O špeku na udičce
O chlapíkovi
Pan Bořek má horu sádla v pomerančové kůře. Vlastní ji sám - s nikým se o pupek nedělí. Pan Bořek je povaleč – nejčastěji zádový povaleč. Pan Bořek nejraději sleduje televizi přes aspikové špeky a to každý den již od božího rána.
Pan Bořek nemá rád středy - kdy musí jít nakupovat. To pak funí a kolem úst se mu dělají žmolky sucha. Každý jeho krok je utrpením - utrpením za obživou. Cestou se s nikým nebaví - mrzout. Nechápe, proč by měl tlachat s lidmi o světě a o lidech. Pan Bořek nesnáší, když s někým zkříží oči.
Když se vrátí z nákupu, nahromadí potraviny vedle postele a osprchuje zápach cesty. Pak se natáhne a týden pojídá potravu ležmo. Jen v případě nejvyšší nutnosti – odskočí si. Toaletu má od postele na čtyři kroky a stále je připravená. Nic jiného nedělá, ničím se nebaví.
O přidružené zábavě
Když udeřily mrazy, pořídil si samotář k televizi druhou zábavu. V lodi svého balkónu krmí Bořek ptáky. Sleduje jejich žravost z tepla postele – ani nemusí otočit hlavou. Jen krysí panenky vykonají cestu k oknu - a zpět k obrazovce. Toť jeho milimetrová pouť za životem a fikcí, za životem a fikcí, která naplňuje všechno jsoucno muže.
O tom, co pán rád a nerad
Náš chlapík je empatický kus špeku – slaného špeku. Ukoulí slzu – pokaždé - když televizní dítě najde lásku. Příběhy citů Bořka přitahují a slzy ovládají prst dálkového ovládače. Naopak nesnáší záběry vyzáblých lidí, z kterých koukají hladové oči. Nechápe, proč si má kazit chuť, a vždycky si nadává, že nestačil bednu přepnout.
Bořka přitahují štíhlé, sportovní ženy. Miluje přenosy z volejbalu a atletiky. Obdivuje skokanky do výšky. To pak odhrne břicho a nahmátne špuntík od rozkoše. Bořek je na sebe pyšný – dokáže se stále obsloužit.
O udici
I když pan Bořek nic nedělá – stejně pracuje. Hodnotí sám sebe jako hloubavého jedince. Dokonce se považuje i za chytrého. Proto jeho krmení ptáčků v loggii není všední krmení.
Nejdříve pokládal špek na dno balkónu, jenže opeřenci se na dno lodě báli. A tak pan Bořek přemýšlel.
Někteří sousedé připevňují budky k zábradlí – uvědomil si. To se mu ovšem zdálo být příliš pracné. Navíc tak blízko k oknu se budou stejně bát – přemýšlel o svém alibi. Položil si otázku - kde se takový ptáček cítí bezpečně? Odpověděl si – na stromě – na tenké větvi - vysoko v koruně.
Bořivoj cestou z nákupu ulomil dlouhý prut. Ten pak v loggii ukotvil cihlou. Prostřední část svázal se zábradlím a na špičku pověsil kus špeku. Slanina vlála daleko od stěny ve čtvrtém patře. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Návnada na udičce byla brzy obsypána ptactvem. Bořkova vějička se stala tak oblíbenou, že vyprázdnila krmítka v rozlehlých zahradách --- přesněji bylo tomu tak v minulém roce.
O komplikaci
Tlusťoch shledal, že letos ptáci nelétají. Marně pán těkal panenkami – balet křídel se nekonal. Sem tam se objevila jedna třepetalka. A občas jedna druhou honila.
Bořkovi zůstala k zábavě pouze televize. Jenže pan Bořek byl hloubavý – jak už víme - a hledal rozumné vysvětlení. Nejprve přišel na to, že je málo sněhu a opeřenci hrabou v listí. Začal si přát, aby tlustá duchna zalehla všechna semena země – aby se hlad vkrádal zvířatům pod kůži.
Pán věděl, že našel jenom jeden z možných důvodů a hledal další. Přišel na to, že dominantní sýkorka – z celého okolí nejsilnější – si plát špeku přivlastnila a ostatní konkurentky odhání. Ano – uvažoval Bořek – když všechny dokáže odehnat, má majitelka slaniny jistotu, že do jara bude mít co žrát – že do jara přežije. Ovšem pokud svůj majeteček neohlídá, bude muset shánět do zobáku všude možně. A možná…
Sádelnatý pán se kluzce zlobil. Minulý rok i čtyři ptáčky najednou mohl uhlídat. A rej lákal i strakapoudy - to byla podívaná! A letos? Žádný tanec v zobání. Jen kus prasete se houpe ve větru.
O nedělním řešení
Pan Bořek našel řešení v neděli ráno. Právě větral a snídal bohatě a chutně. Snídával bohatě celý den, dokud večer neusnul. Toho rána načal teprve první chod. Převaloval sebe i potravu a sledoval televizi.
Najednou nečekaný děs! Úplně se mu zavalilo hrdlo zvratky. Z obrazovky zíraly hladové oči. Velké oči, které v každém koutku sosala moucha. Dítě se zalepenými ústy chtělo nabrat úsměv. Odporný škleb! Děvčátko, které se skládalo z kloubů, kůže a lebky, držela matka s prosebnými ústy. Zbývajících několik zubů promlouvalo „vypadneme z téhle díry.“
„Kurva, to je hnus,“ulevil si Bořek, odhodil uzený bůček, vytáhl vzduchovku a sýkorku zastřelil.
Výsledek
Pan Bořek stojí rozkročený nad mrtvolou. Je obrovský a mocný k drobnému ptáčku. Je mocný vzít opeřenci život – jen opeřenci? Čeká, že se ozve pocit viny, čeká krátce a zbytečně. Naopak - zbavil svět jednoho hladového zobáku. Ano, to je to pravé –nevybouřil pouze svůj hněv – on prospěl světu!
Najednou cítí neklid a velmi příjemné vzrušení – proč by měl zůstávat zavřený? Pryč s televizí, pryč s vyvalováním špeků! Rýsuje se mu zajímavější život - skutečný život - skutečná smrt.
A tak pan Bořek vykročí mezi lidi.