Jací by mohli kdyby
(V eseji je použita parafráze Orwellových ovcí).
Přistáli Marťani.
Teda ne, že by byli zrovna z Marsu! Tak daleko jsme my lidé vyspěli, že dokážeme šmírovat naši nejbližší planetu, abychom věděli, že není co šmírovat.
Nenadělali škody, žádný kruhy v obilí, ani nenutili americký prezidenty stavět pyramidy, jednoduše si to prdli na náměstí v Letovicích, čímž prokázali jasné sebevědomí. Ne, že by malé, neozbrojené a nevýznamné městečko představovalo pro ně nebezpečí. Ani nehledali žádnou Hlavu, byť někteří (starosta, farář např.) se za Hlavu považovali. Prostě přistáli tam, kde jim to zrovna vyšlo. Nedělali žádný průzkum, a právě tenhle fakt byl oním velkým sebevědomím, důvěrou ve vlastní schopnosti a techniku. Jestli čekáte, že lidé propadali v paniku anebo alespoň nějaké netradiční činnosti, mýlíte se. Možná si zanadávali, když museli stroj obcházet, anebo projevili svou agresivitu slovy „Co je zde za popelnicu?“ když nemohli zaparkovat škodovku na své obvyklé místo. Chovali se podobně, jako Rusové v Čeljabinsku, když jim letěla nad hlavou obrovská ohnivá koule. Jó, kdyby po ulici běhal tygr, to by se všichni hned ukrývali, báli by se sežrání. Tygra známe. Tygr naše předky často zblajznul, ale nějaký meteorit? Copak naše evoluční paměť sahá až k dinosaurům? Ne, nikdo v Čeljabinsku nepanikařil. Stejně tak v Letovicích si lidé šli dál po svém a futuristický krám z nebes jim jen překážel v honbě za nejlepší existencí sebe sama. Jediný strážník z pozice své povinnosti vytáhnul krátkou palnou zbraň a křičel „Stůj, nebo střelím!“
Vždycinky se dobře bavím u júesej scifi filmu, když se objeví lítající talíř. Od horizontu po horizont se vznáší nablejskanej kov. Uvnitř stroje jsou zlí potvorečkové, kteří nemají nic jiného na práci, než přeletět několik galaktických prdelí, aby nás z toho užasnýho ráje – Země - vyštípali. Jenže to ošklivě narazej. Z kasáren vyběhne tvrďák, velkej americkej vlastenec, skočí do stíhačky a tu krávu přes celou oblohu snadno sestřelí.
My lidé, co nedoletíme ani na Mars, vyhrajeme meziplanetární válku na celé čáře rovníku i poledníků.
A nebo Zemi ovládli roboti. Zdokonalují se, staví sami sebe. Jsou několik set metrů vysocí a zabíjejí lidi. Vtom před obroským monstrem kličkuje chlápek v džípu. Nejenže jej stroj nedokáže trefit, ale navíc chlápek při skoku přes obrovskou muldu, kdy by každej smrtelník plápolal jako hadrová panenka, tak ten borec popadne sapik a po přesné dávce celý stroj vyletí do povětří. Proč kryndeplána dělají roboti tak obrovský stroje? Proč prostě nemaj obyčejný auto s puškou?
Stejně tomu bylo i v Letovicích. Jediný pupkatý strážník se z titulu své funkce zajímal o Marťany. Hrdina! Mířil na kosmickou loď, co urazila několik světelných let, plynovou pistolí.
Na rozdíl od Čeljabinských, Letovští dostali víc času, aby na YouTube nebyli za úplný tupce. Po několika minutách si jednotlivci začínali uvědomovat, že ten mimozemský krám, co mají uprostřed rynku, může mít pro ně dalekošáhnuté důsledky! Zastavovali se a dumali. Nejdřív tu jeden, tam jedna. Jinde jeden a jedna, až se spontánně tvořily zájmově hloučky. I mimozemšťan by poznal, kdo s kým peče chléb vezdejší. Pozvolna se na tváře dobrých lidiček vkrádala nejistota. Nakonec jim vedené debaty ukradly klid úplně! „Jen aby byli hodní,“ znělo od jedné skupiny. „Snad budou lidští,“ mohli jsme slyšet jinde. A onde se hlouček modlil „Dej bože, mír, a zvěrstva pryč od člověka!“
Řeknu vám, že se nemodlili zrovna trefně pro svoji spásu. Příkladů máme mnoho. Třeba tenkrát, když Kolumbus dovezl z Ameriky brambory a syfilis. Jak jistě všichni víme, obráceným směrem export nejevil žádnou rozporuplnost. Rudí bratři by mohli vyprávět, kdyby jich dost přežilo vzájemnou spolupráci.
Nebo viděli jste někdy zvířata, že by jiné koncentrovala a tam je prostě zabíjela, aniž je jedla? Činnosti, které jsou výlučně lidské, často nazýváme zvěrstvem! Já osobně, vydaný na milost, bych si přál, aby mocní – inteligentní, se lidem nepodobali.
A to už se hnali přes můstek - v žádném případě oslí - Hlavy městečka. Pan doktor se hnal. Pan farář se hnal. Paní tajemnice se hnala. Pan místostarosta se hnal. Druhý pan místostarosta se hnal. Pan starosta vznešeně kráčel. „Pospěšte,“ volala tajemnice na starostu „mohli bychom na téhle návštěvě něco získat!“ „Ano, mohl bych něco získat!“ souhlasil starosta a přinutil se do cvalu. Když tučňák doskákal, až k meziplanetárnímu plavidlu, zaznělo davem chápavé: „Dvě tykadla dobré, bez tykadel špatné.“ „Ticho!“ štěkl na stádo zvolený vůdce. Hluboce se předklonil, aby dosáhnul na mimozemské dveře, a k lidem vystrčil po-zádí. Zaklepal. „Ťuky, ťuky. Dvě tykadla dobré, žádné tykadlo špatné!“ usmál se dvouřadě starosta. „Mohu Vám nějak podkouřit? Jistě se domluvíme, jsme přece lidi!“ Vtom se objevilo obrovské oko, jako by z lidského oka vypadlo. Mrklo na předvolební plakáty, mrklo na starostu a mrklo na hloučky ve vlněných kabátcích. Z otvoru vyjel sosák, podobný, jaký mají masařky, jen čistě průhledný, a nabodnul starostovo čelo. Farář se nasraně otočil. „K nanebevzetí měl stoupat můj mozek,“ rozhořčeně si odplivl. I ostatní Hlavy jevily známky závisti a úlevy, když sosákem začaly putovat z lebky starosty do kosmické lodi prapodivný obrazy. Rudá nášivka lidových milicí a pak samopal Kalašnikov, jasné znaky ozbrojené složky totalitních komunistů. Následovalo obrovské množství železnýho šrotu. Když říkám obrovský množství, myslím tím objem, který by chudák ani za milion životů nenakradl. Dál kvokal modrý pták hesla „Jen my jsme zárukou demokracie. A s komunisty nikdy!“ Když tahle věta doputovala do kosmické lodě, sosák dávivě zakašlal a panicky se nasoukal zpátky do plavidla. Okamžik na to se v ufo začaly ozývat neidentifikovatelné zvuky. „Co se děje? Co to má znamenat?“ šumělo dobrými lidmi. Ale oni dobře věděli, jen nechtěli před starostou. Před starostou by jen psychopat řekl, že v kosmické lodi bleje tisícovka mimozemšťanů.
Když časem zvuky přestaly a náměstí zalila vlahá břečka, vesmírné plavidlo se vzneslo a jako blesk z čistého nebe, zmizelo v modři kyslíku.
Skupinky lidí, co spolu pečou, se začaly rozcházet. Jedna si notovala „Lidé dobré, dvě tykadla špatné,“ další „Starosta dobré, ufoni špatné“ a i další partičky zpívaly podobné texty.
Epilog:
Na závěr vám čtenářům dopřeju optimistickou vizi! Domnívám se, že mimozemská civilizace, pokud má technicky-evolučně dospět až k vesmírnému cestování, nemůže být podobná lidem.
Lidé, věřte!