poezie a povídky vlado matuška
Žlábky ve vysoké trávě


Žlábky ve vysoké trávě Vlado Matuška: ostatní povídky

Žlábky ve vysoké trávě







Byl jsem poutník, ale poutník není správné slovo, protože jsem nešel za bohem, nešel jsem za cílem, prostě jsem jenom šel.

Kráčel jsem hornatou krajinou, hliněnými úvozy, až najednou v cestě vyrostlo dřevěné stavení a v něm jsi byla ty s kulatým úsměvem v kulaté tváři.

Přijala jsi mne pod střechu a mohl jsem u tebe spát. U tebe pod jednou střechou, ale peřiny zvlášť.

Hrávali jsme tenis. Nevím jaký ta hra měla smysl a kde se tam vzala.

Tenis nechápu - opravdu, zato prosté jídlo v prostém talíři a tvé ruce. Ano tenhle obraz chápu velmi dobře.

Cítil jsem znepokojení. Cítil jsem víc a víc, že budu muset každým dnem odejít, ale nedokázal jsem to.

Jednoho rána jsi šla do kopců a z vysoké trávy stoupala nádherná stehna, macatější - dokulata se žlábkem uprostřed, nádhera.



A v tom jsem se probudil...











(aforismus)

Vítězství v evoluci

rákosník počítající vajíčka



formulář pro komentáře a názory k textu