Rozbor básní
Třetí den máje
květeno kam zmizelo naše Slunce?
v řetězci za pokladnou sedí
usmívá se – paprsky spletené kolem očí
čte krátkozrakým skvrny čárových kódů
lidem sčítá cenu potravy
Starobylé loutkové divadlo
před starou radnicí nepropadne holubice trus
na hlavách trnové koruny
posel míru nesedne si
Asiat Arab Brit Němec Ind
nejeden z nich potomek Faraona
dočkávají času
až kotouč Slunce postaví planety a spustí
zakokrhá
dočkají se
a zase bude před smrtkou liduprázdno
Cvokař mne vybídnul, abych po čase zase vyzkoušel popsat vznik básně.
Třetí den máje. S názvem nejsem spokojený!
Úplným základem básně byl den, kdy bylo krásně a já o tom vyprávěl pokladní. Jakožto nezaměstnaný jsem měl výčitky svědomí. Já dlouhodobý flákač a ona co pracuje i v neděli. Z tohoto pocitu vznikla miniatura:
25.3. (neděle)
vyprávěl jsem o Slunci
pokladní v řetězci
Uběhnul rok a já jsem stejné pokladní povídal jaké má krásné vrásky kolem očí, a když se usměje, září jako Slunce. Ona je navíc opravdová blondýna. Jenže letos bylo jaro studené. Díval jsem se za okny na věčný déšť. Mnoho dní bez Slunečního svitu. Navíc jsem chtěl onu prodavačku potěšit a tak jsem začal psát další miniaturu.
Vznikla tak první vrstva básně, která vypráví, že i když je venku škaredě, můžeme najít hřejivý úsměv třeba za pokladnou v obchodě. I v melancholickém počasí může muž najít radost v krásné a příjemné pokladní.
Jenže já se málo kdy spokojím jen s banalitou a proto jsem přizpůsoboval slova básně k dalším významům.
Najednou vyvstala v textu otázka Kam „přírodo“ zmizelo naše Slunce? Vzniká skrytý význam, že lidé něco ztratili a hledají to v nakupování, ve spotřebě. Jejich slunce sedí za pokladnou a sčítá krátkozrakým cenu potravy. Cenu, která je vysoká, ale krátkozrací neuvidí pravou hodnotu.
Třeba místo, aby si užívaly květu, pečovali o sad, stačí jim zaplatit cenou, jakou cenou?
A dostávám se k třetí vrstvě básně. K paradoxu, jaká je vlastně cena potravy. Několik mincí za růst za světlo a teplo Slunce. Současný člověk si vůbec neuvědomuje co všechno je za plným břichem. Stačí jen zaplatit cenu…
Nekvalitou je skutečnost, že první a zřejmý obsah není v žádné interakci k obsahům skrytým!
Druhá báseň
Je obrazem na Staroměstském náměstí několik minut před celou hodinou. Davy lidí z různých zemí čekají, až se poskládají planety. Tísní se. Na orloji je i „planetárium“ které měří pohyb planet a jejich vzájemnou polohu k Slunci. Navíc pohyb planet, gravitace je to co tvoří pozemské odpočítávání času.
Všechny sochy, vikýře, štuky mají na sobě trny, aby neumožnily usednout holubovi a pokadit tak památku.
Pod vymalovaným obrazem se ovšem skrývají významy.
Zde pod orlojem čekají různé národy v míru a hledí až se vyrovnají planety. Jsou příbuzní, nejeden z nich má stejného předka a to faraona. (Podle výzkumů má polovina mužů západní Evropy stejnou DNK jako faraon Tutanchamon. 70% Španělů 60% Francouzů. Procento směrem na východ klesá.) Přesto symbol míru nemá klid, nemá kde si sednout, sochy mají na hlavách trnové koruny. A smrtka spustí své divadlo až se seřadí planety přijde řež i když je mír a všichni jsme příbuzní. Kohout zakokrhá (kohout co plaší smrt, kohout co třikrát zapřel lásku Krista pro spasení lidí.)
A bude to řež, před smrtkou zůstane prázdno, už nebude koho setnout kosou.
A bude před smrtkou prázdno – kohout a smrtka jako sochy orloje - jistě než zase bude celá a orloj se rozběhne není na co se dívat a dav lidí odejde…!