poezie a povídky vlado matuška
Se spisovatelkou


Se spisovatelkou Poezie ze sbírky: Cestou do samoty prší tmou pruhy pomeranče

Se spisovatelkou

Jizvy a nože v náručích

prsa padají hladem
žebra zvedají vzduch
nikdo nekrmil děvčátko

utažené oko koloucha těžkostmi tiká
samohlásky zadrhávají při spojení
hloupé ptát se
čeho

narážím na zeď
ve spárech inteligence materiál strach
nepřeletí ptáci mrak a slon drbe si hřbet

kdo čeká zahradu růží malý princi?
snad jen solné po ránu z mlhy
- zrno křemene líné vánkem usazuje mrtva – rovinu
poušť je čistá – spokojená sebou
nehnije kde neklíčí nerozkládá se
nikdo nepláče nelituje nepečuje neohýbá hřbet
nikdo

celý život hledáme ke komu bychom mohli patřit
hovoří a píše - píše tak že lidé se zajímají
musí být někde plodnice
hluboko hluboká

jen dutý by nenašel mumii - já dotknul se a maso mokvá
vedle a vedle živůtku těsná rány
osud je nezavírá opřený o smrt
ruce napřažené k obejmutí
v hrudi nožů střenky dovnitř i vně ostřím

oči koloucha utišit
a kuře břichomluvec dvakrát pípne
jsme oba zvyklí


Se spisovatelkou

psát existenciálně mám v krvi - soudí nakladatel
spíš v mokvajících ranách

setkal jsem se se spisovatelkou
mladou
a tak zraněný kolouch že nejde ani psát
(ale pokouším se)

a možná si jen já kreslím a ona opravdu je spokojená poušť
kde nic nehnije protože neklíčí


Touha Michaela

přitočit pánev
křehké fazolky francouzské
rozžhavit
ovonět
koňak od vinic jazyky hbité
hoří
hryznout červené až pustí slinu
sMíšení

formulář pro komentáře a názory k textu