Se spisovatelkou
Jizvy a nože v náručích
prsa padají hladem
žebra zvedají vzduch
nikdo nekrmil děvčátko
utažené oko koloucha těžkostmi tiká
samohlásky zadrhávají při spojení
hloupé ptát se
čeho
narážím na zeď
ve spárech inteligence materiál strach
nepřeletí ptáci mrak a slon drbe si hřbet
kdo čeká zahradu růží malý princi?
snad jen solné po ránu z mlhy
- zrno křemene líné vánkem usazuje mrtva – rovinu
poušť je čistá – spokojená sebou
nehnije kde neklíčí nerozkládá se
nikdo nepláče nelituje nepečuje neohýbá hřbet
nikdo
celý život hledáme ke komu bychom mohli patřit
hovoří a píše - píše tak že lidé se zajímají
musí být někde plodnice
hluboko hluboká
jen dutý by nenašel mumii - já dotknul se a maso mokvá
vedle a vedle živůtku těsná rány
osud je nezavírá opřený o smrt
ruce napřažené k obejmutí
v hrudi nožů střenky dovnitř i vně ostřím
oči koloucha utišit
a kuře břichomluvec dvakrát pípne
jsme oba zvyklí
Se spisovatelkou
psát existenciálně mám v krvi - soudí nakladatel
spíš v mokvajících ranách
setkal jsem se se spisovatelkou
mladou
a tak zraněný kolouch že nejde ani psát
(ale pokouším se)
a možná si jen já kreslím a ona opravdu je spokojená poušť
kde nic nehnije protože neklíčí
Touha Michaela
přitočit pánev
křehké fazolky francouzské
rozžhavit
ovonět
koňak od vinic jazyky hbité
hoří
hryznout červené až pustí slinu
sMíšení