poezie a povídky vlado matuška
O puštěná z řetězů láska


O puštěná z řetězů láska Vlado Matuška: smetiště

O puštěná z řetězů láska


V úzkých kyčlích velké oči září
když jablka hodila do nebe
a sedmkrát usmívá se zblázněný
prolnutím

polykám nektar rozevřených plodů
laskavý vedu tělo v křeč
a pleť ze smetany škube slastí
nehty mi jedou masem
vrním si
zastavte planety v hodinách
jak pes lízat navždy
Lásko
kousat


čekám na povel paní má
řetěz a bouda
vrtím ocasem za pohled
že by psa nevyhnal
nedočkavý vzývám návratu
a hůl si najde
plazím se v kolena



přední na hruď a slintám do tváře
bič mi vysekává maso
úsměvem špičáků teče vzteklina
morda líbat hrdlo i vraždit touhy chtíč
schoulený v blátě kňučím
kopni si
Lásko
hladit


řežu zuby do živého
učený všímal si patolog potřeb duše
rvu kusy tepů a kůže smetanové
miluji tě


formulář pro komentáře a názory k textu