Plesová sezóna
slyším mráz
trhá strom do mízy
spirálou jde ve starém kmeni
ocelové struně podobá se
mé patologické dobro je kýč
mé patologické zlo je poezií
posílám na Sorbonu svá slova
posílám slova do Cambridge v nejhorším případě
řekněte kdo z vás byl na Sorboně v koši?
dávám sbírku básní do tomboly
myslivcům radím
přidejte ji ke kýtě z divočáka
další k salámu nebo ovaru
aby získala na hodnotě majiteli
slyším mráz
ocelová struna zarůstá živým tukem
Sci-fi poezie
0. Člověk nesmí ublížit lidstvu nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo
1. Člověk nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
2. Člověk musí spolupracovat s člověkem, kromě případů, kdy taková spolupráce je v rozporu s prvním nebo nultým zákonem.
3. Člověk se vždy musí prokazovat jako člověk.
4. Člověk musí vědět, že je člověk.
Pivní láhve z minulého století
vytlačil jsem svá čísla mimo lebku
na položená hýždě
šlapky k nebi kráčí
k zapomnění
pod monitorem počítače odrolil jsem bílou na žlutou
dvě skvrny vrací Svěrákovi
ochmatané láhve
- vyprázdnil jsem do dna
fantazii
Jezdec z ovsa silný
plnící břicha lidí
vypisují směnku vnukům
vnučkám tlačí na piják
rozbřesklo se
vystrčím nohy do mrazu
po cestě uhlíkové stopy zkamení
všechna psí hovna
z masy
konzerva všech vyslovených „moje“
první verš opsaný z básně autorky Dagmar Hemmerové
C´est la vie
když zabíjel křížovou sedmu dámou
vykřičel modlitbu právníků
„spravedlnost přece jen existuje!“
hospoda strnula
všech svých deset jsem vytrčil k nebi
gestem paroduju Gotta když zpívá
„se la ví“
kouře prostý lokál překousává nesouhlas
mince změní majitele
Pohyby
plodila ohnuté hřbety
rodinami zalézala za nehty po staletí hnědá zem Malé Hané
zčernala kolektory
a kam poslancova noha hrábla
tam sto let tráva nerostla
život je pohyb kdy dva porody musí předejít smrt a ani zrno na zmar
a světlo
a voda
a teplo
a hlína nezaplatí manikúru
Někde ještě klasy
Kristu vyskákaly strupy
nejvíc na nohou zrezavěl pozlacením
mezi poli
– tesaná jména vypovídají o vlastním nákladu
Marie a Josef manželé, sedláci z nedaleké vesnice
z nedalekého století
leskne se srpek slunce na zlatě
srp kovu nástrojem býval
srpen
v jednom poli bodá a práší
na dalším ještě šumí otloukáním hlav – klasů
– kde jen člověk bere
sílu?
zpocený skláním hlavu do hrudi
vzpomněl jsem si na temné oči dívky už ženy
ne dost temné aby nebyl vidět nepokojný čert
chytrost - vlídnost a blázen spoutaný v kozelci
je sklizeň a máš strupy socho
o vlastním nákladu
a bude se orat, vláčet
i ledové krystaly padnou na zem
my
Pojíme se
monitor svítí na drátě
jsem
otevírám dveře do tmy
dvě můry se našly a na stropě
až za objímkou se zapalují
ostatní
můj pokoj skelet
naplňuje se nehtovým hrobem
nic
napsal mozek při probouzení
ty mrchy šedý buňky v polospánku
staví metropole
na tři válce
natři to životu i válce!
Román v třinácti řádcích
jeden kamarád se mi do básně nehodil
dnes se upravil
tisknul se Román v devíti řádcích
smáli jsme se čtyři učni
depresí jízdy mezi Malostranskou a Hradčanskou
nevstanu ani kdyby přišlo tisíc beznohých dědků
představ si jak by to tady vypadalo
šťouchl mi do ramene ten nejtalentovanější z nás
za kruhem nesedíme
jeden je mrtvý
ten ještě včera nehodící - leží v kómatu
zadřel v hlíně všechny své součástky až k smrti
třetí učí tahat jíl
a já jsem parazitem v tenkých střevech
Zmatení listů
psala mi přes facebook
o havranech sklenici a jestli bych ji adoptoval
na jedno pochování
to krátké co netrvá věčně
vysmekla se z prvního
druhému bychom chtěli skoro všichni
adoptovat bez lásky je jenom nové vězení - prodal jsem
chytrost do služeb chtíče
pohřbi filozofii – zlobila se na rtu s vínem
pohřbi jazyk!
nesou na platinových márách
vytržený
velký
snad patřil volovi nebo krávě
padly na něj všechny listy od prvních papyrů
hnije
konečně si nerozumíme
jsme šťastnější
Domovy vlečou se do lodí
pouštěl papírové lodičky Křetinkou
písmena zdravotní tety se rozpouštěla
linky osleply už pod mostem pro slepice
stály ne jedné noze
vědění
děda chlapci seskládal několik parníků a klučina
pozoroval že složité a krásné se
utopí dřív než prostě pevné
dřív než Královec rozdělí proud
učilišti a vlakové zastávce