Básně padlé na Buben
1.4. ( Apríl )
obdivuji podstatu člověka
2.4.
zbožňuji podstatu člověka
3.4.
zadržoval jsem v noci ve tmě
kdo nechce snít?
_
já nevydržel
musel jsem vyprázdnit
4.4.
děti uschly v prostírání
uschly ve spodcích
v klávesnici
zůstala mi jen hromada představ
ke snění
5.4.
loupl jsem oči zdravotnici okaté
vzala mi krev do zkumavky
6.4. ( Velký pátek )
kdyby jsi nebyl - vysní si tě
kdyby byla malá - jen velmi malá možnost že jsi - zabijí tě
7.4.
proměna masy v člověka vyvrací zákony
neudrží hodnoty po odečtení hoven
8.4.
zahlušit se v jednom kuse - toužím
bol umírat po dílech
9.4. ( Velikonoční pondělí )
jsme ve věku kdy zubatá již dosáhne na dlouhou ruku
příteli
a dřinou se jí šlachy nezkrátí!
_
jen kdyby si uměla vybírat
- jenže to by byla bohem
a nastolila žijících ráj
_
lidé znám vás?
- zvrácený -
10.4.
budík vykusuje zuby tmou
v prázdných dnech - v krajáčích
ještě vstanu
11.4.
nakolik je světlo stydlivější zvuku?
panely šlape sousedka v orgasmus
( ještě jsem ji neviděl ale je překrásná )
12.4.
přiblížit se k dívce - ženě
vylít se i s vaničkou
13.4.
den plnění bříšek – pohárků
přetékat
blízkosti
dotýkat se - chtěl bych
14.4. ( výročí konce Titaniku )
plujeme vesmírem - Archou nepotopitelnou
tvrdí se v myslích
to brodí se Země odpadu mořem
narazila na člověka
a jestli přece jen
pak v neštěstí potopených lodí - exkluzivní gentlemani
- ženy a děti první třídy
15.4.
káně - myšilov rozevřelo křídla v proudu
moči cesta
za sklo zalezu
dalekohled na hrudi
16.4.
přijel velkým vozem
a hned k ní přiskočil s plným zájmem
- nahlédl
pochopil - jak si ji může naklonit a roztočil ji v tanci
vedl ji krokem přesným - kam by jít měla
-on jest ženy ideál - můžeme říci-
mazlil se až v přetlak zasyčel vzduch
to ji vyhodil
v kukabus
17.4.
přes ramena jsme zvedali kruh
-hrnčířský
vítr s námi točil
18.4.
zoufalství - sny se živí
-tiket-
vsadil jsem
do hlavy - trefí mne padlá hvězda?
19.4.
masa-jíl
kdys hrnčíř - stál jsem na hliněných nohou volně
a z vody tahal
tvar
- se přívalem deště rozpadne
a brada tržní o dlažbu
belhám se od plastické hmoty k plastické hmotě
sbírám odpad sebe-úcty
z nucených prací
20.4.
prozradím vám tajemství
zemřeme
celý člověk zemře
pšššt!
21.4.
stáří mé - jest v přímé úměře růstu sprostého slova
-valí se ze všech otevřených oken-
jednou spoře oděný vyjdu do mrazu
22.4.
Moniko
máš ráda muže nesmělost – cpu ti jazyk do pusy
-odlišný-
Vlado
PS napíšeš mi ještě?
23.4.
ze dna lodi pozoruji vrabce na střeše
postavili si domov mezi podlažími
- pohřební službu provozuje Holub-
24.4.
vyloučení
znáš tolikerých zástěn
nazí oholení
oddělit odvracet za štítit se
na okapu ne boha - zdarma zpívá kos
25.4.
člověk
nemění se po tisíce let
nezřízený všechen množí se
( pouze duší básník nevyvede mladé )
i národ vyvolený prošel evolucí
- pogromy Treblinka -
vybírá si kvalit pro přežití - kvalit?
čeká nás všechny
- vím - Osvětim byla polštářem nadýchaným
proseje se nový člověk
jaký člověk?
a vzejde?
člověk?
26.4.
kvetou!
27.4.
přímo v huti oslovil jsem kamarádku - stojíce na cestě
„Mamka byla ze skla?“
„to je krásný tvar – stejně čirá a křehká!“
28.4.
kolik mi je - ptá se dívka poloviční v čase
„příliš pro tebe
mnoho pro verše
moc pro lásku“
stále všechno pokouším
29.3.
kolikrát několikrát přetočím slovo
v samohlásce rozpustím se
souhlásek se bojím
30.4. ( … )
cítím je
už jsou ve vzduchu
jen starý kozel - je jim ukradený
_/
_/
nežil jsem peklo mám
smůlu
rozednívám křížky aby se mohlo stmívat ve stejné
sny co podtrhnu
někde je svět kde ženy rozevírají pysky před ústy
vydechují z hrudi
pasti
vyskytují se děti které jsou dcerami a syny
vezou je do kroužků v kvádrech
křídla slepit
jazyky vypláznou
někde existuje válka na život
…a neměl nic nejsem
u Chronese červ
každou cestou-obživou potkávám lidí víc - co zemřou až já budu mrtev
planety přesypává na hromadu - čas
zrno obrátit neumí
z křemene jest
- starcům svírá v ústech linku
kde splní se?
mlhou padá hvězdný kámen
hlesne krmelcem
otočí se prsy nalité štěstím - ucpou mléčné zuby
odloženým derou dásně
já dojel na mléčnou dráhu - kočárku chybí madlo polárka
zatracený vzduchoplavec nemám pevný bod - moci tak pohnout Zemí
směrem se
…a neměl nic nejsem
na hrudi zdrhovadlo
a jezdec vyklusává zuby tepem
rozevírá svalů - nádob k naplnění zejících
/_
vybetonovali hluboké zuby
snad aby dítě si zlomilo vaz
když chce krmit
kačeny ve Svitavě
chlap co zde onanoval za pivo
kulhá přes zarostlé nehty
směje se že jsem blbec
když jsem ho pozdravil
/__
na koberci mi podřimuje skříň
stačí palec bokem na hrách – jsem císařem
vyskáčou mi okna nenávisti
okna lží – ohlávek
jen průvan letí mozkem
miliony šedivých myší
zahákne pod žebry a vleče se kliknout žilou
otevřou sebe
rozpárají Pandorou
Básně okolo zmrzlých mužů
1.5.
Hynku Viléme Jarmilo
vyhrňte si rukávy!
vrátíme se
2.5.
ptáci kolíkují
vítají Slunce - lžeme jim do zobáků
ve fraky vyvádějí
3.5.
ve dnech lásky vracím se k čarodějnicím
bosorko
a zase přichází mocná noc – samonosná samodruhá
kdy před tisícem let jsi mne uhrančila
v mátohu
-bez vůle- orala jsi se mnou jíl - můj
a brázdy na hrudi zahnojila
vydávají již
-neuvěřím-_
den dežaví přinesl filcky a poznal průnik – krásný živočišný průnik
_
vzpomínám ztopořený - na chmýří pod nosem v lepé tváři
a v-ránách máje vracím se k čarodějnicím
4.5.
znásilnil jsem verše až do jednoho
- v houštině smrků divoká třešeň kvete
5.5.
básník se zlatem vprdeli – ulehnu
a povolím se tlupě v maskách co ořezává jen holé zadky
_
rajský plyn
6.5.
pod listem slov našla dva ostny
naběhla si
trny sevřela v pěst
podívej stigma! milý můj - vzlykla
propadla se v náruč
děvčátka rány tiskla
7.5.
všechen bůh světa jest - vyděšený člověk z člověka střev
8.5.
jím a tedy jsem
stojí a tedy jsem
stojím a tedy jsem
za jímám se
9.5.
čert chrastí řetězem a petrklíči
10.5.
moje obrazy nežluknou
prázdno nedá prostor k zapomnění
11.5.
kdys miloval jsem - vzpomenu si stále naléhavě
s potřebou naléhat
_
jen famme fatal -ona samojediná - olízala mi řiť
-fyzicky-
všechny co pronikly ve střeva mé
rozeklály mozek
sssss
12.5.
vlaštovky let je radost nebo dřina?
vyfáral pod klenbu nekonečnou - hlavou prost
13.5. ( uprostřed zmrzlých mužů – den narození )
zrn solné doly vtírám - bilancovat do roka
zastavit se
uvidět smyčku
umlčet hrdlo - vínem na dně
14.5.
srdce -sval- nedaruji
bojím se
játra jsou zkažená
15.5.
žiji se svým mozkem
16.5.
zpravodaj vyfotil smrt
a už je s námi navždy
dokud budeme - zachycovat
mačkat spoušť narození
17.5.
dřímal jsem básně
omámený – svíral sluneční opratě v noci
rozjel se spánek
18.5.
jak spočítají více hmoty děti opuštěné - děti Ukrajinské?
pražskému nádraží vteklo odloučení do bronzu – co unesou sochy v čase
svírají koleje linku v dál pohozené kufry zotvíraly
?Pandory čemadáň kufr kufor – Pyrrha dcera jiná - ne ta s vítězstvím přesto ráda-by Eva
19.5.
jsou chvíle kdy ‚stojíce na cestě‘ je přechodník správně
většinou samota až za horizont
20.5.
prozradím vám tajemství
zemřeme
celý člověk zemře
pšššt!
21.5.
vyklidňujeme se Zemi
22.5.
tři konce jitrnice (inspirace z pořadu čt. Jiří Sádlo přírodovědec.)
dva rohy a jeden zánik
- mezi zrodem a třemi konci je maso
narodili jsme se mnoha koncům…
23.5.
fotra hlášku přilepil jsem k básníku
„mohu čuchat kam Borkovec Petr - srát chodí“
_
a co ty - milá básnířko
voníš?
24.5.
věžáky s lidmi hroutí se k zemi
arabské opice tancují – vydávají skřeky – projevují radost
zabili vůdce Arabů
americké opice tancují – vydávají skřeky – projevují radost
(opice na smrti tančí
člověk je racionálně šťastný)
25.5.
provozuji nepokoj hlavy v pokoji
neodpočívám - dlaně vyvracím ke stěnám nešikovných
celý den ke dnům
po krok propadá se rokem nohy kratší
stojím v pohybu své-vole
26.5.
proměnné kruhy okupují mysl
převádí jedničky do nul - vystupují mrkající v krystalu
- nezbývá mi už čiva na čmeláky ve zvonech
na cestu - být tak listonošem
někde Inuitům padá semeno do mrazu
žena polární tmou - posílá E-mail
27.5.
po ránu rozpomínám se Freude
otec na pohřbu dal najevo moji špatnost a hodil ji k příbuzným na odiv
matka jen stín v pozadí blednul
vyhnali mne z domu
opíjím se
sestřenice co jsem kdys hladil lýtka už nemusela měnit názor k zvrácenému
byla kolem s vysokými školačkami v písmu
„tys četla moje básně“ ptám s hrdostí jedné dívky s hlavou velmi vznešeně posazenou
přehlédla mě
„a co má být? víc mi nemůžeš dát?“ smála se v kruh
vyndal jsem z pusy bonbón a se vší vážnosti -slin chlapce- jej nabídnul
a přitlačil na pilu naivity
-byla to ale velká - nezvykle velká bonpara-
28.5.
já si stojím za červeným hadrem
ty v bílou vsakuješ na šíji býka
29.5.
slova přicházejí k sobě
vidím podebrané brázdy mezi žebry – ženou zranění vší
her pes tahá kouty úst – zkoušenost
„mlč již milosrdenstvím potřebo moje týrána
potřebo všech pěstěná – plně nalitá krví matek abys pak barvila sliznice před početím
mlč již omšelostí
mlč starým ohněm co strávil sílu do noci v kruhu cigánek
co vydal jiskry do očí a byl jen odrazem vlastním na žulové barvě
zahluš se udušením “
30.5.
Herr Freud
pronásleduje mne bratr
chce mne zbít týrat zabít
ale jsem silnější a udělám na něm uzel – hodím bratra z vysokého mostu
kutálí se naráží na kmeny pařezy
nečekaně se rozbalí vstane a jde po mě - ztělesněná beznaděj
mám potřebu si ulevit
toužím zlomit si dřevec pod pupkem uprostřed střev
31.5.
v nůžky propadají kopretiny - celé louky s křížem i s pietou
úvaly hranatí stříbrnými a zahlušují slova kotlinou (nejen) „Sibyla vaří pohyby“
„co?“ děti ucpou v pěst
„šmik“
++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
á přebytky - semtam paběrek něčeho se dá najít
alkohol píše verše a co kokain
neživí to nezničí to - jako horníky
„cesty do pekel“ se rozmnožily
- slova - slova - slova - mocní dušují
za každou lež mne zmlátil
- dnes mrzák v soužití-soutěži s člověkem -jsem- nahý a oholený
ve sporu s otcem
příbuzným platí slova fotrova - já souzený za lháře
Po nozdry v hnoji křičím
„díky bohyně pravdy“
lží krajina zavírá hladinu
v nozdry křičím
„děkuji ti pravdo“
pravdou je že často lhát se musí
aby si nemysleli že nemluvíš pravdu
a nevěřili v lež
jsem písknut pípou piva
ve vůni květů krájím vepřovou kýtu
a nakládám politikům
slibuji v neprávním světě smrt - jediné východisko k spravedlnosti
příští rok budu krájet kýtu
budu?
Nenavštívily mne múzy?
od štítěné pochvalou
nebo více mříží ve čtyřech stěnách
ale možná i to není důvod
prostě přijde nebo nepřijde - jen ve stáří jistota už
- nepřijde
(
přiblížit se k dívce – ženě?
vyliji se i s vaničkou
přiblížit se k dívce - ženě
vylít se i s vaničkou
)
vykrádám se
až se vykradu
-budu vám i sobě ukradený-
nebudu já
nebudu zde
nebudu
pěstuje štěňata
v období sklizně protočí se auta…
_
chová dceru
pochová bábu
alegorie ptáčat?
rozmačkávám v dlani
_
skutečný děj teprve jitří kůži
minulost má nestárne
nemá fotografií pro žluknutí
jen několik nevzhledný úplatků jsem pohodil času
psát básně pro lásku?
pro zisk ženy?
místo pera (nikolivěk péra) nakládat balistickou raketu
a mozek s jadernou hlavicí
z hvězd nocí vidět Zemi
oheň se valí
města Zemi svírají - pálí
- živáčku kam se schováš?
bohyně obepínají mysl
sevřu je v dlani
-rychlé pohyby
pak výstřikem uvolním život-
na chvíli
to já nemůžu oficiálně - domluvíme se
zaříkává zemitý strejda
vzduchem letí mobilním - základní kámen lidství
idea přejetá tanky – žije dál
idea naplněná opravdovým člověkem – vyhnije
lidská idea předpokládá člověka takového jak se člověk sám vidi
když začne pracovat se skutečným člověkem – neschopná života - vyhnije
opakovaná lež
tisíckrát - smazaná pravda zůstane pravdou
Ten kdo blije bude zaškrtnutý
Kdo náhodou ještě neblije - bude k blití přinucen
děkuji prozřetelnosti člověka že umírají lidé hladem
mohu tak napsat dobré povídky...
nejplatnější stříbrný tvé božské nejsoucnosti
je tvých mnoho podob stvrzených jako jedině - jedině jedinečných
ty jsi pouhé vystrašení člověka co pohlédl na svá střeva
vlak-skála-voda-provaz- zbraň to střelná
polykám slova
šeptám
promlouvám
křičím
řvu
nakonec zazpívám si
synonyma
aktivní rezignace života
Po temné době nejistot, přicházejí nové životní jistoty.
Jistota 1. Politik krade.
Jistota 2. Zločiny politika nikdy nebudou potrestané.
Jistota 3. Politik lže.
Jistota 4. To co nejbohatší a nejvlivnější nakradou, správci státu seberou nejchudším a nejslabším.
Jistota 5. Přejede-li tě mocný neudělá to schválně.
Jistota 6. Přejetý obyčejný občan bude mít horší lékaře, než mocný co jej přejel.
Mocní-politici si půjčují peníze, aby je kamarádi -ti nejbohatší- mohli ukrást.
Když přijde na splacení dluhů, politik je sebere nejchudších a nejslabších.
Nejaktivnější v obou směrech je jeden křesťan s pomýlenými ptáky. Měl by se jmenovat straka – možná sup.
půjčí si peníze zaměstnavatelů aby je mohl ukrást
pak požádá všechny zaměstnavatele aby za něj dluhy zaplatili a oni je zaplatí
nejvíc zaplatí však ti od kterých si nejsnadněji zítra půjčí
já si stoje za červeným hadrem
ty v bílou vsakuješ na šíji býka
šťastná v melancholii povahy se špetkou cholerika
no vida znak spisovatelů
jen to štěstí kazí :D světovost
kdo by měnil?
Pták v kleci mezi čtyřmi stěnami trpí depresemi
Když klec občas vynesete mezi stromy je v kleci šťastný
V krizi materiálna a duchovna -soužití- nemůžeme šetřit na armádě
kráčím chodníky hlavu vznešenou
a často zakopnu
- o moudrou -
hloupý svět je – nikdo je nezvedá a do papíru netlačí
jít cestou za obživou – nakupovat
park
_
okolí lavičky nese přítomné stopy savců života
vína tetrapak
rýplé srdce -podobenstvím- žena v ohybu přirozené kopulace jen šípem probodnout
_
zelená klenba ovinula Svitavu
-vody-
povlékly se samosprašným samodruhým hladinku kalnou si znehybňují
_
oči již z dálky mi spoutávají v modré plněná hýždě
z blízka je stéle hezká i když ne tolik co z dálky let
(kdys - to jsem ještě neuměl kříže do dvaceti spočítat
povalil jsem ji v příkopu do Kladrub a pokoušel vše co v příkopu noci - je v moci)
pod mostem kde bezdomoví opilci močí - dcery házely kamínky do kruhů
usměvavé mne oslovily
„skáčou?“
posílám odrazy před uzavřením prchavého
_
u Vietnamců jsem překvapený zrcadlem
na kolo tepláky objíždějí břich
hýždě v modré teprve plněná docházejí průvanem co bylo
taky si užijte úsměvů termonukleární reakce
v průvanu dveří skáčou děti dvě do deseti - věkem
„nezavazejte“
okřiknuté matkou
má štěstí - třetí v kočárku čtyři končetiny zlomené
-na Radůze se mi líbí zadek-
jistě do svých písní táhá ze zadku
projevuje se zadkem
a její jsoucno je prdel
já jsem a ocas svůj nezapřu
šulini naší země se ve světě potkávají s dalšími šuliny
prostě politika
kriminálníci naší země se ve světě potkávají s dalšími kriminálníky
prostě politika
(
zaspal jsem báseň
omámený - svíral opratě sluneční ve tmě
dřímal jsem básně
omámený – svíral sluneční opratě v noci
rozjel se spánek
)
pouštějí žilou ve svůj chřtán a nehledí na zvrácené bělmo
země
spáči z Blaníku nahánějí Čechů elitu do letadla směr Katyně
zasloužíme si ulevit a vlast nadechnout
povýšila v Me.ge.r. úřednice
na otočných židlích vzdělala se životem
Historia - magistra vītae
obrazy v jedné lince skládá - básnířka
slova sladká libozvuční
rájem kotlinou
a vůkol včely bzučí
na ruce slunéčko k nebi - slyší to
z hoven mouchy přilétly
jsem Darwinista
s veškerou krutostí co ona teorie přináší v úplném poznání
v jejímž důsledku člověk není žádné boží dílo jen hovádko
člověk není nic krásného
jenže v jeho nahlížení sama na sebe přetrvává jako překrásný obraz
vrchol etiky a moudrosti…
možná až si připustí opravdový obraz bude člověk-lidstvo schopné se zlepšit
jednání - které výhradně náleží člověku - nazýváme zvěrstvem
jednání výhradně náležející člověku nazýváme zvěrstvem
autor citátu: člověk
jednání - které výhradně náleží člověku - nazýváme zvěrstvem
prosím nezařazujte mě - s normálním člověkem nemám nic společného - já jsem psychopat
vyvalil jsem špek na plastu
užívám termonukleární reakci
bylo tomu a bude
nejde se nám nepodvolit
vynese jedny druhé utopí – spav nepotřebuje
vytlačenou vodu nespočítá
o porenesanční civilizaci
není to začátek
není to ani konec začátku
ale možná je to začátek konce
líbím se ženám co si koušou nehty
(
8.4.
zabíti se v jednom kuse
bol umírat po dílech
8.4.
zahlušit se v jednom kuse
bol skapat po dílech
)
Březen jedna báseň
1.3.
za okny šeď maluje plísní
a monitor září barvami
- skládané oči blanokřídlých prokouknou nedostatky trhavé -
ještě spí v puklinách domů
2.3.
bankovky mačkané těžítkem padlých prsů
za poštovní přepážkou
-nezaměstnaný přešlapuju z nohy na nohu
kratší
3.3.
panely štěká vytrvalý
vyběhnou s ním?
4.3.
báby vystěhovaly do vzdálených podlaží
na schodech jsou psí hovna
zastupují rodiny
5.3.
vidět v městě krásu?
stáčí nám zvrátit hlavu
ánfasy budov
a lidé zůstanou při zemi – vně polí zorných
6.3.
podřezáváte mi hrdlo
od paty
člověk - chameleón tempuje
každý pohled jinam
7.3.
cvokař mi bude chodit chcát na hrob
omyje mne na kost
8.3.
kreslím se
rozkládám tělo na uhlíky
9.3.
potkal jsem cestou mnoho žen
automatů široce rozevřených
s nabídkou pestrou
- jenže já vždycky neměl dost mincí zlatých
aby se vydaly
10.3.
uklízet chodbu mohou jen matky s dětmi - za stříbrný (ze třiceti – dere se mi hloupě na mysl)
matky potřebnější jsou mužů
a chlap bez dělohy náchylnější k žebrotě - jest
neporodí si citů - ani blízkost
někdo je předurčil
11.3.
-představuji si ráj-
ženské prdele kam ruce dosáhnou
a že dosáhnou na světelné roky
12.3. (skutečná místnost 2.5m x 3.5m x 2.2m)
přibývá uchazečů v očistci - na leknutí nádech
a mizí židle
v čekárně úřadů práce
13.3.
člověk se celý život stará
aby se jednou
jednou
jednou nemusel starat
14.3.
leží mince zaplivaná
nízko
nutné topolu se ohnout pro život
příště snad kořeny převrátí
15.3.
pomozte dětem přišlo mi
poštou
-propiska zápisník-
napsal jsem čtená slova v zápisník propiskou
a s-vědomím v odpad vyhodil
16.3.
člověk - napnutá struna do-času
přitahuje si kolíčky
přetahuje se žíní koně
víš kvílí výš
_
hozený stříbrný láme světlo
kapelo zahraj čertdáš
17.3.
střeva tráví křeče
dej přírodo rakovinu
co zbývá slušnému individuu-člověku bez boha
18.3.
provádím život který nemá hodnotu boje
se
19.3.
s prvním křikem smrt do futra zatíná
-vymahač kouká v zrcadlech-
20.3.
jak je to jedno
jak je to jedno umírat
jak je to jedno člověk člověku zemřít
21.3.
v zrcadle odrážím kopie vlastních buněk
_
věkem stvořitel na rozumu jaloví a linky se mu třesou
vyměňte mého mistra
dokud vlastním čas
22.3.
zakryl jsem vitráže
visí mi prázdné rukávy
-pravé levé-
nepřiznávám si pravdu kopií
23.3.
jak je herci
zjistí-li
že často špatně hrál umírání?
24.3.
prase
houpe se daleko od stěn vícepodlaží
_
vystrčil jsem jej z lodi ve smyčce
potí se na Slunci
špek
-sýkorky už nelétají-
25.3. (neděle)
vyprávěl jsem o Slunci
pokladní v řetězci
26.3.
v knihovně na prdeli
myšlení tolik bolí – velikáni otevření
idea se vytrácí
mozole jsou po práci
27.3
odříznul jsem oběšence – špek
rod masařek živit nebudu
ještě ne
ne-nebudu
28.3.
nad černou klávesnicí je palec jedinečný - křivením linií
stisk slova - slepá cesta vozem půlnočním
29.3.
dívka přes krásu krásná
v očích mi zůstala minuty
soustředěná v panenkách
_
co jsem si mohl přát já středočasový muž bytí
u optika v krátkozrakosti
30.3.
zemřel mi blízký
jediný kterého se dotýkaly moje bříška prstů
-hromadné selhání součástek-
31.3.
vlečen vlakem od samoty
tunelem dna
na skle se mi odrazily odražené oči
Cestou do samoty
cestou do samoty prší tmou pruhy pomeranče - úsporné světlo
neslyším polibky jednovečerní – někde někdo něco zvrátil
okem plotu si jde lasička pro vajíčka
Dopplerův jev
blíží se
zvyšuje napětí
sílí každým otočením ocelového kola
tlak do tváře
mžikne konduktérka s malými ňadry
mezinárodní spoj
úleva
můj Dopplerův jev
stojím na mostě a plivu do potoka
naražený umělý kroužek za žábrami - žlutý
proti proudu vydává se
pstruh
Intuitivní
Květuše Šimonová zemřela zadal jsem do vyhledávače
čekám na výsledky
mastný palec otisknul na sklo
zkoumám proti Slunci
Jazz v Letovicích
Jazz v Letovicích
„za kolik je to cédo“
rozevírám kožené vrásky v hubu
mezi účtenkami hrabu tři stovky
„já jsem neakademický básník se vším co k tomu titulu patří“
„vážněé?“
pohrdavé pohledy – některé
v Praze Severní pes
„kdo nevybírá popelnice není básník!“
jazzman soudí
za poklicí zvednutou můj mozek
cítí
Jazz v Letovicích střih
jsem neakademický básník se vším co k tomu titulu patří
v Praze Severní pes
„kdo nevybírá popelnice není básník!“
jazzman soudí
za poklicí zvednutou můj mozek
cítí
Síla
Telefony všech zemí spojte se!
K babici koktat
chlapec každé slovo doprovází tělem
z úst plyne rameny slabikuje
naklání se
na dlouhé by snad přepadnul
přemáhá něco neviditelného
co hmátlo na kořen projevovat sebe
poznamenáme si jej do kopyt
pošleme babici z ruky do huby
Komunikace
Komunikace
mluvím k
verbuji výrazy i posunky
vycvičenou armádu k obraně a útoku
hranice
bojím se
kdes nechal patníky bože?
Křížky
pod zámkem
pod anglickým parkem
zastavená Svitava polyká lidi
než jsem spočítal na saních jízdy
všichni příbuzní ukazováček zvedali
chlapce achilovky ve sněhu zatočily
dnes počítat svedu
z pouti zábavy z hospody panáci nalití
panenky mládenci i matky
utápěli
rezavé česlo z mocnářství
do krajek prosívá vodu Tylex
počítám
Letní zábava
_
úsměvy uvidím za rohem druhým třetím - naklánět netřeba
vzepřít se včerejškům -víc zahnat zítřky- papírové pohárky pouštěné hrdlem mají
je upřímná radost jen aby nebyl strach? - křepčí
kapelo zahraj do taktu
na pódiu struna falešná a hlas opilé dívky
dnes ještě lýtka sval radost tanec láska - od buřtů tácky - žlutá křídla kuřat se naučila lítat
úsměvy za třináct rohů naklonit netřeba
za pěnou
někdy jisté kosti jsou
_
cestou do samoty prší tmou pruhy pomeranče - úsporné světlo
neslyším polibky jednovečerní – někde někdo něco zvrátil
okem plotu si jde lasička pro vajíčka
Letovická lékárna
Letovická
před lékárnou dívky drží se madel kočárků
pevně chlubí se
ve slapu náplavky žluté korálky poskakují
za kačenou
za pánem starostou šlapou vodu
rohlíků kusy pohodil
pro kapky na kašel jdu si
Letovická II
vykousaná stráň za borem říčku přetnula
vyztužila tepnu mezi Hradcem a Brnem
krvácí tělem Letovic
lom - díra do břidlice valu
to skanzen Keltů opuštěný
a mezinárodní banka na vstupenkách orazila
nástrojů nadšené ruce
kočka přede v nohavicích
ještě pamatuje lidi
Měkké bříško letní noci
Z plechů vyklepává noc zbytek slunce
uzlem kolejí prostírá se pocit
jenom já a spojené ruce hodin
s úctou hymně červencové noci
pohlceni
plyneme
bříška koček polštářují zem
zvědavá vůním ostraží svůj hřbet
žízní k dálkám za návěstím hvězd
přec mi zapředou u nohou
souzněni
laskáme
sametový horizont rozcuchala hudba
v Chrudichromy je zábava…
Mezi sklem a žebry
chladnul jsem na imitaci mramoru
mezi sklem a žebry
opíral šlapky punčocháčů
o teplo vytěžené
mlžil se výhled
já vydýchal všechny vločky
rychlé pod lampou
spojovaly se v konfety
podobné loukotím obsazujících špatné pozice v oknech filmu
vytvářejí iluzi opačného pohybu
stopy té
vracely se pod okno
důkazy že jsem hodný se nezatratit
žebrám tě - ještě vytlač reliéf chůze
klenby za prsty zapečetí odpuštění si zabíraného prostoru
mezi sklem a žebry
vydýchal jsem všechny vločky
Milec ne - moudra
pod náspem
k nebi rozjetý vlak - nákladní
memento
kov směruje kov jisker v potemnění
slyšet ohyb
v echa
_
pod vozem velkým
básník skládá mince hlavu
v obruč ženy
Včera večer žhnul hvězdami a já šel tam kde jsem tě objímal.
V tom po náspu, snad po noční obloze projel nákladní vlak.
Kvapil do mírné zatáčky a já si uvědomil, že když se jeden strhne pak mne smete vozů hradba z oblohy.