poezie a povídky vlado matuška
Se spisovatelkou


Se spisovatelkou Poezie ze sbírky: Cestou do samoty prší tmou pruhy pomeranče

Se spisovatelkou

Jizvy a nože v náručích



prsa padají hladem

žebra zvedají vzduch

nikdo nekrmil děvčátko



utažené oko koloucha těžkostmi tiká

samohlásky zadrhávají při spojení

hloupé ptát se

čeho



narážím na zeď

ve spárech inteligence materiál strach

nepřeletí ptáci mrak a slon drbe si hřbet



kdo čeká zahradu růží malý princi?

snad jen solné po ránu z mlhy

- zrno křemene líné vánkem usazuje mrtva – rovinu

poušť je čistá – spokojená sebou

nehnije kde neklíčí nerozkládá se

nikdo nepláče nelituje nepečuje neohýbá hřbet

nikdo



celý život hledáme ke komu bychom mohli patřit

hovoří a píše - píše tak že lidé se zajímají

musí být někde plodnice

hluboko hluboká



jen dutý by nenašel mumii - já dotknul se a maso mokvá

vedle a vedle živůtku těsná rány

osud je nezavírá opřený o smrt

ruce napřažené k obejmutí

v hrudi nožů střenky dovnitř i vně ostřím



oči koloucha utišit

a kuře břichomluvec dvakrát pípne

jsme oba zvyklí





Se spisovatelkou



psát existenciálně mám v krvi - soudí nakladatel

spíš v mokvajících ranách



setkal jsem se se spisovatelkou

mladou

a tak zraněný kolouch že nejde ani psát

(ale pokouším se)



a možná si jen já kreslím a ona opravdu je spokojená poušť

kde nic nehnije protože neklíčí





Touha Michaela



přitočit pánev

křehké fazolky francouzské

rozžhavit

ovonět

koňak od vinic jazyky hbité

hoří

hryznout červené až pustí slinu

sMíšení

formulář pro komentáře a názory k textu