poezie a povídky vlado matuška
Březen jedna báseň


Březen jedna báseň Poezie ze sbírky: Cestou do samoty prší tmou pruhy pomeranče

Březen jedna báseň

1.3.



za okny šeď maluje plísní

a monitor září barvami

- skládané oči blanokřídlých prokouknou nedostatky trhavé -



ještě spí v puklinách domů



2.3.



bankovky mačkané těžítkem padlých prsů

za poštovní přepážkou

-nezaměstnaný přešlapuju z nohy na nohu

kratší



3.3.



panely štěká vytrvalý

vyběhnou s ním?



4.3.



báby vystěhovaly do vzdálených podlaží

na schodech jsou psí hovna

zastupují rodiny



5.3.



vidět v městě krásu?

stáčí nám zvrátit hlavu

ánfasy budov

a lidé zůstanou při zemi – vně polí zorných



6.3.



podřezáváte mi hrdlo

od paty

člověk - chameleón tempuje

každý pohled jinam



7.3.



cvokař mi bude chodit chcát na hrob

omyje mne na kost



8.3.



kreslím se

rozkládám tělo na uhlíky



9.3.



potkal jsem cestou mnoho žen

automatů široce rozevřených

s nabídkou pestrou

- jenže já vždycky neměl dost mincí zlatých

aby se vydaly



10.3.



uklízet chodbu mohou jen matky s dětmi - za stříbrný (ze třiceti – dere se mi hloupě na mysl)

matky potřebnější jsou mužů

a chlap bez dělohy náchylnější k žebrotě - jest

neporodí si citů - ani blízkost

někdo je předurčil



11.3.



-představuji si ráj-

ženské prdele kam ruce dosáhnou

a že dosáhnou na světelné roky



12.3. (skutečná místnost 2.5m x 3.5m x 2.2m)



přibývá uchazečů v očistci - na leknutí nádech

a mizí židle

v čekárně úřadů práce



13.3.



člověk se celý život stará

aby se jednou

jednou

jednou nemusel starat



14.3.



leží mince zaplivaná

nízko

nutné topolu se ohnout pro život

příště snad kořeny převrátí



15.3.



pomozte dětem přišlo mi

poštou

-propiska zápisník-

napsal jsem čtená slova v zápisník propiskou

a s-vědomím v odpad vyhodil



16.3.



člověk - napnutá struna do-času

přitahuje si kolíčky

přetahuje se žíní koně

víš kvílí výš

_

hozený stříbrný láme světlo

kapelo zahraj čertdáš



17.3.



střeva tráví křeče

dej přírodo rakovinu

co zbývá slušnému individuu-člověku bez boha



18.3.



provádím život který nemá hodnotu boje

se



19.3.



s prvním křikem smrt do futra zatíná

-vymahač kouká v zrcadlech-



20.3.



jak je to jedno

jak je to jedno umírat

jak je to jedno člověk člověku zemřít



21.3.



v zrcadle odrážím kopie vlastních buněk

_

věkem stvořitel na rozumu jaloví a linky se mu třesou

vyměňte mého mistra

dokud vlastním čas



22.3.



zakryl jsem vitráže

visí mi prázdné rukávy

-pravé levé-

nepřiznávám si pravdu kopií



23.3.



jak je herci

zjistí-li

že často špatně hrál umírání?



24.3.



prase

houpe se daleko od stěn vícepodlaží

_

vystrčil jsem jej z lodi ve smyčce

potí se na Slunci

špek

-sýkorky už nelétají-



25.3. (neděle)



vyprávěl jsem o Slunci

pokladní v řetězci



26.3.



v knihovně na prdeli

myšlení tolik bolí – velikáni otevření

idea se vytrácí

mozole jsou po práci



27.3



odříznul jsem oběšence – špek

rod masařek živit nebudu

ještě ne

ne-nebudu



28.3.



nad černou klávesnicí je palec jedinečný - křivením linií

stisk slova - slepá cesta vozem půlnočním



29.3.



dívka přes krásu krásná

v očích mi zůstala minuty

soustředěná v panenkách

_

co jsem si mohl přát já středočasový muž bytí

u optika v krátkozrakosti



30.3.



zemřel mi blízký

jediný kterého se dotýkaly moje bříška prstů

-hromadné selhání součástek-



31.3.



vlečen vlakem od samoty

tunelem dna

na skle se mi odrazily odražené oči

formulář pro komentáře a názory k textu