

když si vybavuji dobu otlačených kolen

uvidím babičku, dědu i tetu Alenku

ale kam se zmizeli rodiče?

vím že byli přítomni

okolo

ale ve vzpomínkách nejsou

nebo jsem je vytlačil za okraj rámu

proč?





Byl jsem nakupovat

nebylo mi vyhnutí

po týdnu jsem zase viděl ty lidi

cítil je

dokonce jsem se jich mohl i dotknout…

a lidé byli hladoví

očekávají totiž příchod lásky

a tak plnili nákupní vozíky

majíc nadosah

pokladnu

jenom zaplatit není třeba

já…

setkání s lidmi je mi stále bolestnější

neunesu poznání jak jsem chudý

chudý duchem

nebohatý charakterem

invalida láskou

uzamknu se

už nevylezu



Na sýkorku jsem si vzpomněl

přesto slunečnice nedonesl

lenoch…









Nic, prázdno…













Vyvařil jsem kus kravičky s morkovou kostí

obral jsem si libové

a zbylé

vystrčil na mráz

na dno

pod jedinou, plastovou židli

mé prostorné lodi

snad přiletí







Štědrý den

nepřiletěla









Šel jsem prozkoumat nabídnutou mršinu v lodi

jestli neuvidím stopy po stravování

a tak stál jsem úplně nahý

v řízném vzduchu

beton mi pálil chodidla

chlad sevřel moje nepotřebná varlata

a já zkoumal mrtvé maso

žádné vpichy

nikdo se neživý

nikdo nepřilétá









Dnes jsem zavřel dveře na druhý západ

z obav aby se ke mně nikdo nedostal

pozdě

neschopnost je dávno se mnou

marnost je zabydlená



Uvědomil jsem si, že zapomínám na sýkorku

navštěvuje mou loď?

pokusím se být ostražitější











Nastal unavený konec

roku

devítka vymázla osmičku

věčnou osmičku - to nekonečno na lopatkách

nekonečno ve smyčce

a stejně se nic se nezmění

sýkorku jsem nezahlédl

nedoufám









Dnes napadl sníh

snášel se ve vločkách

lehounce něžný

jako by nezatěžkán svědomím

kolik tvorů vyhasne

pro jeho studenou krásu



Najednou v podvečer se objevila

ona

Třepetavá

dosedla

rozvážně se rozhlédla na pokraji

a pak se pustila v dílo

dva klovy

jedna kontrola člověka

za sklem

obezřetná

snad byla sytá

když vzala křídla









Zase jsem ji nezahlédl

smutno mi

a večer přemýšlím

jak jí asi je

té drobné křehké

v temné mrazivé noci

dnes

najedla se hojně

má tepla dost v hrudi

nezmrzne

a čiperná unikne ťuhýku

i jeho háku

ve špižírně vyschlých schránek

ano snad



a možná

možná její dcery pra pra

budou hojně živy

tučnými červy

z mého srdce

jenž neuniknou bystrým drápkům

a červům bude nic platné panického úprku

v píďalkovité omega

konce života

počínající alfou





Žij Třepetalko!









Další novější úprava:





Křídla samoty



Nic se neudálo.

ležel jsem u televize a opakovaně pojídal potravu

hlasatel cirkuloval „hospodářská krize“

zajeté, jako několik předešlých…

samota





Další den jako včerejší, předvčerejší, před…



Dnes přiletěla sýkorka

ten nejdrobnější druh

v čase

zjevila se spíš dopoledne než ráno

gecla sebou na zábradlí loggie

aby se nakonec odvážila i do vnitřního prostoru lodi

protřepetala se na prázdnou, opuštěnou, plastovou židli

kde z opěradla

jedním okem bedlivě pozorovala

trup a dno mé lodi

a když zjistila, že nenajde potravu

změřila si mě

a frnkla



Přiletěla ve stejnou dobu jako včera

vše opakovala s výčitkou na křídlech „ty ses nepoučil!“

vzpomněl jsem si

že jako dítě jsem vydržel

celé krátké hodiny těsně za záclonou

a pohlcený tajil dech abych nepolekal

a zkamenělý pozoroval kosáky

hejna vrabců

i vzácnější koňadry a moje

laskavá babička jim sypala pšenici a semena slunečnic

přidávala jim i vyvařené kusy loje

a já pozoroval balet křídel

v teple

chráněný domovem

před mrazem

… až půjdu do města musím koupit semena slunečnice





Dnes jsem sýkorku nezahlédl.

přemýšlel jsem kde se dostanou slunečnice?

za dávných let mého capartoství

je děda nakupoval v drogerii, to už není pravda

děda

vzpomínám

a vůbec kam se poděla máma s tátou?

když si vybavuji dobu otlačených kolen

uvidím babičku, dědu i tetu Alenku

ale kam se zmizeli rodiče?

vím že byli přítomni

okolo

ale ve vzpomínkách nejsou

nebo jsem je vytlačil za okraj rámu

proč?



Byl jsem nakupovat

nebylo mi vyhnutí

po týdnu jsem zase viděl ty lidi

cítil je

dokonce jsem se jich mohl i dotknout…

a lidé byli hladoví

očekávají totiž příchod lásky

a tak plnili nákupní vozíky

majíce nadosah

pokladnu

jenom zaplatit není třeba

já…

setkání s lidmi je mi stále bolestnější

neunesu poznání jak jsem chudý

chudý duchem

nebohatý charakterem

invalida láskou

uzamknu se

už nevylezu



Na sýkorku jsem si vzpomněl

přesto slunečnice nedonesl

lenoch…



Nic, prázdno…



Vyvařil jsem kus kravičky s morkovou kostí

obral jsem si libové

a zbylé

vystrčil na mráz

na dno

pod jedinou, plastovou židli

mé prostorné lodi

snad přiletí





Štědrý den

nepřiletěla



Šel jsem prozkoumat nabídnutou mršinu v lodi

jestli neuvidím stopy po stravování

a tak stál jsem úplně nahý

v řízném vzduchu

beton mi pálil chodidla

chlad sevřel moje nepotřebná varlata

a já zkoumal mrtvé maso

žádné vpichy

nikdo se neživí

nikdo nepřilétá





Dnes jsem zavřel dveře na druhý západ

z obav aby se ke mně nikdo nedostal

pozdě

neschopnost je dávno se mnou

marnost je zabydlená



Uvědomil jsem si, že zapomínám na sýkorku

navštěvuje mou loď?

pokusím se být ostražitější





Nastal unavený konec

roku

devítka vymázla osmičku

věčnou osmičku - to nekonečno na lopatkách

nekonečno ve smyčce

a stejně se nic se nezmění

sýkorku jsem nezahlédl

nedoufám





Dnes napadl sníh

snášel se ve vločkách

lehounce něžný

jako by nezatěžkán svědomím

kolik tvorů vyhasne

pro jeho studenou krásu



Najednou v podvečer se objevila

ona

Třepetavá

dosedla

rozvážně se rozhlédla na pokraji

a pak se pustila v dílo

dva klovy

jedna kontrola člověka

za sklem

obezřetná

snad byla sytá

když vzala křídla





Zase jsem ji nezahlédl

smutno mi

a večer přemýšlím

jak jí asi je

té drobné křehké

v temné mrazivé noci

dnes

najedla se hojně

má tepla dost v hrudi

nezmrzne

a čiperná unikne ťuhýku

i jeho háku

ve špižírně vyschlých schránek

ano snad



a možná

možná její dcery pra pra

budou hojně živy

tučnými červy

z mého srdce

jenž neuniknou bystrým drápkům

a červům bude nic platné panického úprku

v píďalkovité omega

konce života

počínající alfou





Žij Třepetalko!







Slzy voní mandarinkou





Bolesti očí pronikají v křeče

až hluboko v mozku.

loupu mandarinku

naproti hačá soucit i slzy

psycholožka.



v ruce žmoulám kapesník

partnerka mě opustila,

vidím v dětském pokoji vysoké studené mříže

moje nemocniční postýlka.

„Já vás nemohu nyní zavřít“

psycholožka zní dutě



do půlky stěny matná zelená

chci teplo maminky

sterilita nemocnice, vybledlá zelená

jen v dáli zvoní šálina - šílené

„Vytváříte přenos ztráty lásky vaší matky“

pokouší se proniknout psycholožka.



nudle z nosu končí v kapesníku

pokolikáté já tě miloval

a tys mě opustila maminko?

chirurgové už brousí nože

loupu bezděky mandarinku.

„Ztráta lásky neznamená zavřít a nůž“

ta holka psychická bojuje – práce…



kapesník nestačí pobrat příval solí

dělím mandarinku na měsíčky

já v poslední době vždycky s matkou obnažuji mandarinku.

má Alzheimerovu chorobu

už nic neví o nemocnicích

o blízkosti těla, ostré oceli

nezná opakovanou zradu dětské duše

o chladu prázdné místnosti.

už neví že jsem, že jsem byl…



„před tím než si vezmete umýt“

psycholožka vyloudí úsměv

_

Další den jdu lesem

mlčí

vytáhnu kapesník

mokrý kapesník

nasál veškerou bolest



Voní mandarinkami…



Zrnka ostružin





ostré nože rotují

ztrácejí pevnost ostružiny

na dřeň přidávám cukr

někdy jemním smetanou

na zimu chystám zmrzlinu

pláču do moře

šiša já

otýpky nosím do lesa

a Athény hynou pod nánosem sovího trusu

anticky hynou



( ostružiny

po vašem černice

snad přijedete )

necedím



zrnka ostružin vám zůstanou mezi zuby

plody budoucí i kapky včerejší bouřky - mírné

zůstanou zrnka léta zpoceného prachu

zůstane i srna co šíji táhla po větru

uši špízovala

a chytala mokré tílko

aby na mé zamávání vzala zadek na ramena

pod bambulí ocasu sněžně zářila do nebe

když přeskakovala výšky zlata - oves



zůstanou vám v zubech trny

srdnatí obránci energie v bobulích

a moje ruce se škrábanci krve

která podebírá nejemnější osiny

aby je namazané hnisem

tělo mé vyhodilo

vetřelce

a také kopřivy zůstanou - tolik hluché

chladivé kůži



uvízne vám skřek krkavce

kroužil sluchem

je dnes vzácný hlas úklidu

neb vymíral se šibenicemi

a Moravskými poli

- „bude zase dobře!“

křičel jsem za křídly příslib člověka

ptal se se

ptáčku jestlipak máš někde v oku oběšenou laň

starostlivý o hlad lidstvu tak blízkého

vše zůstane

i osud ropuchy hluboko v blátě zatlačené

ozdobené vzorkem pneumatik

a hejno much

rozsvítilo pachovou žárovku



polštáře mechu a čtyři půlky

různopohlavní prošli lesem

o prašivku nezakopli - nemohli

pod velkými koši

prokluzují svým potem

on ženatý ona vdaná

s někým dole z vesnice

překročil jsem



málem jsem štípnul vosu v sexy pasu

a pak ostražitý mezi ostružinami

k vosímu zadku sexy

bál jsem se jedu v sexy

(jak dlouho už a vůbec ještě někdy všude křivky)

ona nasávala

nechtěně jsem trhnul s trsem

sexy spadla na křídla

pod obraz

a už jsem ji nikdy neviděl

jen konkurentky z cizích hnízd



uvíznou vám v zubech mnohé letní zadky Michaelo



a ještě obrovský dřevokonbajn

široké gumy

masa kovu

lítost že nejsem strojů zloděj



a hromadný hrob smrků s duby

ještě vonící mízou

zůstaly jen kořeny

těla budou napěchované košilemi

kabáty

jinde zahřejí a vylétnou komínem k nepoznání



poznání

že každé zastavení se stává dřinou

jen kráčet a utrhnout viditelné – snadné je

přesto stojím v úrodném roli

rozedírám se ostny

malé černice se stávají ohavnými

kdežto velké krásné oči hladových černošek

se smějí

postupně přecházejí v škleb

v křeč

až jsou mi odporné všechny čer-nice

přesto trhám a trhám

rvu se



mravenec přes cestu

největší šťastný otrok kterého jsem kdy spatřil – opravdu?

dvakrát jsem obcoval ve veřejném domě

a blondýna rozechvělá si řekla o přídavek bez placení

pečlivě jsem natáhnul delší krok



zůstane i hukot všech průhledných křídel

kovový potah brouků

vosí hnízdo v navezené suti

káně myšilov a pohled kterému jsem nemohl uniknout

to vše v zrnku ostružiny

vám zůstane

v zubech zůstane

i když vládu bude diktovat

chladný sychravý listopad





Ostružiny - černice





za ostružinami cesta stejná jako včera

koleje strojů jen tráva zvládne obrodit

ostrá pro chlapce mého věku

dnes nenalouduje

křemíkový listu zatne břit



v otlaku kola proti svahu srna

leží - odhadujeme se

co krok udělám v koloucha se mění

jen cukl krátce - běhy zlomené?

dívám se z blízka do očí

krásnějších telete



ruce černicemi obarvené

trny v kůži

kolouch v mysli

co záchranná stanice nebo snad myslivec s kusem masa?

je nám přeci přirozené

nám Velkým primátům



vracím šlápoty a po kolouškovi hovno

doslova

zvedl se kus masa

zvedly se oči krásnější telete

jen vosa divoce vydobývá z toho lejna dobrotu



za týden zvědavý hledám hovno v trávě

marně

myslím si - nezbylo nic z vysoké

v tom závan zpod slunce udeřil mne

amen rozkladu znají jen popeláři dnes - důvěrně

nikdy si nezvyknou



snažím se nahlédnout přes hranu

přes změť jakoby neprůchodnou divokou živou

kde křídly bzučí nafouklý břich

před přílivem moře

pěny červů

příboje co ukusuje z pevniny

a zastaví jej až kost

tam kde člověk vysnil sobě přístav



přílivy nezadržitelné za lunou jdou a jdou







kdyby alespoň alfa vlčice zatla zuby

ženy

co nese rod



trhám černice

na bobule sedla masařka měděnkou potažená

můj sotva zhojený - zlomený loket zabolel

mrkly vápnem lidské oči

nezbyde kdo by zasypal

všechny ostružiny jsem upustil



Chudý krajíček Halasovo





na výšlap do koše Tatranky

obchůdek v Pinduli po Evropanech Asiati

dvakrát žebry holá zeď

dnes masité regály

z boží

z vůle

borec u pokladny loupe na plastu fólii a kope do sebe

jistota hydroxylu je



za pokladnou Vietnamec oči na podlaze

u salámů Vietnamka

„estě něcó“

„ne“

„neverím ty“

„ty to víš určitě líp“

„todlecto moc moc dobly - móc dobly

achój“

kladívko mi rozbíjí na kovadlince desetník

ten velký z mého dětství jak jsem se snažil přitulit

až se papír protrhal



ještě protlačit jablka do tetrapaku

zaplatit - špatné místo Pindula

smrdí ocelová tyč a zlomené ruce v krajkách Tylexu

přiběhla ona křehká

má delší úzké prsty - ještě dosáhnou na úsměv

lámou je i ženám?





_

Letovice zastávka procházím

do smrky prořídlého podél toku pitné

na Zboněk na Brno čeká hydroxyl v koutku nikotin

pokývnul na mne

jak lidé poznají třídu sobě rovných?

zdržují se miliardáři

svědomí proti prázdné dlani nemám tiché

nikdy



„ty jistě budeš špekulovat proč jdu sám do lesa ve slotě“ říkám si

„copak tam asi mám za pich“ říkám si - říká si

a opravdu oba čela na prdeli – chudých hledáme drobnou minci

zelenomodrý citrón projel kolem nohy kratší

– menší podezření soudruha třídy





_

rozbaluji Tatranky

umělá hmota do kapes

Tatranky co za mého jinošství Tatry neviděli

nic není jak se zdá



nejvýš nad zastávkou dva panáčci v zeleném

pušky zlomené

nestřílí se přeci v církevní restituci

otočili se na patě hned co uviděli nechtěného muže

někde zaduněly dveře od citrónu

nic nevypadá jak vypadá





_

planina u Nýrova

v létě nad pšenicí zavěšuje skřivany

bodá mě jehlicemi prudce

do pravé tváře pálí

se od Sulíkova

od vodojemu



vstávala Venuše

kdysi

pokaždé chlapcům v autobusu

v noci maskované ránem už od mocnáře Josefa

vyšla tmou tomu

kdo do Kunštátu ještě mládenec

musel Kyšice nádeníka s vílou jílu míchat

ještě snil v černi

a obyčejná žárovka vodo v jemu

byla obzorem

byla Venuší z pěny



nic není jak se zdá





_

studený vítr uchem hvízdá

vlevo cestou domů

já otočil se na cestě Sebranic



zelené trsy prokvetly okrem

propadávají prvním stříbrem

nezadržitelně

kráčím s rozsudkem vozíčkářce Janě

„neprojedeš do Nýrova“

já soudce jsem si tak nejistý

s právem bolavých chodidel



něco jen vypadá





_

Všechny cesty vedou do …





Očekávané srázy po třiceti vyučených

těším se na Kláru co pletla svetry za známky z matematiky

sedávala v poslední lavici a Holý ji držel v rozkroku

zíral jsem vzrušený v houfu

připomínala mi překvapenýho dinosaura od Buriana co se nechává žrát zaživa

všichni neschopni se pohnout zvířeckostí jednoduší

jednoduchá je důkazem že hladce a obrace lze vystudovat akademický titul



Pavlína bývala v roli správné kamarádky z filmů pro mládež

promovaná psycholožka manipuluje lidmi na seřaďovacím nádraží

schopná nepřítele odstřelit – na posledním srazu mne přetřela duševní chorobou

byl jsem smutný obraz co tancuje s obecnou - vesnickou bláznivkou na požádání

Hana se Pavlíně vyhne



Hana - skoro láska zvonila za mými pointami a zadupávala energii patami do země

chodila po betonu v baletních střevících

vychovává děti sestře

sestře co je stejného žloutku hladké kůže s nosy v bambulkách čichajících vzhůru

snad ani nepoznají matku od tety

- byl to plán aby jedna se stala zazobanou doktorkou práv a druhá přiživující se matkou jejich dětí?

Hana a Anna adoptované párem z po - větrné vesnice



Laďa nepřijede

jediný nemusel kolaborovat s penězi

zdědil snadnou obživu

zemřel



Proza - k bezdomovcům v lyrice

dřív než jsem vyhořel všimnul jsem si dívky

chodilo se ještě do hospod

po půlnoci k partě bezdomovců jsem napínal opilý mozek

reklamoval jsem svoji chytrost

ukazováčkem položený na jejich bezdomovectví ve svobodě

líbila se mi

líbí se mi vzezření kobylky do tahu

klame

málem mi rozbourali vystavěný obličej



chycený tuk na pánvi vymaloval a smrděl mým obydlím

šel jsem spát proti proudu toku pitné vody

seděla si na lýtkách kolena ozářená světlem jazyků

mluvili jsme o společnosti lidí

ta její měla přijít hluboko pozdě se sluncem



když jsem překřtil černou na bílou a tvářil se - neexistuje

myslíval jsem na dívku že bych si ji umyl ve sprše

přeměnil bych ji jako křemen v žáru? jenom se mnou bez nebe a semknutých bolestí

okolo ohniště

v černých bíle přetřených zdech?

v žebrech dálkovýho topení?



jednou u trafiky stála s okem fialově oteklým na štěrbinu zraku

koupila někde od někoho konkrétní

tušil jsem který je její chlap

jenže neznám nic o lásce v tlupě bez stropu

pouze krev jsem chutnal



její kamarádi se topili ve Svitavě opilí

nová ubytovna a cesta pod mostem bez zábradlí se dotkne toku smrti snadno

šikmé kamení

zase si seděla na lýtkách a svíce obnažovala její kolena

mramorovou vzpomínku ke kmeni přibila



dneska na poště lidí co by hnali z pošty na Brněnským nádraží byla opilá

času - chlápek bez ruky přede mnou zablokoval moje naskočený číslo padesáti dopisy

živí se - s batohem za odrbanou kůží pružila šlapky

od svýho krasavce co nabobtnal a zestrupatěl

prostřílel si játra každou odšpuntovanou sebevraždou

na náměstí u lékárny láhev

už bych si ji neumyl ani pod sprchou



Skladiště prázdných forem

bříška prstů pálená v hlíně

a ve fjordech můj otisk v čaji

rozdával jsem tvary

a ňader ukojení chtěl

zbylo jen plocho žel



stopy zadupané

v hliněná ech

a jiní stisknou v kůži dech

snídají si a pijí z darů

rodin svých

a já z vyhořelých tvarů

žiji jen vypitý

jsem ve střepech



Svatební vločka



Bílé stopy

vedou lesem vzhůru

až k nebi



sklenka zvučí

na čistém ledu

bublinky zaperlí

na povrchu prasknou



zubaté úsměvy s párou

ční z obleků šatů honosných

každý ženichem nevěstou

sobě si svědci života



konfety padají

pravé krystalické

prsteník zastudí

obruč se slzou perly

navléká ženich nevěstě

vždy věrní a pozorní

na věky v pravdě



v udusaném tichu

překousli šampaňské

půlí se jahoda

sníh zakřupe



dodávka plná života

v krajkoví

bránu svou zavírá



zimu duší odstraní

plynová kamínka.





Polibek……

















Souzená nevěsta



Šíji k moudrosti obnažím

svádím tě

tepe bolest v ní

pulsuje od první pochvy muže

nejen

kdy Chronos spustí stavidla

a zubatá kola nezastaví

v drcení plev



Poznávám tě souputnice života

uštknula při vyplodění

tenkrát

struky v žebrech hledal jsem

žadonil teplo

a tvůj vítr půlnoční zvonil hrudí

pevně přivinula dítě

jsi

v kostěné náruči

vytvořené pouto na věky

patřím…



Šíji k moudrosti obnažím

svádím tě

v očích hledám nejhlubších

soucitů

hrana dávno vyklepaná je

utni lásko už…







O puštěná z řetězů láska



V úzkých kyčlích velké oči září

když jablka hodila do nebe

a sedmkrát usmívá se zblázněný

prolnutím



polykám nektar rozevřených plodů

laskavý vedu tělo v křeč

a pleť ze smetany škube slastí

nehty mi jedou masem

vrním si

zastavte planety v hodinách

jak pes lízat navždy

Lásko

kousat





čekám na povel paní má

řetěz a bouda

vrtím ocasem za pohled

že by psa nevyhnal

nedočkavý vzývám návratu

a hůl si najde

plazím se v kolena







přední na hruď a slintám do tváře

bič mi vysekává maso

úsměvem špičáků teče vzteklina

morda líbat hrdlo i vraždit touhy chtíč

schoulený v blátě kňučím

kopni si

Lásko

hladit





řežu zuby do živého

učený všímal si patolog potřeb duše

rvu kusy tepů a kůže smetanové

miluji tě







Naposledy s-něžní

( Zaručuji se vám, že při čtení začnete znova slabikovat jako prvňák :DD )







Hodiny tlučou celou

velká dohání malou

sýček smilnit sinat smysl

ó dril zaskočil sám sebe



ještě pět minut a chlup rozkoše

a malá už bude překrytá

sen kočky jazýček ve smetaně

pihou je hýždě drátkovaných parket



samota stlaná tmou postele

každé převrácení zanaříká

malá maže po žluči

velká zalepená medem jest

a tiká





Láska pod bačkorou

(Text písně)



Na stole pivo zvětrá

Ženy musím se bát

Prkýnko sundané štětká

Kukačky rozeřval hlad



My dva a časopis

Zažijeme mnoho lásky

My dva a časopis

Známost velké něhy

My dva a časopis

Máme tajné schůzky

My dva a časopis



Cucky mé vysavač sbírá

Svíraná mosazná tyč

Květináč jazyky hlíná

Ach ten můj ovadlý chtíč



Na chodbě soused náš čeká

Nemusím chodit již pryč

Na koních manželka vříská

Našel jsem na chvíli klid



Kufry mé zacvaknou poutá

Z bytostních kroků jde děs

Pod mostem krabice z víná

Umyji nádobí dřez



Střípky po kolejích

(Text písně)





Jo v kupé

na skle nápis miluji

roní slzy vločka

ubíhá tmou krajina

čerti žení hoška



Tudům tudun

tudům tudun

Ocelový sváry jí

na kolena hrají

echo se promíjí

když řízeček pojí

Tudům tudun

tudům tudun



Jo v kupé

střepy jedou do kůže

tam kde hoví hýždě

dívenka je na zádech

a princ ze snů umře



Tudům tudun

tudům tudun

Ocelový sváry jí

na kolena hrají

echo se promíjí

když řízeček pojí

Tudům tudun

tudům tudun





Jo v kupé

na věšáku svléknuté

houpou oschlé duše

těla jsou tak hambaté

zaznívá ret tuše



Tudům tudun

tudům tudun

Ocelový sváry jí

na kolena hrají

a echo se promíjí

když řízeček pojí

Tudům tudun

tudům tudun



Jo v kupé

lesk plíšku od řízků

kutálí se flaška

děti mámě žalují

řekni co je láska



Tudům tudun

tudům tudun

Ocelový sváry jí

na kolena hrají

a echo se promíjí

když řízeček pojí

Tudům tudun

tudům tudun



Konečná…



Kluci pod lucernou













Kutálely se dvě kuličky

z bordelu do uličky



kalhoty maj v půli půlky

chlapcům lezou oční důlky.



Cvrnk !





Požár na kameni





Korálky pochodují zvonivě

po smíchu taje i med

a armády zubů drancují skály

Sezam otevře poklady mé





žena ohnivá krajina a bílá pleť

Mléčná dráha v ňadrech drobí

mi zbloudilci

dál v očích mele kámen žulový

mé obavy

a ze sanic horký dech přiková

šlachy napnuté



velký třesk

zrodí se slečna Galaxie?



Malíř žáru



Dívka plavky od Gogha

smočila pod bříškem vlna modře

každé chmýří z pupence vyrůstá

trhají plátno hroty rudé



slunečnice tknutá ve vlasech

otáčí se nad chrpami oken

jinde štětec zvířil klasy vyzrálé

v ošatce pahorku z/ve nůše



Mistře ach ach…

vy ale umíte vymalovat žár léta



Anděl kalený Křetínskou



Tam

kameny po sta let souloží nad řekou

vysokou trávou roztáhli jsme prsty

když na skále jazzovaly borovice

a na mechu umíralo tvé mládí

položilo se nedočkavé natěšené

bujně dýchalo chvatně

tenkrát nemuseli jsme loudit úsměv



Byla jsi tak…

a růžová halenka namítala

proti černé depeši módy

snad i mouchy kakaly srdíčka

a za krajkoví víček bílým

hořely tvoje kaštany a moje nebe

ještě mnohokrát padne anděl

v nich



A tvůj otec brousil kníry

když večer obcházel okna dveře

policajt pod zákonem ty jsi znásilnila

city

marně babička konejšila děvčátko když

ukovali jsme v Hutích Amora

vykloubil se

a zakalil studenou Křetínkou







Nemocný programátor







Šup ByChtěl()

Dím žena As New Object

Dím Item As New Láska

Dím X As vŘetězech

Dím Já As Subject



X = Nešťastný

Pro pokusy = LBound(výdrž) To Maximum(výdrž)

Set žena = velká. kráska

If žena = dostane tenhle dopis Then

If žena = bude potěšena Then

If žena = půjde se mnou Then

ReDím X = "Šťastný , Moc Štěstí"

Já = X

Else Smrt

Else Smrt

Else Smrt

Next Pokusy

Exit Smrt

End Šup



Jiskry slunce i seker







(moderní je facebook trvalý je dopis)







Předhozený obraz v plac

pitvoří se slečna

tolik vědomá je si krásy



neoklame oko modré

co vídáme po deštích

jak příslib Slunce

trhá grimasy



znám vás slečno z fronty od pokladny

kde modré drahokamy

nad e mentály zářily



a já bez šátku

netroufal si loupit jiskry

a platit slepotou mezi květy

tak omamně vonících na šibeničním vršku





ptám se









co píše slečny dlaň

jsem zprávou

nebo i cesty kus

a půjdu - li

tak kam…?







Když šlapou kopce









Bubny dupou do země

pahorky táhnou med - nosí bosky

a vzedmuté hroty jsou - duní rytmem

i bouře v černou zem - bílé sémě leje



nahý chtíč je šlechetný - vinné je techno

buší tělem

škube se po vlnách

trhá smlouvy panenek upnutých

na hýždě v křeči



najdou hvězdy pod křovím

dnes

snad



Vykasané představy

Prolog: ženy jsou krásné

i ty chlapecké






Než zhasneš

tak za snem

vychrtlá dívko pluj



za molem po vlnách pluj

pluj plachetnicí

pluj za rackem a rumem

houpej se v dál



v obzory houpej

dívko tak hubená

kolíbej svůj krok

a napni látky

kolíbej s větrem

a žehnej si



kormidluj obliny požehnané

kormidluj sluncem dívko chlapecká

kormidluj zlatem

za princem čestným

nebo čerstvou břízou

vypluj již dnes



uchop své kosti

pohlaď sny



Lidské miniaturky







Vášně





svaly mladíků napínají se

touhou údů

plodit - vraždit



naplní pochvu

nebo vytasí -z ní- zazní



dívky drží paže?









Vymítání štěstí?





na krajině prázdných frází

moudro vejce sází

a kominík ze sazí

moura v nesnázích

knoflík svírá









Vitalita





na loknách oči

loučí se žena těhotná

doufá v příchozí

za břichem nevěrností



















Pořadí





po zadním skle

na zadním sedadle

posouvá formuli jedna

dítě











Zhmotněno





domeček s babičkou

koupený na splátky

s láskou i bez lásky



žijeme plodíme

    -náhražky-



až půjde stará

půjde ona sama

-

vychovám si já

vlastního syna











Namlouvání namlouvat





ach to pánské přirozené - zní

v soupeření o samici

a ruka v nohavici

kvalitní lež

značí











Zloba a strach





sjel blesk a hrom

v divoké křeči stromů

hlavy líbnou Zemi v kořeny

vyvrátit se chtějí



tak tísní je

oči ženy







Od prózy k poezii v osobně





(Básně jsem nechal autentické, jak vznikly v okamžité reakci co stačila pojmout klávesnice v čase. Zůstaly i překlepy a nevylepšené jako třeba jako.)



Ale to jsi napsala hezký odstaveček (jakpak ti jej jen oplatit? No jak se večer chodím projít byl jsem dvakrát za tratí a vzpomínal na tebe pod těmi hvězdami)



to mě hladilo

to ti děkuju

kuju kuju železo žhavé

____







Já jsem mazel a mám rád laskající ruce a ústa

jak svoje tak Tvoje

a ty toužím pustit všude

to je mi z intimností nej



dál touží chtíč muže ke krásné ženě



Tvá představe je krásná

a já Ti nemohu nutit víc než co se ti líbí a ostych dovolí

____







Já jsem mazel

a mám rád laskající ruce ústa

jak svoje tak Tvoje

a ty toužím pustit všude

to je mi z intimností nej



dál touží chtíč muže ke krásné ženě



Tvá představe je krásná

a já Ti nemohu nutit víc než co se ti líbí a ostych dovolí

____







Báro TY nejsi nemožná ne ne ne!

Máš v sobě hodně krásného

nejsi hloupá

a sice asi budeš pro mnohé chlapecká

ale oni jsou slepí! Jsi krásná!!!

____







ah právě jsem se zasnil

krásně zasnil

a jko bych tě obejmul

tak krásně jsem snil

____







Po kapkáchskáčou slova

jsou vlhké jako něha

a déšť zkrápí střechu tvou

tak i moji

na tisíc krokků daleko

snem svoji

____







Dobrou Barboro

krásná

jako slunce horníkům

____







už jsme si řekli dobou a v dobré víře šel jsem spát

a ráno

ze snů o ženě pevný

jak král já zůstal ležet

a nechal polibky poslané

dopadnou kam jsem si vzpomenul



PS jen aby jsi věděla, nejde si poručit a na příkaz opakovat včerejší psaní. Ale třeba zas jednou samo od sebe slova budou hladit.







Bubnovat na roztavený plech





Sebeslouha na dar







řekli jsme si dobou a v dobré víře jsem šel hmotnit touhu

až ráno

pevný ze snů

král - já - dříč žezlem zůstal ležet

v rukou





a víčky zavřel prázdný svět

nechal si polibky zaslané - padnou

kam jsem zasténal











Povodeň vzdálenosti





po kapkách skáčou slova

jsou vlhké jako něha

a déšť neustáje zkrápí střechu tvou

přec i mou





již prošlápnutých tisíc kroků daleko

za bubínkem však svoji











Výněžná



ach právě jsem se zasnil

krásně zasnil

a jako bych tě obejmul

tak krásně jsem snil











Patrona oslepení



dobrou Barboro

krásná mi

        víc Slunce horníkům

















Vzpomínky lichého kopytníka




Na skále



pod křížem co křičí

‚poslední krok omlouvám‘

hledala jsi hmatem





Pro lid ba

Porouchání osob





milenec odkopal se

schoulil v kozelec embryo

a palcem zadadá naprázdno

nenasytí již dluhů hlad

po Matce mrtvé



v prostírání milky - marní hledáním bez podmínek

za křik vřelého objetí a políbení za lejna

dnes roh hojnosti v struku nespatří

a vlhký klín vstoupit povolí

jen nasyceným mámou



milenec odkopal se v embryo

odkopaný na vždy

ženy jej odsoudily k zimě









Pro lid ba



živote dej všem co se na mně provinili

a jsou si vědomi svých křivd

živote dej jim sílu

ať mi svoje křivdy odpustí













Po hmatu sáhnul bych









krásní žena v husí kůži

odívá se

schopná plnit do sytostí

pohárky hmatové























Sem tam





zabloudí vší - kdys chlupatice

u mých varlat ztopoří se piče

nevoním jí - odplivne si

v semeniště špatného



_

to chvály vší vyroní si biče

jim hovna v hubě zlátnou více

a šuliny jiné

ty



láskou sežerou





Kalhoty u brodu





kde dnes tvoříte most - Vaše ohebnosti?

rád bych bříšky prstů šel

a na prsu přešlapoval - okouněl

tam kde pahorek v údolí se kloní

a plody ženou voní

časným létem



(Pro štíhlé Barbory)



Poslední z vůle



kdy se stane ta přeměna?

co bylo rozkošným zájmem - ač úplně stejné - dnes je slizkým chtíčem…




masařka jménem Řezníková

neshovívá nade mnou se

a ze srdce semele jelita



paží vysekne sval - jenž ke stáří schne

váhou pleskne odvaha

obejmutí věkem k zemi viset zůstává



prosil bych jedny žabí stehna stříhat

jednou ještě jednou před smrtí

ochutnat



uchechtla se

barví hrubky - údem krev



Neolistování







promiňte mi děravost tanečnice listů



víly přeci neumí psát

pak by básnici v zahanbení pera zlomili

a slova zahodili

v oněmění



-marně jsem mohl doufat v odpověď-



Hledám dívku svou

Svou dívku je licencí básnickou

svou tu kterou hledám ač mou není...



Tak jste to vy

co osedlá koně aby obkročmo kola protočila

co její bříška prstů přvalují nehty ve znaku nejistoty až zranění

co jiskří úsměvem v očích

kde inteligence nedokáže zapírat



jste to vy co vídat mohu jen za přepážkou skla

v uniformě listovní



jste to vy?



Knihovnice



paní knihovnice

oči z lagun

když dno padá v hlubinu

- nad hlavou pokládá se ažúr



máte chuť skočit a naučit se plavat

číst

obávat se

nebo utonout



Cestou k trávě co si pamatuje



_

Šel jsem v místa kde před rokem ráj - i zatracení - čouhalo za příštím vzdechem

tak blízko jsme zastavily pohárky

krev

nalitá vřela potřebou - míchat se



zazvonil mobil





_

ženy věkem překračují poslední radost v další

pod kopcem klád nevnímají starost jeřábníka – naložit do vozu

překračují

v hole alpské

jsou tolik tolik opité jarem – kláda je nerozmáčkla







_

v prudkém svahu smrčiny divoká třešeň kvete

poslouchej!

divoká kvete





_

sadoví třešní - květů ulehnout

naplnit dlaně zadkem mléčně koupaným

poslouchat tvé starosti – adopcí - synové – lásky všech – unavují tenký rudý vlas



položit hlavu a poslouchat jalový prs – malý mléčný prs - bít se v plnost otevřených chlopní komor

být se opravdová



ulehnout

sevřít chladící póry sevřít je do bříšek

do prstů

do svých vypálených mříží

do svých odloučení dětské postýlky

chladivě se mazlit













_

šel jsem cestou vysoko nad zastávkou kolejí

a hledal místo kde tráva pamatuje otisk hýždí - abych hlavu v ten otisk uložil



marně

nedávno stroj vytrhával kmeny













_

hlava když uložit chce má všechnu moc i všechny zámky

a krásy nikdy nepřebere

to každý list břit i stvol náhle pamatuje jen vtisklé tebe

i má ruka je rukou tvou











vítr nabral pylu mrak

plýtvavý a samosprašný pohodil jej nad cestu



vyšlapali dva na kolech rytmicky sehraní

ona byla štíhlá

on z mlhy vykreslil -hlavu - tvář muže - tvého muže











Živočišné variace na maso a inteligenci





mozek mi zbytní v nohavici

posouvám zadek v nebe

k zemi líci








Řezníkové



řeznice jménem Řezníková

dejte mi šunky ochutnat



můj jazyk bude pak - na vás básně psát









Daniele



…ale jistě jste inteligentní a v tomhle směru - by se slušelo napsat na vás

na vaše tělo

báseň jazykem hbitým - báseň nevšedních obrazů

nevšední tahů

nevšedních zvuků

rozeznít struny mezi žebry

až souzněním

probudit jsoucno v přelivu...











předvádím své nedostydky





Pohůnek

Pohnutek pohůnek



v praku hlava

připravená vystřelit mi mozek

opakovaně

rozevírá čelisti výronu












_

komu podržíš kosti ve věčném souboji dívky s chlapcem?

co vyhnije nepostavíš



V přehradě plavou H_aluze



(střihači básní)





dívka chodící po pravidlech slov

napít se touží piva - hlavu pod hladinou

              jsem zajímavá ukazuje - nebo z láhve fyziky nikdy nepila



Alice má prsa

Ema má maso

prvně žitá poezie – podruhé poezie ve slabinkách



mladík Čadí novotvary

afro zkrácené na začátku vlny



_

v látce (provizních to plavek) tři muži zabořené tváře

          vypité je stále nalité

hledají ženu z aviváže

na všech jsoucnech člověka nenechají suchou nit





Z křivek



(a femme fatale- matka i Pampeliška)





Vlado Matuška

za jménem úsečka - křivka radosti

osoba jednorozměrná od sádrových botiček na cestu

(toužím být Kaligulka – smilnit několik let – zvířecky a bez zábran lidské fantazie)

       po srdce prorostlé tukem

od kosti schází údy



vesmír vystavěných planet co zhroutí se – na hrudi korálky

       ? věčný vnějšek života jest



maso ani prach se neprolne

vánek jde loukou Pampelišek

vánek čistý jako faleš



Ženský akt





Ženský akt





ženy se přikradou od zad

po hrudnicích praskají obalové bubliny – fólie – fobie - fób blije -

vášnivě křupne vypustíš

-

změnou tlaku je teplo nebo chlad

přijde od ženy od pozice od žeber











Z desatera



nenapíšeš báseň na ženu bližního svého







Kynutí



na letním stole někdo spletl vánočku

houpací síť

mlsná Smrtka vylupuje hrozinky

voní těstem prsty

s políbením na hřbet – můj



odbarvené vlasy proplétají klíční kosti

v žebrech třepí se

hrudním košem proletěla světluška



v útlých kyčlí pánev ženská

otvorem neprošly děti – nikdy

jen vyhaslé Slunce Pampelišky pouští větrem půlnočním



miluji

toužím souležet



Rozhovor




Rozhovor s něžným a uslintaným …



přece jen mám koule

a v mozku dvě prázdná místa oválných tvarů



zde končí vše

     co řekne žena v náznaku



Panenská průtrž

Panenská průtrž



bezdětné učitelky zestárly

promisky byly v hledání

lesklého hřebce naběhlého v tepu

mocných údů nad Taxisem jen do slabin bodnout

dřít intelektuálním oraništěm - třídní důtky

co krok zchromlí se bořili v pravopisu

pod kopyty měkko

být

bít



_

plechem ještě teplo válců

vybroušené hlavy cinkají smrštěním

vločkám odtávají prsty paže žebro

pronikají ve štěrbiny - rozevírají vrásky a mrznou



zvedat již zbytečné kapotu od šmíru vyučeným







Od suchého k lapenému



zdá se mi že jsem motýl který si vzal do hlavy

že lítat z kytky na kytku ho nebaví

a rozhodl se hned

pro nejkrásnější květ

a jenom pro něj hodlá žít



jenže to už se v té písni nezpívá

že to byla masožravá květina







živočišná

/_





toužím po sotva zvlněných hrudnících žen

kapsy na plast které bez peněz zůstanou krásné

ne pro mne

pro-mne na světě není



a velké nosy otevřených chřípí

co Michelangelo kouzlil se zdáním vkusu

mramoru prach z dlaní pouštěl

k velikosti radních

Davide!

králi židovský na velikosti záleží?



a všechno chmýří co na dech se laskal

zůstal jen vpich spařené svině

strhaných voskových figurín





Vlčák a královna






hlídač já?

následovat achillovy paty bych svedl paní

chtěl

výraz mi zbrunátní jen co se k vám přiblíží - byť bez žihadla trubec

i zuby vlčáků mám

protéká jimi Pavlova slina - hned co se usměješ královno

hlídač já?



Šárce II.





Čárko dnes konečně se stínem

konečně léto

snad proto vzpínal jsem na tebe s touhou poustevníka

i vzpomínat se píše vzpínat



fantazie je

rovný proutek s pupenci studené vody

na drobném prsu několikrát prohnuté slunce

z mušle perla voní duhou

jiskříš



Obdařená pohledy





Kdepak je rozléváš ženo

které je těžké pohlédnout do očí

muži zvednout panenky

když tolik váží



žena před níž jsou si rovni tíhou

vzácně

intelektuál a dělník

zloděj i poslanec





Obdařená pohledy – další verse



Kdepak je rozléváš ženo Procházková

ty které je těžké pohlédnout do očí

muži zvednout panenky

když tolik váží



žena před níž jsou si rovni tíhou

vzácně

intelektuál a dělník

zloděj i poslanec



dokonce i já básník plochodrážník

co raději krouží na Markétě

než Prochází motokros



chtěl bych





/_



chtěl bych být tlačítkem zdviže

přízemí

_

holky filozofky z nejvyššího patra

na zmáčknutí

neonku rozsvítit







/_



chtěl bych být tlačítkem zdviže

přízemí



přímo uměřovat schodů stupně

nejvíc ze všech ohmataný

_

holky filozofky z vysokého patra

po zmáčknutí

neonku rozsvítit



Pleskaly tenisky





O rozbalený plech pleskaly tenisky

odrážel léto stříbrný

mé šlapky odrůstající

trhaly kliky plátýnka

výkřikům poštolek

co ze zubů vížky roztáhly křídla

nad Letovice

nad zámek

nad mou hlavou stříhaly

lovit



okolo mrtvých hradeb živo žilo

rozděleni mladí chytali se ve hře boje

moje první - čistého Ó mezi pysky a nárty

z jedné čtvrtiny pravá cigánská

naředěná kýta

očima jazyky žhnula - atletka ČKD

na jiném plechu s jiným lehla ve hře jiné

kam jsem nemohl běžet

Radce



Vrstevnice







píchat do hnusné staré ženské nemusím

naštěstí



miliarda mladých štěrbin mě nevpustí

objekty

židle auto duše



Odevzdávám se



odevzdávám se

po lži zůstává chřtán

obnažila sliznice



hraje si se mnou žena

směje se a vytěžuje

ve mně svoji úctu

na palec místo prsu



vykázaný jsem na lůžko pod nehtem

dítě nahé odkopané - chvěji se



včera moje

dnes šťastná je bývalka svou mocí nad mužem

dokazuje si a

zítra pohrdá stopařem



Rozžhavené Hutě





(Hutě, malá vesnička zasazená mezi skály v údolí řeky Křetinky)



rychlý dech pod zákonem

otec s majákem mi sliboval partu příslušníků

co vyběhnou co

odradí nešťastníka od čísla

ano třináct ale prsa vrcholného sedmnáctého století



dnes

dívám se na tvář v knize tváří

konečně nepochybuji že děda byl cigán

mažu oleje na ta slova písničky o vlasu a ohni

prošel jsem tvými filckami

milenci

byl jsem milenci

- spaření to kapouni

co jsi vylákala na jedno smetiště

chtělas vidět nože

blýskat očima

naběhnout si na krev zduřelé sliznice



zbožšťuji na všechny věky tvoje oči

rozžhavené Hutě



Lyrická samota





„Google vyhledej!“ poroučím ti na kuří nožce

hlavu ve dvou oknech


small tits porno tube

Vlado Matuška Národní Knihovna

? který výhled ukojí



bude se onanovat



Svazek



za černě namořeným plotem

z planěk v černých chlupech

dvě oči dychtí



milejší mi byly vždycky kočky u žen

ulízaný pes bych vydržel

žít



jednou v zoo jsme si s pumou hleděli minuty do očí

pohnutí - bez

- měla vědomí o sklu



Mezi líbající lesby strčit jazyka



mezi líbající lesby strčit jazyka chci

ta-je

abych zvěděl všechno – úplně všechno

nasadil bych tomu korunu

na svoji hlavu



uprostřed zlatolistých růží med kape do postního kostela

kape do postela

ještě jeden krok udělám ke stejné modlitbě

á?



král jsem

poznal jsem

prostředníkem levé ruky tlačím na podstatu

v prach

honím se



Nenávist v se






V samo - obsluze

v regálu mlasknuté

jako kus masa

na pokraji spotřeby

do data

povadají

prodávají

moje varlata



smradlavá nemytá



tekutina lepkavá

odkapává v špínu

inspektor

Darwin

doplnil pod slevou

hysterickou

pro život

nevhodné






Když jsem myslel na děvčátko



svět padnul

na hlavu

nebo mám já otřes mozku

z čeho?



lidé bloudí

popelaví

oči těkají v samotu

nedotýkají se svými pahýly rukou

kosti sunou se bojištěm života



hrudi rozdrásány

pulsuje v nich rosol

u některých sype se zas

prach co měří v hodinách

místo krve



volám na ně

hlavu odvrací

maso odpadá od kostí

zuby drkotají smíchem

bolestným



prosím lidé pohlazení

nikdo neslyší prosebníky

jen pokřivená ozvěna

navrací se

vytrvale neodbytná



chci k nim udělat krok

vyjít vstříc

zavázat jim rány

ošetřit bolesti

uklidnit oči ve víru

obejmou je

sebe



dělám první krok

a padám v kolena



natahuji ruce

v oči se mi vžírá děs

namísto laskavých dlaní zvednuly se

pahýly kostí

ostřejší břitvy



chci se probudit chci se probudit

živote chci se probudit



Jsoucnost spár



I.



vkládá mezery své existence plod

kdysi

černá kočka zubatí až šíří neprojde

tam kde pampelišku čert zalil pro feny

orosil okvětí z otvorů a hovoří

nehodlá mi









II.



v oku uvízla plotice a čeří vodu

maso obrat kostlivci nelze

smrt je návnadou smrti

jsoucnost bít můj potenciál kopulove

chroptí z klobouku děravých kolen



vydláždila si

kozelec bez žen a hýždí

v portu chudých

smyčka života

zeje v pytli

na půdě semeno uschne





Gravidita prázdné dlaně







naříznuté varle

smrdí chudobným chtíčem

jen preference rozštěpí pysky

a mince polykají pochvy

automaty požitků



emoce sekají řezníci vzdechů

až zalknul mi ohryzek

chcípne suchem obnažené semeno

v dlani bez chlupu

neochutnám děti



co usmály se schopným







Uschlé utopit





Uvadá zhas…

házím k slunci kruh

marně

poslední stéblo mi shnilo v dlaních

a plný boje zakusuji andělíčky

když nade mnou uzavřel se

čas

propadám se v hlubokou tmu

volám naději

prosím…





Přestupné roky





Krásný den-ráno alespoň Vám veselomyslní

ráno ve dne co jednou za čtyři roky jest

když minuty let minulých přetečou

jsou přísně hvězdáři svázané

i oni sami v polapení gravidity

stvoří další den

den který je navíc

a přitom nepřebývá.



_





Nejhorší dny jsou snad ty

kdy venku je vidět jaro

a přitom vládne zima

Morana a samota

nešťastná láska - neláska.

vše to co by se dalo a nejde.



_





Dneska jsem zase jednou chodil

nad krabicovým lékem ze Španěl.

vůle se zapletla v provazech

a jen tak, tak vyhrála na body

ale mnoho slunných kol

ve své zimě nevydrží

skončí KO a bez přípitků



po takové prohře bolí další dny

i jejich rány

mnohem, mnohem víc





Medový táta





V sobotu tatínek často vstával brzy

nešlo mu spát

a chystal synům snídani svým

med roztíral po krajíci

a když nás probouzel ze snů

usmíval se…



a já nečistil zuby nikdy

židlička mi studila rozpláclá stehna

nahý jsem zakusoval do sladkého zdraví od táty

pro mé dobro on stál přísný nade mnou

„to teda dojíš“

já musel poslouchat

dokut jsem nezvracel

po každé



jsme si vyjeli

na zahradu

s malým bráškou vytrhávat plevel

nebo ve škrpálech okopávat rebarboru

když zámek rozedral mlhu nad loukou v šeru

a cigaret - pauzíroval tatínek



dál rodina v hnoji tvořila úrodu

svorník

a táta rozdával přebytky známým milenkám tetám

všichni věděli o dobrém člověku

a ten se kočkoval s jejich dětmi často

nadšeny mi šeptaly potají pak

styděli se

„ víš jak ti vašeho tatínka závidím“



do dnes nesnáším med





Strom



dnes

strom

vsazený na prudký svah

ve stranu půlnoční

má kořeny v balvanech

porušeny

zdrceny



jednou

až podetnutý padne

jeho léta kruhy budou se číst

nespočtou se

dnes

tak krutě zhusta roky běží

rozechvělý paže k slunci pne

nedokáže mízu protáhnout

v květy

plody





jednou

strom

podetnutý padne

padne rukou známou

padne rukou cizí

padne sám

padne

v prach





Dvůr



Udusaná hlína

sem tam z vázy střep

a ucho hrnku

jinde žlutý drn zas

a na provázku polámaný bubeníček

tam kde po oprýskané omítce

běží po zbylých pěti

pavouk – sekáč…



na betonové skruži

rezavá pumpa

co při práci naříká

a k ní se vilně líše

naježená černá kočka

ničeho nedbá

hluboké studny

jenž dávno nevydala pitnou vodu.

hlasitě přede…



prohnilé dveře prádelny

kde vyvařuji prostěradla

skrytý závojem pekelné páry

upocený v podpaždí

snažím se cíchy vybělit

a pak po pavlačích

sousedům a slunci před oči

vystavuji zašlé skvrny krve

a tak…



v rohu plno harampádí

co se nesnaží předstírat

že není

a lidé okolo procházejí

hlavu vysoko vznešenou

bezděčně si přihodí

jen tak..



podprsenku zdobí pampelišky

sádrovou botu na spaní

zahnízdil vycpaný holub

co již dávno pozbyl letku…



uprostřed dvorku je mříž

a pod mříží kanál

stoka co plní řeky

a řeky putují k moři…



tak todlencto je můj dvůr

můj dvoreček…





Zákroky









Rodin



v blok skály

prohlédl hluboko         víc než sousedé

kde pukliny jizví vzdech



měnil

tesal údery dlátem

a těžká slova padala v prach



kámen přivoněl potu

procitli











splav



široké paže rozpřáhnul

napnul v provazci svalů

a mezi břehy

zasténal



důvěrni mu naložili        mnohé i víc

nestrhnul v proud životy

a nové stopy umožnil

v půdě

usmál se



…další…



Na plný úvazek







už jediná mě chce

až do morků kostí

podrobit

_

podobat se

milá mi

souloží - bez vnitřností





,









,



živote

dal jsi mi mozek z pevnějších

citů a citlivostí přelil moře

i múzy ulíbaly chlouby v um



a pak

pak jsi mne Ďáble poslal žít

















Bolesti



před kašpárkem se zlomíš

a lámeš maňáska

to ukazováček v hrudi

neudrží přímku

převrátí kouty úst









Sen o ráně









Sen o ráně



miliony kamínků uloupané břidlice a ruly vychladnuté

vaše ruce házely

ruce kterým jsem kdysi věřil a modlil se k objetí

opatrně jste házely aby kameny nezabily

abych v horizont šel pro další švih

špalírem vznešených rukou nad svoje starosti

jenž činily jizvy s radostí

a když jsem upadnul schoulený v embryo

ruce přestaly

tolik laskavé podepřely chromou nohu k cestě

vyčkaly třetí krok - teprve pak hrana rozsekla čelo

a do rytmu ruce tleskaly si vzájemně

propojily se svazkem potřeb

spojily klouby v praštění života…



_

měl jsem sen - kdy já na vybranou dostal

a zvolil bránu z milosti







Sen čtyřlístků



jak konejší kosy tah

víc než matky kolébání

k zemi padne prázdný klas

či otava otřásá si

rána rosy

v půdu padne čas



jak konejší kosy tah

rytmické se přiblížení

a roj-nic lidí tlačí patku k zemi

to šťastný čtyřlístek podetnut

matrikou sevřený zůstal

jen







Mokvající únava





motám krok - sjetý dnem posledních let odpočetí

rozdupávám lidské články vyhořelého paliva

po cestách prší hustější psů

_

toužím stvořit představení hodné umělců

prorazit největší lidskou buňku tou nejmenší z lidských

bičovat zaostalé

smát se

_

jsem unavený

chodidla obalená - koulí



KOMENTÁŘ ke Mokvající únava předmět: cialis work autor komentu: ovesinC


cialis work
Wirkung Viagra Lasst Nach https://newfasttadalafil.com/ - online cialis pharmacy Vjdprl Hemolytic disease of the newborn Cialis gynecologist G. https://newfasttadalafil.com/ - buy cialis online in usa Cialis 10 Le



Šalba ramen





Šalba ramen váhy





kilo zlata se nese lehčeji - světem

než kilo vyrvaného peří



z perutě











Zbytečný…





už nepůjdu na žádný pohřeb

a na který mne dovlečou

nebude živáčka













Šroub



tam kde závit baští železo

není matka

cha cha chamt Oidipus







Čáry života







Hluboko jsi zapadnul poutníku

zabloudil jsi v čarách zmatených

které číst Slunce nedokáže



světluško napájená touhou

proč svítíš na prdeli?





Drobná motlitba





upřímněji se modlit ani nejde



ach bože

cos to vyvedl?

ty jsi ale zasraná piča

-ale ty nebudeš

nemůžeš být

toková svině nejde ani vymyslet



jen lidi

vychcípejte

pomalu a bolestně

do posledního



Biograf hyjé hyjé







Hlavu jsem prostrčil dírou a uvíznul jsem v kohoutku, a tak na smrt jsem odsouzencem života s věncem okolo hlavy a bobkovým v týlu.

Neštěstí zrodu se stalo 13.5.1968 a už nemohu jinač, než jít světem v objetí. Lidé mě potkávají, kroutí hlavou, tou mou a povídají si o mě

„to je ten…“

Od doby krvavého čápa, stále pajdám, chůzí světa chromý a zpoza chtíče zploděnce, kradmo mžourám na svět rozparkem máminy sukně.

Nic neumím a ani nechci umět a těch pár slov kterými se vyjadřuji, je nezbytnou nutností odpovídat všem pomatencům na otázky typu, proč konečně nevyžbluňknu zcela hlavičku o beton na tenhle nádherný svět, a tak já se musel naučit slova, abych nebyl vyrván z lůna štěstí a odvracet

„ne děkuji, ale zde v - no tady je líp než mezi vámi“

a občas i jazyk vypláznu na brouka a slynu pohodím v propast šlapek z moci se po kroku.



Tolik moje biografie.



Setkání vyděděnce



potkal jsem fotra neodpověděl na pozdrav

zachází křehne

za chvíli bude bezbranný jako dítě



možná bych jej měl přece jen navštívit

a zmlátit jej pěstí až se pochčije

donutit jeho kolena na prahu hodiny klečet



vždyť si zaslouží…



Zůstat v prachu



napínal jsem lýtka pod čelem rodičů postele

syna slyšet mlít semeno na prázdno - jaké je?



první ženy v obrazu míhaly se cizí-tak blízké ve chvíli

reprodukovaný             hlas

jalové zůstaly sny - jsoucné



obrázky madon v jedničkách i několik nul – dnes a stále

s masem nemnohé znám

modlím se

odkapávám slzy do koberce



Antidepresiva

Antidepresiva



budu žrát



-srát chcát-

proudem řeky Svitavy ryby spokojené - unášené











toalety moderních vlaků vědí že z člověka nic velkého nevypadne

konstruktér zastupuje vyšší prozřetelnost









O pravděpodobnosti





pes barví cestou

dává najevo svou dominanci

pod ocasem se mu leskne Slunce



poměr varlat k tělu

k savci druhu

poměrů samic



schoulila bys v ručku slečny nejdrobnější

moji spermobanku skrovnou

kterou nejvyšší stavitel odsoudil

věřit - čestným slovům

v mezích pysků - bradavek pronášených

a splátkám

trhacího kalendáře



vykřičený na náměstích

vyhlašuji úpadek



Život je čas mezi dvojčaty



můj sebraný hnis vydal se v broži

a číslo v sítích už je na čekané

básník Vlado Matuška 1968 –

dvojčata

jen vzdech v nekonečném proudění slov - mých atomů

všemohoucí

póz a bosonů



na pleši jest krůpěje pot a v něm odlesk boha

chirurg

skalpelem šermuje proti kose

na interně zdrogovaný Charón potácí se mezi břehy

uniformovaná sestra zadek umývá

šourek

někdy i krmí



už čeká dvojče

1968 –





Z kodrcaní





na holeni bledla jizva

šroubů platina ohýbala chlapce kostí



mezi kohouty držel se madla

víc na východní polokouli seděl

a každá nerovnost o beton drncla houpáním

dřevění kouti kokrhali



senem se mísila vůně udusaného oleje

v půdě magacín

pod stropem na skobě sportovní kolo - duše unikly

-

trámy prošel oheň

černé pukliny žeravých strávila voda hospodáře

pantátovi zůstalo stavení - bytí rodina

kovárna zde bývala



vrabci vybírali mezi slepičáky

křídla zlodějská mohou i létat

pokud za vaťákem opřená vzduchovka



dnes muž mezi kohouty víc na západní polokouli

madlo prasklo

houpe se

v nerovnosti o beton

dřevo pařátů kokrhá





Singl





vybral jsem letákovou schránku

vykupujeme zlaté zuby

protézy …

před spaním často vynáším odpadkový koš



v noci chrápu a na radiátor klepe sousedka

prožívám nezvyklou intimnost muže a ženy        pro mnohé známou

leží pode mnou

mezi námi beton v panelu



je starší o několik let a sama vychovala dceru

slečna vydechuje ještě o patro níž

na radiátor vyzvání v čas obědu



vyprázdnil jsem schránku se svým jménem

vykupujeme zlaté zuby protézy







Závěť - nenaplněná





snad zemřu jak unavené zvíře v chladu



_

dejte mne do rukou děfky

ještě ráno za zimní tmy ať roztřese své kůže kosti

unavené co obsloužila mnoho mužů

a od kořínků jí hnědne vytlačené Slunce v blond

děfce s malými prsy kde červené bradavky nesou otisky mastných palců

prsy honosící se formou databáze

dejte mne do dlaní do prstů kostnatých a nehtů do špičky broušených

aby můj popel zalezl

míchal se se spermatem těch co oblaženi byli

v antické pojítko malty

zaplaťte jí kočce za cestu od chrámu k veřejnému domu

ať mnou poutníkům kluzko posype

hned za pádem poslední vločky



na jaře ve spárech chodníků zase vyrostou pohnojené

pampelišky













hledal jsem v černobílých fotkách

hledal jsem v černobílých fotkách svůj úsměv



kde se zahazuješ má vraždo?

kudy tě čerti nosí?

příbytek máš dávno nachystaný

podívej se na mne!



Mačkám všemi otvory





mačkám všemi otvory

vypadne něco?



mohu tlačit jak chci dítě nedokážu

slova slova slova

rozežhnout světlo otočit Zemí



jen slova co zhasnou po vypnutí

odříhnutí











Líbla tě pod bradičku





líbla tě pod bradičku holka jedna

s nalitými prsy

břichem co protrhnout blánu světa

ráda

rezonuje ve zraněných

kde smysly prefabrikovaných necítí

na stejné okno

průjem



Na poklopu



na poklopu od ráje

vykutálený knoflík šmátrá kde

nechal tesař díru



- vezmi si chlup žebráčku

zamrzlý stu den



na schodech od chrámu kolena provrtaná

měďáky vyhazuje

nad hlavy stříbrné co kuplíři obrousili - nos ohrnuje

nevoní mu

i list Boženy Němcové by nesebral



tolik bojí se žebrák

na srdéčku bubnuje - žeber rota







Před stavy



píšete

že jsem Váš program psaní mezi něčím a něčím - bavilo mne představovat si




- jsem drcený mezi rychlíkem z Prahy a osobákem do Letovic

co asi zbude z člověka když výhybky si usmyslí?

koleje zavedou v jeden čas povolná stehna?

která ocel vykostí?

řez nic

sevřou je ta nevtipná prsa vagónů

zaskřípou výš do fistule

po unikavý žmolek - lapený praskne

vysvlečou i páreček ze střev

jen kožka-před panty přibouchlé

     - vybízím vás krásky v kozačkách

     račte si špínu z bot odrolit





možná jsem jen prázdné místo na stole

to které vznikne po snědené polévce

čekající na talíř guláše

košer vepřového z ruky Květuše - otisk palce v keramice

čistý flek vypraný z hostů ze šťáv prasat

šedla špína před stavy smyčky

jsem vaše nenasytnost

hladina v žaludku co očekává kulatost a přísun nadýchaných knedlíků



co když jsem ještě titěrnější čas - část

pouhý požitek za douškem kávy

než mne spálí táhnutí filtrem



nebo

k vám se hodí zavřený Puškin - právě

a nachystaný Asimov

a já jsem obrovský prostor mezi nimi

reálnější než sousto spolknuté

klíčím – plodím – vadnu – hnojím

papír i tuha co si nevymýšlí

jsem parazitujícím uchem co své pavučiny v letokruzích spřádá smrti

jsem skořápkou co pamatuje

hladina po dopadu

i dlažební kostka



jsem

jsem velikášství?



pouhý hřbet

zasunutý mezi svazky

útlý

běda!

práší se na mne mrtvá kůže

obal co zpráchnivěl

roztoč

čekám otevření

i když obratli - mícha vyschla

plotýnka pokrytá vrstvou pudru

drhne

v prachu ze všech řití ze všech potomků jenž se mi nenarodí

jsem?



ale to přece už bylo

před monitorem rozšklíblé piče já si honil šulina

















Na víku popelnic







na víku popelnice dětské papuče

za oknem oči zamlžuje dech

v zářivé vestě muž nedokáže napsat báseň



Odpověď kritikovy







ach Jolano bože

konečně jsem prozřel v tuposti

a mlčet bych měl pro dobro lidu

jak vytříbený sluch váš

lížu paty v křeči

sarkastické





Jako mrtvý jazyk

Jako mrtvý jazyk zní lino leum





jako mrtvý jazyk zní lino leum

vlní se mokrem pod nohama

kuchyně

brambory hrášek

do krásy prorostla krkovička

nakrmím /

všechna vás nakrmím má milovaná srdce co ležíte v žaludku







Na den





na den štědrý

daroval jsem si Napoleona

pod televizi

pět hvězd – tolik lásky jsem projevil

nad zvěřincem oheň strojí



Všechny mé jazyky

/_





všechny mé jazyky

prošli jsme spolu světa kus

v botách

kulhali jsme

s ženami řeči



všechny mé Messaliny - Agrippiny

pod cizími šípy i zdrženlivé

kulhal jsem pro lásku chudý

čivou bohatý

s mřížemi mrzák od postýlky dětské



všechny mé jazyky

být tak jednou-jednou jedinkrát člověkem

milovaným ve stálosti

být jednou člověkem



_

nic nejsem







Richardu III.





kdo jiný než já co kulhám životem

by ti rozumět měl

co hrbáč jsem zkřivený a je mi vidět pod levou paži

úkosem

kdo by chtěl políbit obejmout pohladit královského zmetka

záviděli jsme i plyšovým ovečkám

rozumím ti Richarde



ti co bez hrbu na zádech zasloužili si prs naplněný

ukojení

za štítí se psychopatům



vrátit všem

osolit špetku

otevřít za rohem do masa

a zahrabat obal člověka dokud ještě nevypustil



/_/_/_/_/_/_/_/_/_



na náměstí Svobody

pajdáš přede mnou holoubku - na temeni lysinu

fasády - hlavy trnové koruny mají

parapety bodce

neodpočineš si – pajdáš hluboko přede mnou

bo já kulhám za tebou



co když jsou všichni lidé nespokojení a jenom já jsem bolestí vnímavější



ve strmé křivce vyletěl vzhůru

je přetažený

na pádové rychlosti



za tebou nemohu



Za ušima

Za ušima



když budu uhlazený

tak budu pohlazený

magnetická litero



jenže píšu od průseru

bez metafor

prostě seru

boule v tlustém střevu







Kauf země



osahat práci znamená pochopit

do schodů stoupat

tajné schránky

abys přečetl pro analfabety

letáky ne



nejčtenější knihy

Kaufland



špinavé ruce od tiskařské černě

otáčím závisti minci před sídlem okázalým

art - podnikatelské baroko



- jsem chytřejší

jsem talentovanější

jsem kreativnější

on vlastní reklamní společnost Art

bydlí si v baroku s mobilem na uchu



mít strýčky na hladině pod vodou to neumím



/__________

/_





z jedné stany lžíce

z druhé jazyk

do patnácti stovek sunu přeházené kosti

stravuji se



pes co honí svůj ocas

patník nevidí







Já nelízaný potkan



lízané a nelízané myši

inkubátor

uniformovaná žena navlékla otisky do gumy

každým mým posráním vrcholí něha



stojím v bludišti

vylízané myši se nebojí

hledí za roh s perspektivou

učí se

a nacházejí



stojím posraný v bludišti

hledám sevření blízkosti

zatracený jsem



Život s průtokovým ohřívačem







zase odmítnutí – smazání

že by všichni všude znali mne psychopata?



spíš to je prostě můj život

zasedl si na mých varlatech

hoví si

do měkkého hemeroidy vytlačuje



Opuštěný pes







opuštěný pes sere na chodník kde se mu zachce

pokud má z čeho



jdou mi na ruku sociální dávky

hezky a přímo

jen chodníků málo

kde si ze sraček ulevit

kde se kočky hladí



Neexistuje





neexistuje dost velký patos aby vyjádřil depresi

neexistuje dost deprese aby obsáhla pocit opuštěného mláděte

na černé zemi

před mordou hyeny

palcem od nohy šidí se



Na zámku pod zámkem





když byla matka na zámku pod zámkem Šebetov

neměla jediný šedivý vlas

jen přivázané ruce aby si nevyškrábala živou kost

aby neutekla – nevěděla by že volnost vede k smrti

neznala mne syna a konečně ani manžela

bavila se jako malý chlapec - já v ozdravovně

skřípala zuby

náhle propadala prášky v zlověstný smích



kvartálně jsem schránku jménem matka plnil sladkostmi

myslel jsem na všechny kazy které se lepily

kterých se už nikdo nikdy nedotkne

nedovedou kanálky nerv k pocitu

k bolesti