poezie a povídky vlado matuška
O zavřeném sadě


O zavřeném sadě Vlado Matuška: ostatní povídky

O zavřeném sadě





Vyjel jsem si kolem přehrady a najednou mne v Křesťově přepadla jemná, ale neodbytná potřeba. Sesednul jsem z kola a šel si koupit pohled.

Vejdu do místnosti poštovní a nemůžu uvěřit svým očím. Za přepážkou sedí Nastasia Kinski v nejlepších letech. Přijdu blíž a je mi jasné, že se o Kinski nejedná, ale zklamání necítím. Naopak! Dívka je originálem obrazu, obrazu v jemnějších křivkách.

Nervózně přistupuji blíž a sevřeným hlasem ji oslovím.

„Dívko lepá – poštovní, jedu náhodou kolem a najednou chci poslat pohled.

Vejdu na poštu a poštu a vidím a uvidím slavnou herečku, jak sedí na vašem místě. Ale ona se vám pouze podobá! Ona je špatnou kopií vaší jiskry.“

Nereaguje a podává mi známku s pohlednicí. Usmívám se samovolně, neumím zapřít okouzlení. Nacházím si v hale místo tak, abych na dívku viděl, a začínám vyplňovat karton - píši báseň.





jsi sadem bzučícím v květu

nebo sadem sladkých vos - tak útlých nad žihadlem

jsi jablko i hruška s vykousanými důlky

jsi chladivou korunou v pažích a listem píšícím ešššš v utěšení

jsi vánkem s trávou pod hlavu a mravencem v zátylku



jsi zahradou oplocenou plaňkami - plaňkami mořenými Sluncem

a s brankou v kameni sazenou - co panty zpívá

jsi dívkou ženou

jsi?

jsi mi opravdu sadem? a zazpíváš mi rezavým zvukem otvírání?





Dopisuji a jdu poslat veršované požádání. Požádání o co? ptám se sebe. I když jsem nejistý, stejně podávám pod sklem přepážky pohled. A sklem mi utíká ještě jeden pohled – nejistý, spěšný a doporučený - jestlipak dojde, slečno?

„Mám na vás prosbu, dívko poštovní - lepá.“

„Ano?“ Usmála se. Konečně!

„Neznám celou adresu, vím jen jméno - Justýna Zahradová, a vesnici - Lazebnikov. Neznáte vy ulici? Nepomůžete mi s číslem popisným?“

„Ale to jsem já. Já se jmenuji Justýna…“

„To je ale neskutečná náhoda. Doručte jí můj pohled prosím…“





Tak taková náhoda se dnes měla stát. Plánuji tu náhodu dlouho. Plánuji ji už mnoho - mnoho dní už od prostředního zamrzlého.

Jenže co náhoda nechtěla? Ty jsi, dívko lepá – poštovní, v Křesťově dnes nebyla. Ach jo! Tak alespoň ti píši povídku o všem, co se nestalo.





formulář pro komentáře a názory k textu