Úbytky
tma zatáhla se
stoupají proudy do sféry ztrát
nabíjí se zápory kladem
pouštím oponu víček před oslepením
jenže oranžovou krví žlutý blesk prošel
musí být ostré abych zahořel
věk je chlapec rozkročený nad ohništěm
jen zasyčí
had
sítnice děraví
vetché obrazy slepuje mozek k alegoriím z mládí
čerstvé zadky jsou - pořád jsou
jen mé ruce
zatracené nemohou hníst
nervy se rozpojily i tam – kde je prožitek prvních orgazmů?
necítím divokou šelmu
která by mne měla zardousit