poezie a povídky vlado matuška
Březen jedna báseň


Březen jedna báseň Poezie ze sbírky: Cestou do samoty prší tmou pruhy pomeranče

Březen jedna báseň

1.3.

za okny šeď maluje plísní
a monitor září barvami
- skládané oči blanokřídlých prokouknou nedostatky trhavé -

ještě spí v puklinách domů

2.3.

bankovky mačkané těžítkem padlých prsů
za poštovní přepážkou
-nezaměstnaný přešlapuju z nohy na nohu
kratší

3.3.

panely štěká vytrvalý
vyběhnou s ním?

4.3.

báby vystěhovaly do vzdálených podlaží
na schodech jsou psí hovna
zastupují rodiny

5.3.

vidět v městě krásu?
stáčí nám zvrátit hlavu
ánfasy budov
a lidé zůstanou při zemi – vně polí zorných

6.3.

podřezáváte mi hrdlo
od paty
člověk - chameleón tempuje
každý pohled jinam

7.3.

cvokař mi bude chodit chcát na hrob
omyje mne na kost

8.3.

kreslím se
rozkládám tělo na uhlíky

9.3.

potkal jsem cestou mnoho žen
automatů široce rozevřených
s nabídkou pestrou
- jenže já vždycky neměl dost mincí zlatých
aby se vydaly

10.3.

uklízet chodbu mohou jen matky s dětmi - za stříbrný (ze třiceti – dere se mi hloupě na mysl)
matky potřebnější jsou mužů
a chlap bez dělohy náchylnější k žebrotě - jest
neporodí si citů - ani blízkost
někdo je předurčil

11.3.

-představuji si ráj-
ženské prdele kam ruce dosáhnou
a že dosáhnou na světelné roky

12.3. (skutečná místnost 2.5m x 3.5m x 2.2m)

přibývá uchazečů v očistci - na leknutí nádech
a mizí židle
v čekárně úřadů práce

13.3.

člověk se celý život stará
aby se jednou
jednou
jednou nemusel starat

14.3.

leží mince zaplivaná
nízko
nutné topolu se ohnout pro život
příště snad kořeny převrátí

15.3.

pomozte dětem přišlo mi
poštou
-propiska zápisník-
napsal jsem čtená slova v zápisník propiskou
a s-vědomím v odpad vyhodil

16.3.

člověk - napnutá struna do-času
přitahuje si kolíčky
přetahuje se žíní koně
víš kvílí výš
_
hozený stříbrný láme světlo
kapelo zahraj čertdáš

17.3.

střeva tráví křeče
dej přírodo rakovinu
co zbývá slušnému individuu-člověku bez boha

18.3.

provádím život který nemá hodnotu boje
se

19.3.

s prvním křikem smrt do futra zatíná
-vymahač kouká v zrcadlech-

20.3.

jak je to jedno
jak je to jedno umírat
jak je to jedno člověk člověku zemřít

21.3.

v zrcadle odrážím kopie vlastních buněk
_
věkem stvořitel na rozumu jaloví a linky se mu třesou
vyměňte mého mistra
dokud vlastním čas

22.3.

zakryl jsem vitráže
visí mi prázdné rukávy
-pravé levé-
nepřiznávám si pravdu kopií

23.3.

jak je herci
zjistí-li
že často špatně hrál umírání?

24.3.

prase
houpe se daleko od stěn vícepodlaží
_
vystrčil jsem jej z lodi ve smyčce
potí se na Slunci
špek
-sýkorky už nelétají-

25.3. (neděle)

vyprávěl jsem o Slunci
pokladní v řetězci

26.3.

v knihovně na prdeli
myšlení tolik bolí – velikáni otevření
idea se vytrácí
mozole jsou po práci

27.3

odříznul jsem oběšence – špek
rod masařek živit nebudu
ještě ne
ne-nebudu

28.3.

nad černou klávesnicí je palec jedinečný - křivením linií
stisk slova - slepá cesta vozem půlnočním

29.3.

dívka přes krásu krásná
v očích mi zůstala minuty
soustředěná v panenkách
_
co jsem si mohl přát já středočasový muž bytí
u optika v krátkozrakosti

30.3.

zemřel mi blízký
jediný kterého se dotýkaly moje bříška prstů
-hromadné selhání součástek-

31.3.

vlečen vlakem od samoty
tunelem dna
na skle se mi odrazily odražené oči

formulář pro komentáře a názory k textu