Odepřené dobroty
Prolog: Taková sladká, prostá a téměř bez fabulace.
Možná, jednou budeš tyhle řádky číst velká Markéto a jestli právě tak činíš, čti prosím tě pozorně, ať zvíš co jsi mi kdysi provedla!
Tenkrát jsem jezdil do Brna na rekvalifikační kurz. Odjížděl jsem brzy ráno a vracel se až v podvečer. Celý den jsme se skoro neviděli.
Když tě maminka za prvního světla odváděla do školky, už jsem se dávno mořil s počítačovou sítí. Vůbec mi to nešlo.
A ty jsi zatím dostala od slečny učitelky to svoje kakajo, kakajíčko, rohlík s máslem a tři sušenky co vám paní kuchařky narovnaly na plastový podnos, pro vás mlsné cvrčky neposedně vyhrávajícími za každým stolkem.
Všichni tví kamarádi se ze všeho nejdříve vrhli na bezbranné sušenky a drtili svými zoubky Harryho Pottera, nebo Malého Prince, jejich reliéfy které byly vytlačeny na každé straně tvé oblíbené pochoutky.
Ty ale ne, ty jsi vytáhlá plástek igelitu a do něj několik čarovných kluků opatrně zabalila. Teprve potom jsi poslední kolečko s radostí a chutí skřoupala.
I ze sladké mandarinky co byla na svačinu jsi uschovala dva měsíčky do připraveného obalu a ten mnohokrát omotala pleteným provázkem, žízeň ne žízeň.
A když jste po spánku čekali na maminy a hráli jste hry a za každou správnou odpověď dostávali kostku čokolády, vím, že ty jsi se tenkrát Markétko hodně snažila, moc a moc, jak jen jsi dokázala, abys pak mohla tři ze čtyř vítězství znovu přidala ke velkému, sladkému pokladu.
Odpoledne jsi zase dlouho prosila maminku ať ti ten banán nožem rozpůlí, až jí nakonec v zájmu klidu nezbylo než ti vyhovět. No a v podvečer jsem stál u vašich dveří a z šera chodby koukal na děvčátko co se usmívá v předsíni, ozářená světlem pokoje a se slovy na rtech
„pro tebe“
mi podává dvě sušenky, dva plátky mandarinky, tři čtverečky čokolády půl banánu a to všechno pečlivě zabalené v igelitu, mnohokrát dokola omotaného pevným provázkem.
Stojím omráčený a dostávám ty nejsladší odepřené dobroty, jaké člověk může kdy získat. Užasle držím v dlaních nejcennější poklad jaký se dá darovat, dětskou lásku. Dnes přemýšlím jestli jsem ti dost ukázal, jak moc jsem šťastný, jestli i ty jsi někdy dostala od mě tak velkých a čistých darů. Asi jsem na vždy opravdovým dlužníkem.
Použiji citaci poměrně profláklého a tolikrát prošvihnutého moudra. „Stál jsem po kolena v řece a umíral žízní“ já hlupák.
Ještě jednou moc děkuji, Markétko s velkým SRDCEM!