poezie a povídky vlado matuška
Člověk se schoulí do matčina břicha


Člověk se schoulí do matčina břicha Vlado Matuška: smetiště

Vrátíme se a najdeme?



Jaro je!

Nebo věčná zima - již panuje?



Petrklíč puchýřuje cestu

v betonu ode zdi ke zdi dcer, matek, vnuček - zamknuli jsme

panty našich blahobytů

posun planet vyvrací



kde zaseješ aby dál stačilo

náručím žít?





Moranu dítka nevynáší

Smrtce prázdnou slámu nesmočí

koleny vymknutý najde klas



zvony hejna zahlušil vrány hlas

krmený zbytky od člověka

od tradic

odletěly





_

v horizontu slyším brousek

bohatě zpívat



na hlavák





prasata pokládají oka

hlídají rozdělení žita v rypáčky poslušné

_







podsvinčata zaběhlá - zasraná - injektují žíly

stydí se za slabost děravého horizontu

stydí se jizev pupečních

zaškrcení ukryli v kout

-bojí se ohanbí studených pout-



vysvobozují se na hodinu na minutu na kojení

hledají archu výmluvy od hradních sviní





_

prasata pokládají oka s korýtky

mlat blahobytu

podsvinčata v nich rozpouští se žita































jazyk přeskakuje

z tůje sluje

špinavý pán - čistý sluha

vypálit





Konec rovnoprávnosti





Na potápějící lodi

u záchranných člunů

hystericky ječí

feministka

ženy a děti, ženy a děti!



V bezpráví je násilí jediný průchod spravedlnosti



Představuji si mozek ministra vnitra jak teče v lisu lidu

zbožňuji tuhle představu

vidím ministra zahraničí usínat v mrazáku

zbožňuji tuhle představu

vidím jak spoluvězeň strká kůl do prdele ministra financí a ten praská

je nádherná tahle představa

toužím od varlat půlit předsedu vlády

úžasný akt

slyším tisíce propisek v hrudi prezidia se zalamovat

zbožňuji tuhle představu



Až se provaz utrhne

Množné č. Historická



mocní vodí smrtky

lidé naslouchají - krky dlouhé aby jim neuniklo

poctiví sobě - provazy marionet najdou dřív



sami jsme si sobě







Až se provaz utrhne



jak vysoko chceš být

když úrodnou zemí kráčí šibenice





až zemřu budu hrdý že jsem vzdáleně patřil k vám

lidem

ano byl jsem lepší

byl jsem psychopat!



Angažovaná





Zákona dárce





sněmem údy tleskají         třou se ruce

falešná křídla ptáků neprokrvují se - modře šálí letem

předkožky vyhrnuly mezi bufety       smočit si v maně

touhy kapka ostře čpí

rozmnoží se

- filcky

_

falešná křídla ptáků neprokrvují se - modře šálí letem















Angažovaná





z modrého nebe modří ptáci útočí

údy lidí plandají svěšené



postavte píky vzhůru

utrhejte křídla strakám





Sebrat si





Sebrat si



močit do umyvadla zanese odpad kamenem

nepoučil mne otec

zato jsem schoulený do opěradel křesla špičatými lokty kryl pláč

stejně mi lež -zbabělá- utekla

?a pak že má krátké nohy bílá žirafa věčně u smetany

šíji ohýbá elegantně

      jsem opuštěný

      jsem za hlupáka dnes





původní verze







Lov na živě



kdy ještě lapka a kdy už šlechtic?

v parukách vybírá mravkolvy

kdy občan právem rovný občanu a kdy již černá limuzína za červeným bodem?

kdy ještě chodec uskočí?

panáček zezelenal – klepe se slepeckou holí



to otázky

močit do umyvadla zanese odpad kamenem

nepoučil mne otec

zato jsem schoulený do opěradel křesla špičatými lokty kryl pláč

stejně mi lež -zbabělá- utekla

?a pak že má krátké nohy bílá žirafa věčně u smetany

šíji ohýbá elegantně

      jsem opuštěný

      jsem za hlupáka dnes



kdy ještě homosexuál a kdy už mnich?

- kdy už v náručí svatého Petra - náměstí- trhá preservativ bílý stařec?

kdy výběr vhodného partnera a kdy genocida? – říše městu a světu



kdy ještě moudro a kdy už dobro

ptám se u odpadní roury

ptám se

špína protéká prsty nohou







Adamov je





k Blansku tunel

na Brno tunely

Adamov je

kde liška podšívá



odráží prasátka

- v koryto - Svitavy nepronikne napřímo když zima -

byty



schodů

všude schodů

matky železné srdce tepe v igelitky

protahují se

šlachy

Býčí skála Údolí práce



dělníci vynaloží víc energie, jsou unavenější, žijí v horším prostředí, kupují nekvalitnější potraviny, požívají méně úcty, častěji vážně onemocní, dřív zemřou

užiteční jsou

rudá propaganda a statistika




stromy keře ozdobené plasty

povodně 97 svíraly linku

rostou košatí nejasní

úkaz



na dně údolí bezdomovec otvírá chatku

kůže na rezavém háku



Z pohádek



zima o dveře zavřené rozbila si hlavu

po thé zaklepala

jen dva prstíčky si strčím a hned zas půjdu

navlíknul si těžký kabát Hi–tech raný kapitalizmus

na košili - shrbil jej

povisnul rameny

slušný a dobrý otevírá vstříc







_



na polích rozmetané ryby

mezi hrudami hlavy cítit

okoun na hřbetě ostruhy zaťaté

vyklovnut je

straky co by chameleon od rudé po modrou přepínají

strunu

nevidíš







Pravá žranice





bohatý stůl hostí sobě potřebné

všechno je erární - vykrmené kýty

sprostého lidu nepustí - postí se zdravě mocné

stříbrné nože

vidličky prodali - pronajímají často svoje sobě

mlaskají

„my jsme zárukou demokracie - svobody

bojujeme“

cinkají vidličky

kultivovaní jsou - rypáčky v porcelán přímo nestrčí

křepelky nože řežou



Volný rovný vínem





v Paříži můžete rozjímat kavárensky

hlavu opřít o dřevo emeritní gilotiny

pansky objednávat



volný rovný vínem rudým

bratrský k sobě

zajiskřit přivonět poválet - hrdlem prolít

na zdraví

máš-li čím zaplatit



Bez názvu





/_



vypadá to jako šlehačka - píšou šlehačka

pak to bude šlehačka

v úrovni očí

toužím konzumovat

filozofické pravdy

- šťastný vstává do tmy

šťastnější tmu řídí











(původní verze)



/_



vypadá to jako šlehačka - píšou šlehačka

pak to bude šlehačka

v úrovni očí

toužím konzumovat

filozofické pravdy

- šťastný vstává do tmy

šťastnější tmu řídí



kvičí to jako svině - chrochtá to jako prase - válí se to v žitě jako prase

pak to bude člověk

elita



ji setneš poslední Darwine









Jen z dokumentů viděl





velké černé prdele matek vystrkují

pánev - verpánek

světlé fleky kůže doutník zabalují kapitalistům

Havana to je

JUDr Fidela ve stínu vyživuje hadička zavedená

bílý rum

bílá cukrová třtina

ve větru



Zátoka Sviní

stará amerika kolíbavě převáží turistu

ostrov a svoboda



Variace na olivy v lisu

Variace na olivy v lisu





tolik bolesti ve škebli tepe

než se perla zrodí

snahou vypudit kámen

jenž na sval slaný tlačí

v nepohodě

v obraně

obaluje hrany – živoří se

se nesmiřuje



aby pak vyloupená

nad bradavkou

nejednu svini zdobila



Caesar si pomaže tělo







Darwinovo nepochopení vůdcem





kdyby národ židů kuřinci se podobal

snadno by se řešilo

jemnocitným



na lince za hrdlo - na háku nepíply by věčné skoby rypáků

vnitřnosti do polívky malíři

a strojově separovat bílé maso krmenému nádoru

vegan házel



zatím jsou pogromy dokonalou evolucí jednoho kmene

že by byl opravdu vyvolený - vědci spisovateli filosofy bankéři

a zbytek homo degeneruje-me



Páčení básnické obce



tlustý střevo vyhozený na tapetě

tlustý ego čouhá



je tlačím do tenkých



zlatý žíly uřezaný

smočím pérem obdařeným

pálím tvrdý disk



výrony



sám si honím

sám si utřu

a sním

si

s ním

o štěrbině mezi pysky

intelektuálům sevřeným



ochladilo se





ochladilo se

zatahuje pod kůži

necítí - obrácenou tukem v ně

vydělanou

odtékají emoce



v rudém plátně bílé souhlásky socialismu

oslepují zuby amerických úsměvů

bubliny

strojově separujeme vše co se hýbe

rozumí

věří



Ocelové echo







na vedlejší koleji je naložené ucho



chlápci s jednou nohou na stupačce

připraveni uhnout - seskočit

mávají praporkem

bojí se železných nárazníků

dýchají při kontrole

ocel na ocel



posunovači řadí klícky v přesné kalkulaci

ropa do tanků

zrní do prasat

vyvolení do komínů

jó - budeme zase třídit hrách na stěnu

jako když luskne pane Mendel



mám ucho na koleji naložené

v lihu

třesk

bojí se ocele na ocel



V pravém rohu nastupuje západ a v rudém Gothaj





rád jsem konzumoval dělnický salám

s oky špeku

ono semleté maso v poctivé mouce



strana a vláda normovala

aby energii dával

rychle se připravil

a pečivo se nemuselo mazat

aby úderník mohl kvapně spolknout

a hrát mariáš do konce doby

sametové



i já jsem omastil nemyté ruce s jílem

chutnal

a masařkám se chtělo dobývat v záhybu papíru rozmnožení

když jsem mladé trumfy

potahoval



ne

ba ne

masařky neoklamete

Gothaj masařka vajíčky neobsere

a časový stres je kapitalistický průjem



Co je s námi?







houpeme se v sítích

ukazováčky probodávají oka

zaháknutí zmítáme sebou



demagogie, polopravda, propaganda, lež



tápeme oslepeni

nebo posunuti v provázcích emocí vyžadujeme spravedlnost



bez růstu morálky v nás

či bez trestu trestných - vynucených z kreslení abstrakcí

Zbraně s námi



až slunce dojde v šeď

až slunce dojde v šeď

až hnědá dojde v šeď

až se všichni unaví navzájem

každý uvidí ten kontrast

pro který jde vyhrát spravedlnost tu svoji

užít si radosti

tancující opice na mrtvole z druhé tlupy

jsme si všichni rovni



Přijít k soše



Přijít k soše



chci se tě zeptat

socho stojíš pevná na beton to vím

s pochodní nad přístavem jsi Titanic nepatřila

ani nedoplul…

majáku vznešený - kde končí policajt vrah začíná?

já nevím

nevím jestli se lidem vůbec můžeš vymezit?





aforizmus



Mám otázku pro sochu Svobody

„kde končí policajt vrah začíná?“



Kolena povolit

končetiny mé nejsou přes vrátek

boha tahané

mistrem nahazujícím múr



tuším

zablesknul se nůž v ruce za kladku

kolo je hranaté křičím a pyramidy postavili včera

lžu málo a nohy prodlužuji co dokáží kolena povolit (vzpomínám na verš o vymknuté době)

něčí ruka mne drží za čelo

sleduji kov do mého hrdla pronikat

krev přes hlasivky plivu

o-boha-til - jsi - mne



_ /







lidstvu se mince změnila v kostku

sázka na částku hlavy zůstala



dlouhé vlasy zženštilých chlapců

vzor byl zpěv o míru

láska v drogách ve špíně a se všemi

hučelo nahromaděným medem

středu



_

mladí sportovci zarostlí vousy

zarputilost tvrdost bezohlednost viděli

ideál podřezával hlavu těm co

hodit kamenem odmítli



Mladý zdravý pes







mladý zdravý pes - před plnou miskou chuťovek - slintá

skvrny kropí vyschlou půdu

pes - je - před plnou miskou a nežere

lékaři stávkují za snížení platů

naše práce je posláním



ti - oni - bohatí z nejbohatších se bojí gilotiny

globální doga slintá na úrodnou Zemi

je posláním



Trampný obviňuje voříšky v hovnech

u misky plné světových chuťovek

pudl přečůrává pot

naposledy?



I ryba na háčku je rybářem



i ryba na háčku je rybářem

v síti



kdo drží prst na klávesnici

s tlumičem

spouští slova

bez tváře je

neviditelný – neslyšitelný – verbuje



držíme prst na klávesnici

vystřelená – hra s nepravdou proletí mozkem

proletí srdcem a dalším mozkem varlaty a pak

dalším mozkem

srdcem nezastaví se

devastuje

jenom si hraje



i kdybych klouby zanítil

proklikám se

já se k pravdě proklikám

já proklikám se

nás proklínám

jako upír se proklínám



Užil jsem





20. 11. 1989 užil jsem Václavské náměstí

co prst ruky v pěsti s bratry

mozek sladkou rakvičku spořádal za odměnu

jsme hodně Evo

jsme jeden Evy

cinkaly klíče dvou set tisíc hlav a kdokoliv s jazykem

nás mohl hodit do ohně

a my jsme poslušně shořeli na popel

lehce by masu zmačkat a hodit proti betonové zdi

šťastní jako rajčata

jen k roztrhání bylo zapotřebí síly



23. 3. 2017

viděl jsem naše Kainy ve skříni chrastit

rýsovali se ze světla – iluze

mleli slovo válka ze všech otrub

už zase

vyčistí; narovná; pokročí ba přeskočí pokrok, je nutnost; patří ke všem našim Kainům Evo

lidstvo



lidstvo Evo!

tvůj Adam



Koupit to







jednou

ještě za tymy se probudil

natáhnul si polyesterové ponožky a zvolal

„budiž kurva“

pak v panice prodal všechny své akcie

tou dřinou prostitutky unavenější

šest dní odpočíval



a jestli nezemřel

pod dohledem slova a právníků

odpočívá dodnes



Mír je fráze ve všech fázích měsíce



pod těžkým dubem běhali jsme

s klacky v líci křičeli na druhé

„me e e é

chcípni němče!“




vlasy mi opadaly a nic



viděl jsem chlapce pod lípou

plastové klacky ve tváře plivaly

„ty jseš muslim!“

„ já ne ty!“


modlili se k padlému



tři krát šest

a nic



Pouštět Gotta II.

V letní odpoledne vyfouknu Gotta

nazval jsem okruh básní



naštěstí u nás nezpívá žádný Alláh jinak by se celá Velká Británie

na mne vysrala



A projde Domovem



unavená spokojenosti nechodíš po horách dnes

nebereš troufalé dcery syny



dál zavíráš oči

do sladkých snů

kde sají u ňader matky

společně kojí

budoucnost







a projde Domovem





Víno na patině



tvůj čas

talent má

když bere štětce

a barvy vkusné zná

stínuje hebce

úsměvy kolem očí





Básnířce III







nezpívej slavíku

jen bolest má potřebu jistou

a budí slova

přibíjí na papír duše

kde ukována tepou

zbavená masitých rtů



vaše lůno je spokojené

plně kulatí dnešky

a tělo zpívá sytostí sebe

žije si poezií laskavou…







Setkání s neznámou



Vyčítáte pohlednici…

můžeme se stéci

rudé vino po vinici

v pera procedit

a dole pod věznicí

Špilas pohanit





lekla jste se jizev

v dlani dané

otvírám ji beze zbraně

růží moc již načeká



nebojte se dnů

nejsou slané

a pod slavíky

zve list lípy

vás

na červené





Žádost o zažití





dopřej mi své oči Můro

dopřej mi uzřít světlo domova

jímán být - jím omámen



být cukrem na listech břečťanů

bít poušť pražců

a pnout se za světlem v zatáčce



chci procitnout a vidět

bez mžiknutí křídel

bez tvých slov a veršů

chci



chci

sám zažít společné





děkuji ti

tvůj Mrzák Slepý



Buď pozdraveno přátelství!

Prolog:

psával jsem Vám lehčeji paní

z první ruky vysypal

co Váš obraz napovídal



dnes rozvážím slova na místo…






Epitaf přátelství muže





muži chvátají ženou k horizontu

jindy v obavách se loudají

a pak postaveni k další cestě - hroutí se

nebo zrychlí trysk bez požitků

marnící ochutnat dnes tolikeré

tak mnoho hladoví jsou



i moudrý žije příslibem

leč ohmatává praskliny aby scelil

vlaží vyschlá slova laskavých potoků

a usedá kde mu bylo prostřeno

přátelstvím

nechává nadechnout a vydechne

bohatne s milimetry zvuku



a pak - pak se zahledí k místům

kde nebe ukusuje pole

zrno nezapře







Dar je víc než dar



jak radostněji děkujeme za chléb

který pro nás ruce hnětly

rozlomením voní do posledních pórů

bubnuje sečkou a zpívá deštěm i zlatým vánkem srpna

a pot - jak nádherně dokáže vonět pot člověka

pečlivě vybíraných zrn

pro můj chléb děkuji









Naslouchaná



Slavík zazpíval

rozpůlený místem

rozpůlený časem

přeci zní

hrdlo své nezapře







Přítelkyně v Rodné vesnici o Vánocích

(23.12.2011)



Do Sudic v brázdě co zanechal život

dnes pohřeb - zítra narození lásky

možná pro některé

možná pro Vás zazní hlas z kůru

v dětském pláči radost



jedete domů do rodných Sudic na půdě úrodné

a já na dvě Zdeňky vzpomněl si

(na Vás a Mámu)

mezi pohřby a narozením...





Lípy dlužené



Z Boskovic lípy táhnou na hřbitov

a srdce podzimem opadá

Pamětice Sudice Vážany zapomněl v brázdě život

už navždy

zůstaneme si dlužni...

mámo






Pánu člověku

Podklonění nad rodem





dnes už se matky nevidí

natož aby psaly

životy

placen tou plodností

s vědomím z rodu



zatoužil jsem z Vás ‚mít‘ kousek sebe

z Vás ‚mít‘ Vás a jen kousek sebe

-krásné-

už zaháním vetchý sen



a tak jen a jen jen přeji!













Pánu člověku





zase budou umírat děti

ve středu Evropy

ve čtvrtek Evropy celou

v pondělí úterý pátek umírat v sobotu

-nesvětí-



budou umírat matkám dobrým

v prstech co mozoly mít chtěly

- zůstanou toliko hebké - děti mrtvé

budou

budou umírat dřív nebo později



snad později - snad

snad Bůh v pokoře poklekne modlitbou

prsty zatne v kámen v můr

vyprosí den od-kladu

ten-a-ta

-děkuji-





Dagmar





usedá

naproti koupe úsměv

připravená polknout vlny



rozlévám slané moře až hořké jest

(spadla lžička do kafíčka - udělala černý slap)




kolem tváře svatozáře přeliv - od kořínků země

sedláci grunt vyžení – bytelná žena v bocích rozdává-roztrhává se dětmi



co tvůj Bůh? pansky rozkročený na hmotě -

a nebo vydechuje pod nákladem úkolů?




kamarádka-žena zlobí se na snílky pod platanem -až tuhle hladinku spolknout nejde-

-nedokáže-

mnoho přeje!





Se spisovatelkou



Jizvy a nože v náručích



prsa padají hladem

žebra zvedají vzduch

nikdo nekrmil děvčátko



utažené oko koloucha těžkostmi tiká

samohlásky zadrhávají při spojení

hloupé ptát se

čeho



narážím na zeď

ve spárech inteligence materiál strach

nepřeletí ptáci mrak a slon drbe si hřbet



kdo čeká zahradu růží malý princi?

snad jen solné po ránu z mlhy

- zrno křemene líné vánkem usazuje mrtva – rovinu

poušť je čistá – spokojená sebou

nehnije kde neklíčí nerozkládá se

nikdo nepláče nelituje nepečuje neohýbá hřbet

nikdo



celý život hledáme ke komu bychom mohli patřit

hovoří a píše - píše tak že lidé se zajímají

musí být někde plodnice

hluboko hluboká



jen dutý by nenašel mumii - já dotknul se a maso mokvá

vedle a vedle živůtku těsná rány

osud je nezavírá opřený o smrt

ruce napřažené k obejmutí

v hrudi nožů střenky dovnitř i vně ostřím



oči koloucha utišit

a kuře břichomluvec dvakrát pípne

jsme oba zvyklí













Se spisovatelkou



psát existenciálně mám v krvi - soudí nakladatel

spíš v mokvajících ranách





setkal jsem se se spisovatelkou

mladou

a tak zraněný kolouch že nejde ani psát

(ale pokouším se)



a možná si jen já kreslím a ona opravdu je spokojená poušť

kde nic nehnije protože neklíčí









Touha Michaela



přitočit pánev

křehké fazolky francouzské

rozžhavit

ovonět

koňak od vinic jazyky hbité

hoří

hryznout červené až pustí slinu

sMíšení









Z dopisů

Píšete v zimě o jaru

píšete umně a osvědčeně





mně chybí ruce

co nesou tašky s jídlem

v regálech obrací malá písmena

sytí pozornost prstokladem na cenu a zdraví



mně chybí ruce vytahané starostí

co naběhly žílám do tepu

a jsou zaprášené v bílém prášku lékáren

obíhají tělem - těly



mně chybí ruce na mých zádech sevřené

co spouští srdce do žeber a modřin

aby vyskočilo samotou Adama

odevzdalo se prstům ženským



mně chybí ruce zlodějské



vaše jaro jisto jistě přikvačí

mé ruce utnul porod









Paní mě nejde psát verše krásné z mnoha důvodů

i chemie?

jako když vy jste druhým srdcem protkaná

nebo v ústech bezzubých je laskán váš prs



Lumpíci





za mřížemi štěstí

ve dřevě dupe

zaplňuje byt až po žaluzie









_/



Slezský básník co sociálně píše

mladý

tváře nezaprášené

Jan Delong vyzývá

budeme spolu mluvit, upřímně, velmi upřímně



vypláznu jazyk

abys věděl co na něm mám

- slyšzkej potah dvojí doby

a mandle zanítily lidi

v přesvědčení že nelze léčit

jen vytuhnout!





Čerstvé matce a básnířce Alici Prajzentové k narozeninám



tak aby se TO neposralo

to dítě

to okolo

to ty

s prázdnými gaťaty vpřed!



/__________________/_

/_





vina z vína prostřená pod noži

věčné mami proč?

horkem rozpouští se pohár zmrzliny

přetéká

špiní se otisky





zřazeno do přátelských neb psáno kamarádce



Kam s pohledem





Jak často musíme z bláta vzhlédnout vzhůru



v pohledu mezní dobu vytrvat



sebrat odvahu k jiskře


daní naděje



strachovat otevřením sama sebe



ještě víc toužit, vrátí mi snad někdy



pak konečně důvěra….



aby kouzelník dlouhými prsty



hbitě zastrčil za něčí rukáv



snad opravdu zázračně



a my se zase bojíme zvednout oči ze dna.





Štědrá metařova balada

(Text písně)



Koukám

pod sloupem ve víru listí

co s vajglama nedá mi spát

pometlem chodníky čistím

srdce mé nechce se smát







(Ach ten advent rozjímá

celičký svět projímá)



Z kostela láska nám stříká

do kafe černou smetanu

k rodinám tulák štěká

a já koště své obejmu



(Ach ten advent rozjímá

celičký svět projímá)





Koukám

nad zbožím výkladním hvězdá

všichni ji toužíme mít

v očích mamin žhne jiskrá

pro děti záhodno žít



Kůže má odpadky laská

o štěstí mohu jen snít

v dlani mé pálí mi vločká

bez hladu nejde nám být



(Ach ten advent rozjímá

celičký svět projímá)



Z kostela láska nám stříká

do kafe černou smetanu

k rodinám tulák štěká

a já koště své obejmu



(Ach ten advent rozjímá

celičký svět projímá)







Koukám

Za oknem na písí fotá

žebroví zahání chlad

samota není tak hrozná

v žaludku rum Tuzemák



V bufetech druhů mých hordá

chtějí se před sebou skrýt

gulášek polévka horká

nemůžem nalézti klid







(Ach ten advent rozjímá

celičký svět projímá)



Z kostela láska nám stříká

do kafe černou smetanu

k rodinám tulák štěká

a já koště své obejmu



(Ach ten advent rozjímá

celičký svět projímá)







Koukám

Boží láska je na dňé

vypité tvrdé lahve

zázraky čekám už marňé

kouzlo mé s jiným chrápe



Až na věky…





Nadělení















Nebeská plošina

a dobrý pán

v duté nádoby z rozumu ucvrkne si

pak ďábel jen pochybnosti kolem plive

a v lince na zadek

již Magdalena plácne

‚křič a plač‘







kdo zabloudí přijde dvakrát

i potřetí ztracení objeví se

a zatracenci…







Sudice holých vět









V kolébce bez knihovny

robě

smysly otvírá

uzavře

je v hrobě



střeží za světlem chudých vět

ukazováček sevřít

krmí jest

ukojit budoucnost

zdědí cest

vzepřít hnětači

mléčných těst

tak



hmatá dva rohy v kruhu čleň

čisté víno

vody křest

přímka zamčená

žal a sten

zbrojí rozum

také pěst



vzepřít se kolébce

vzdor době

a místu

robě





Neviditelná ruka v trhu





Ruka krade člověka

trhá jej z chaloupek i baroka

a vymydlí jiskry očí zarudlých

slaměným sirotám za PC

vymřela pohádka před nocí



diamant zásnub navléká

prostředník vztyčení potřeby vyplní

práská to bičem kočičích snů

až mlsná nevěsta mříže oslintá

vášnivé to odejmutí



neviděná hladí šikmé plochy tváře

sype cestu bobky uspokojení

odměňuje křivé cesty za cíle

za tetelení vzduchu v žízni horizontů

panuje mravnost zlaté žíly



pod kníry opakuje samolibá moje

klauzule potřeby oteklá vodnatí

a štědrý den západu nastal



Potřeba je stvořitel boha





lidé bičovaní majetkem



vyhonění dát co císaři



opilé to hlavě



a peníze jsou bůh



na oltářích objetí dítěte



vytržené maso ještě tepe



žene vřelou krev



naposledy



a úplatek je úder z milosti



umírají…





děti bičované majetkem





Psychopat člověku



Bylo věnováno Olze Hepnarové





Kanadu přetočím kolem své osy

udělám trhliny z prdele vaší



Životní orgán svěračů mincí

metafyzických chamtivostí

a smrdutých produktů

vy znáte

voňavého Boha

spasitele

nadmutého vola

od knihy knih

okopčené etiky pohana

pohana dobra

v kapitálce přeškrtnutých S

kupčíte už jen symboly

vykradené vykradené

jak příznačné



Ať vyhnijí co hnijí

ať zbude jizva po lidech v normě

a blázni nastolí řád

než se zblázní





Recyklace obalu





Černá vdova čeká

na manžela



snove sítě

ve slepých uličkách

leští zadeček

a v úzkých štěrbinách

sevření

neunikne zlatohlávek již

rozloží se

koktail ze schránky ocelové

vysaje



Černá vdova čeká

na manžela







Kritika amatérských literárních serverů.

Proč mimo nesporných přínosů mají literárních servery i negativní vliv na básnickou tvorbu? Amatérské literární servery totiž nutí píšícího autora být poplatným vkusu a přijetí.

Proto se stává hodnocení veršů odvislé na jisté líbivosti a schopnosti autora naslouchat sociální politice uvnitř komunity.

"Kvalitní" poezie pod tlakem vnitřních komunit a to včetně komunity kritiků, kteří poezii - tu více jindy méně - rozumí, dostává zcela jiné atributy.




Jenže zmínění kritici z těchto serverů – především sociálních než uměleckých - začínají mít vliv na poezii všeobecně a ti tak mohou definitivně odstřihnout od uznání jistý druh a možná ten nejpodstatnější druh básníků - básníků rebelů, kteří se nedokáží a ani nechtějí smířit se společností, bojují o změnu, zraňují, jsou nepříjemní a vymykají se normám i v básnickém projevu. Jsou jednoduše k zažitým poměrům asociální. Proto básníci s už tak nižšími nadějemi na uznání se vznikem internetové poezie stávají ještě méně přijatelní.



Vzpoura podvolení

Kozí dech





odpočinek bít

tetelí se vzduch v krajích horizontů

my s chvátáme

zacyklení na triko padá slina

_

až v kostech ulehneme

zahrají v cíli na pochod

- jiní ponesou









Maminko on na mě nekliká



chycená šedivou myší

utažená v drát táhne si mne

klepnutá dvakrát otvírá vnitřnost už

pitvá bytí kopie    vyceněná víc Mony Lisy

bez tajemství

_

zvětšená do pravidelných čtverců

neplná v pórech hebnu z hran

úsměv kdys kulatý na úsměv bábil

_

lognou se jiní chlapci

neboj

na tebe si ještě rádi kliknou









Morální vzpoura



tam kde mládí umývá si ruce    pravé

oběsili sprosté slovo

stáří









Na hlavičce dům



básníků člověku netřeba    dnes – zítra – soudím den

_

blázni bydlí ve slově

myšlenkou vyjedou z dálnic





Dobové seznámení



(střední léto 2011)





Ach Jaro

v každé vrásce fota



hra na setkání řekla možná...?



hozená slova z jedniček a nul zde

- nedýchají

nepotí se obdivem

ani koktat nestihnou v opravách





setkat se…?





Velmi vzdálená různoběžka







po E 43 tepe krev hrubého domácího

usazuje olovo



v Kuřimi mříže svírají opuštěné děti

zraněné trestají v trestnici



mezi Brnem a Hradcem jedna z vlásečnic živí sval blahobytu

po staletí kope nechtěné







Informace moderní doby



Moje

_

cvak































Moje ná

_

cvak































Moje názory

_

cvak















Moje názory a potřeba

_

cvak

















































Moje názory a potřeba po nejširší

_

cvak





























Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě

_

cvak



















Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou

_

cvak

































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do

_

cvak









































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

_

cvak





































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme

_

cvak







































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili

_

cvak





























Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si

_

cvak











































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme

_

cvak



























Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i

_

cvak







































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém

_

cvak





















































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka

_

cvak











































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme

_

cvak











































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet

_

cvak



































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost

_

cvak













































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než

_

cvak





































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte

_

cvak







































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout

_

cvak









































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout myší

_

cvak



































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout myší. Pochopí

_

cvak































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout myší. Pochopí nová

_

cvak









































Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout myší. Pochopí nová generace?

_

cvak















Moje názory a potřeba po nejširší objektivitě nevejdou do klipu.

Aby jsme pochopili co si říkáme a třeba i ten nejjednodušší problém člověka, musíme udržet pozornost déle, než stačíte kliknout myší. Pochopí nová generace? Docvaklo?

_

cvak





















Vznik etické normy







Vůdčí svině hází perlu sviním.

Svině jsou ti - co jiní jsou než my svině.

_

Svině!



Pane doktore

Prolog: Pro ty kteří nevědí. Psychoterapie je otvírání jizev a odporný pohled dovnitř žluknutého…





Pane doktore



buďte statečný

(to vyzývám já který neustále čelí dalším odhalením zmrzačení duše z doteků člověka)

a přiznejte si pravdu

vy vzdělaný nechtějte být milosrdně slepý



přiznejte



že podle etických norem lidí normálních

podle svých vlastních norem

jsou lidé normální neskutečné svině



že z vesmírné perspektivy

je sociální inteligence měřením velikosti svině

že z vesmírné perspektivy

čím bohatší nebo uznávanější jedinec tím morálně větší svině



jedině sociální blb-psychopat může být morálně dobrý a nebo o mnoho horší



buďte statečný pane doktore

a přiznejte si!



Sousoší - viděno



-odloučení zatuhlo-

rodina v bronzu stojí peronem

vykoupená jest - záchranou v nejtvrdším odloučení

Wintonových dětí

_

-skutečný akt-

každé ráno přichází pán roztrhaný - zaprášenou kytku v klopě -

pohladí děvčátku pecičky-prsa nepružné

přivoní chlapci k vlasům

usměje se láskou





(jen obraz nikoliv útok proti osobě Wintna)



Nezastaveníčko večerní





chodím nocí

-svalnatí stařečkové v úkosu hledí

zamykají dveře

-ženy se psy za brankami zachází



jen podezřelí tmou sami

bez dívek - žen

bez alkoholu


-dobou přibývá psů







-

jsou miliardy rukou bez viny co mi sirénují

„přidej se k nám!“

a sbor ukazováčků si ladí „my víme

      my víme“ v taktu

-







už víc jak rok kdy jsem ženou s večerem šel

„dávejte pozor narazíte!“

sledovali jsme lidi v placených křídlech a lunu v kolizním kurzu

„to bylo o vousek vášnivé dívky“ (trhá si je Helena)

„jsou šťastní - vyvázli

mrkají koupeným světlem“

příště nebylo – asi vyslyšela       přidala se





-

miliardy nevinných

levé ukazováčky houfu vně vytrčené

míří i v míru nemaje míru

-





Potkávat své potkávat vrahy





vychází z cukráren           i rodiny

úsměvy vymění mi

Slunce zády opřené do těl mají

míjíme se



sedí v kancelářích           zadky útlé široké

vyplňují formuláře

jméno -rodné číslo- já osobně

má peklo evidenci – číslo úmrlčí?



otvírají hlavu

s převahou většiny poučují o správném

potřásat rukou?



žijí lidé

kam pohled mimo pokoj samoty tam jsou bezejmenní





někteří se jmény

nemnozí jmenovaní kterým jméno já dal

(Pampeliška fotr Kotě Ráďa - MamuLenka Šafrda …)



přecházejí úsměvem přes ulici

odplivují ze svědomí

obrací vši kožichů od kůže mrazům           kolik nutné je

hrably z cesty odhrnují

kroky se neboří





potkávám vás v nepokoji stále

ve smyčce

své



V proměnně vratké



ruka touží - jde vstříc semknutí a bojí se pěstí

stín běhá po světle

ve vile ve slamu na předměstí

je nám společné



dva ukazováčky na nehtech přou se

a s palcem* nehet stříhá – pilníkem se pěstí





*morituri te salutan





Vize

Vize



pečenému člověku zmizí rty

já jen abys nebyl překvapený



dilema

- sníst

souložit - souložit a sníst - souložit porodit a sníst

luxusně cítit

zmizely rty nad nutností









Nalezení (prach jsi…)



mít tak na něco víc času

- až se přesypeš









Na cestě





tmavému sněhu dělal první stopy

vyšel z pěšiny mezi ploty

v uličku úzkou         mezi ploty

tulák

samotář

pes

pes na sněhu kůže okusuje kosti

do kopce se díval kde jsem stál

k potoku se dal



najednou za ocas vyměnil hlavu

kulhal na levou zadní v běhu

kolem mne kňučel kňučel bohu…

nevěřící





_

prohlíží si mne z vrchu

máme stejný hřbet



Nádražní momentka





před Josefem chlad

- den - uzel jak Brno

zapadly vyhybky sněhem



vyplivnul je eskalátor z podzemí

ona a on kupovali drogy

ještě oblečeni že bys nepoznal



připomnělo mi slunce a nebo odbarvené vlasy fatalky

to vysněné dětské lipo

v igelitu zabalený dech a Smetana vylitá do kapes

nohy hluboko zabořili v břečce

vysvobození



neúčastné věty opakují zpoždění a změny nástupiště - koleje

dnes kolem půlnoci hlas předem nahraný

zruší spoje







Publikační

Jan Těsnohlídek ml. vyslovil názor, že stačí nějaký čas chodit na čtení do FRA, aby vám pak zde vyšla sbírka. Petr Borkovec se ohradil k Těsnohlídkově hořkosti.



Já osobně si myslím, že na názoru mladého básníka je kus pravdy. Jsme prostě lidi a sdružujeme se do tlup, abychom čerpali výhod které nám tlupa přináší.



I když ročně vychází neuvěřitelné množství básnických titulů a počet žijících básníku se sbírkou (která nebyla publikována vlastním nákladem) bude jistě přes dva tisíce v ČR. přesto jsem si vědom, že nepatříc do žádné tlupy, neměl bych na publikaci své sbírky žádnou šanci. Proto jsem napsal oslavnou parafrázi.






Publikační



i kdybych svým střevem psal ale Jůzla neměl

nic nejsem

kdybych kaňku krve zasypával pylem pampelišek a Jůzla neměl

nic nejsem

kdybych těhotná břicha písmen nechal na Slunci líhnout a Jůzla neměl

nic nejsem



Existencio anální





ptají se jak se máš?

co odpovědět?



no jíst mám co

netrpím žízní

dýchat můžu

prdel nemám zašitou

tak se mám asi dobře



co by za to děti v Africe daly

nemít zašitou prdel!





Třetí den máje

Třetí den máje



květeno kam zmizelo naše Slunce?

v řetězci sedí za pokladnou

usmívá se – paprsky spletené kolem očí

čte krátkozrakým skvrny čárových kódů

lidem sčítá cenu potravy







Starobylé loutkové divadlo



před starou radnicí nepropadne holuba trus

na hlavách trnové koruny

posel míru nesedne si



Asiat Arab Brit Němec Ind

a nejeden z nich potomek Faraona

dočkávají času

až kotouč Slunce postaví planety a spustí

zakokrhá

dočkají se

a zase bude       před smrtkou liduprázdno



Od dlažby mana







už nebudu bohem s touhou brát člověku boha

mýtit lež - omyl



_

nehodit minci žebráku

nutkavý pocit nad jícnem

krok sun krok propadat se v kratší levou

klopit oči na dlažbu …

znáte to? nehodit minci zapáchajícímu

cítit se

lhát chudobě jako lhát chudobě – už nebudu brát stříbrné víře



namáčím ruce v šligru (hustý hliněný kal)

roztáčím kruh

hmota filmem prokluzuje – roste

dočasu užitek

a když každá ruka nepevná - hroutí se masa jíl

a když přetáhnu velký oči – hroutí se masa

a když sešlápnu pedál otáček – hroutí se

a když

od středu letí

rozmetá soudržnost na cáry

jíl masa



už nebudu se snažit člověku brát

se















U radnice



pikolíci obrací ježka       pro nejednoho tučňáka

ohnuté dřevo špízuje středověký kámen

zahrádka

komu se nelení tomu se zelení

českého sedláka nevidíš



Babylon zadků gení

ještě si hoví v klidu kde kat Mydlář usekával

všechno daleko



sleduji to spočinutí různých tvarů

formování

často přesahuje

a mnohdy trůnům závidím       leč i nejkrásnější dáma prdí

zmatení



elegán prkenící

pohybem mne zve

„já su z Moravy“

stačí ke vtipu



Psí fotbal





děvčátko i chlapeček na dlažce kde se močí

vyhrazuje byl jsem tady

malují slunce



vzpomínám si na psí fotbal

na chlapeckých záchodcích kopaný míček

dlaně pak sladce-kysele voněly

svačina




jsou silní už

v tříkolce mezi řetězem a ozubeným kolem prsty měli

vědí o vazbě soukolí a bolesti

- imunní jsou?





Přes rybí prsty



klepnout přes prsty kapra

v síťovce očka jiker nepustí tě mlíčí

mlčíš

naprázdno hubu otvíráš

hlava palice dřevěná



myslel jsi že tvůj rybník je celý Svět

a po čoudu vně

do pusy ti žrádlo padlo z hůry

ploché bahnění břichem



jsi na prkně

vyšší moc pro své modly zabijí tě šupináči

zažité

koho klepeš přes prsty?

Darwine!











Bílé vrány





bílé vrány

sejde se lékařské konzilium-koncilium až onemocním? Pane prezidente!



vozík a konec vedlejší chodby

někdo zapomněl zavřít studený vítr

sterilní stěny obtisknul palce chlór

zářivka mžiká betonu naproti

chrčí

mezi svými vysněnými film

vydechuji



konečně!

volnost rovnost bratrství



Spravedlnosti!





spravedlnosti

proletěla jsi vzduchem

odrážíš se ode zdí

plic

jen co nabraly dech výkřiku

už sýpeš bolest



spravedlnosti

dupeš po pupečních šňůrách

drhneš pochvami

nalíváš krev v uzdičkách

stažených



spravedlnosti

vydlabáváš mozek tam kde z-vůle

snaha a naděje zbývala

přijde světa zběh



spravedlnosti

slepá zahlušuješ ucha

přitisknutá na kolej





K Orwellově Farmě







ideje

kalená ocel zábradlí

v mrazu jinotaje

přitahuje hbité jazyky

pohlazení ucha



děj jinam my

bolí odtržení



Zamknuté zastávky



/_



„V které je nejvíc písmen“

zeptal se básníka

„abych tu stovku co nejlíp využil“





/_



bývaly doby kdy se čekárny nezamykaly

a koleje měly směr





Třídit

Třídit





vrstvu vytěžili

a v každém břichu lom vězí

vydechuje smrady

lagunou

bez vody prý života není



všechno co vonělo, bzučelo, zpívalo a dalo se v něm odpočívat

železné stroje vyhladily

korouhev planinou jako když střihne – límeček – převrací se

a všechno co hřálo i pohyb světu dalo

rypadla s pásy pryč sunula



_

bílá postel

špína

po srázu kámen je poslední

až se zastaví

zastaví se muž











Třídit II.





čtyři kuchyně měl – nadaný tím

i navařit se podle chuti dalo - jazykům vyváženým

zpívat zahradou - dětem v kolébání

před bouřkou chránit líčka suchá

to všechno mohl dům ten!



Betonová cesta od někud někam

Zásah vyšší moci

Přeťal pěšinku v trávě.



Exekuce chlapa



na létem chladná žebra

máma tluče na oběd

o poschodí



dnes jsem viděl rok zlomit chlapa

na náměstí exekuce všem na očích

se hřbetem jemu oči poklesly

chvěly se



na schodech pomatená bába mlela

zrna vykostěná na kafe zve stařeny

nechal jsem zuby mlýnu dopadat na svůj batoh

dokud jsem nezamknul

jako panelák



po překližkách se vysvléká košile z oleje

chlapce co kdysi malovat chtěl

zbyla nepravidelná stolice



zamknul jsem

a čekám až mladí - mládí zazvoní

aby mi prodali krádež







Třídní třídění třídními





postůjte chlapečci postůjte děvčátka

než projdete nejedna -dospělá- vrátka

přes síta pravidel nevede zkratka



už když se narodíš dobře spočítáme

bez matky bez otce stojíš vedle - hnedle

bez úsměvů objetí a hojného prsu

za trest pak navštívíš nejednu basu



toč se káčo divoce

ten či ona

doba je

je

je doba

je

je jedna



neboj se chlapečku neboj se děvčátko

na vše jsou pravidla rozhodnem za krátko

na muže na výšku máme zde šupleru

devadesát šedesát nejradši máme tu míru

svlečené



a ne aby jste se mi pomíchali!

jen podle výběru!



hej ty tam vzepřený kam se ženeš

neumíš pravopis kopáčem budeš

tvoje výmluvy na chytrost nás nezajímá

máme zde pravidla - pro ně jsi nula



toč se káčo divoce

ten či ona

doba je

je

je doba

je

je jedna



chlapečci děvčátka nebojte se

každému dle psaných( i nepsaných) zásad naměříme

ten bude bohatý onu donutíme chlastat

ty si úctu zasloužíš a ty o něco méně

co na tom záleží když dobrák jsi

a první je svině

štěstí si zaslouží

ty - jejdanánku







toč se káčo divoce

doba je

je jedna



/__________________

/_





reklama

ovce v ohradách masírované holícím strojkem

bečí blahem



nákupní vozík kulhá na levé kolečko

myš piští v polštářích kočky



kdo chce nejnižší cenu musí se v hřbetě ohnout

na prvoka se zlomit



Slova slova slova bez titulu



Kam se ženeš?

Kam se cpeš myšlenko má?

ty neakademická

když lidé nechtějí s-patřit

vylizuješ

na dnech jejich zrcadlo

a oni hladoví po kráse Narcisů

- kam? Kam se cpeš myšlenko má

neobtěžkaná titulem

lidem jsi lehká

v povětří vyloučená mizíš

za nehty zebe čistota



marně se tiskneš k papíru myšlenko

marně hledáš ústa bez pochlebu

mastnoty

člověka

s básníky nepečeš

a ze jména skeletu netyješ



marně sebou mlátíš dušičko

pověšené kolejnice o kov o rezavou hranu

podliješ se a zmodráš

nezazníš



poplach!



Hromadné spoje





/_



těsné spojení

kůže masem pulzuje

neoddělíš



ženy nočním vlakem vyklízí nápravy

houfují se

znásilněné paměti







/_



nový

čekal

přicházel první ke stanici

zalézal do kapes

bavil se párou - nejistý v čase



časem

přibýval ke středoškolským pečlivkám

prkenný stanul vedle

tím nejodcizenějším výrazem šilhal po kolenech v elastické niti



sebevědomí mladého samce

tak akorát - je vědět kdy

předcházeli starého na značkách



nutil se vstát

dobíhal minut ty

co mají čas

dýchat







/_



kluci

u zadních vrátek

ukazují si – kdo ho má lepšího



točí se

pod inteligentním bičem

vítězova káča



boj o chleba



/_





boj o chleba



ruleta

kolt v kohoutku kokrhá

na stole opilé kopějky

na stole ožralé ruble

bavila se kdys Ruská šlechta

roztomile



u krajiny - úrodné - hladový kohoutek střílí

mor

černé nohy z černé země nevydupou

černým olejem je Kongo



Opravdový syn





do tváře se mu vtiskla podoba Krista

zestárnul na kánon

v hospodě Karlov - uklízel zvratky za pivo

čekal ostrý pohledem

až se žaludky naplní nestravitelným



Occamovo břicho







končím své kamenování

jednoduchá břitva je

a přibíjím na kříž

plné žaludky

nekručí

mi



Soutěžme - těžme



všechny cesty vedou do Kunštátu do Zboňku do Rozseče

z Kunštátu do Zboňku jedině po svých básníci

soutěž mladých Halas



nejsme poplatní době – mocenskému zlu

klientelizmus u nás nenajdete

přesvědčuje mne přesvědčený básník Hruška



jediný jdu do Letovic pěšky

za ploty štěkají noční psi

nepatřím

nespatřím

v zádech dálková světla

chčiju si do tmy na boty



v Zábludově bučí krávy

možná přišlo na svět další tele?




Nomen omen





pod velkým bratrem

v Nemocnici milosrdných bratří

cizí člověk - lem mé igelitky ohrnoval - nos

učit se kaskádové styly k čemu je?



vedle oka pleskla digitální šestka - a dvě nuly

„ta je moje“ smrděl v teple

smrděl ve světle

smrděl ráno

leden je vysoký tlak na to být

někde



od čočky správce bratří

nemilosrdně

poklonkuje



! vy



14. 11. 2015. 12h. Po.





dychtíme po číslech

musí růst

třeme si ruce do ohně

je sto v kritickém stavu tak bude

televizní redaktor vymačkává šťávu Paříže

přibývat



Hrdinové dozráli

hrdinové dozráli

co léto spadnou z naší višně



Mach markýruje slušňáka

Šebestová si strčila telefon

tam

vibruje politické odposlechy



Jonatán vystavuje kulky Slunci - daní svůj ráj



Horáček zametá

Pažout pracuje





II.



Z popového semene rozpuknul se blonďáček

na vlas chytá ryby Konga

podle scénáře navíjí majlant

černoši se smějí objektivům



čím častěji se chudák vyzubí na Gaussově křivce

upadá




Metro pole



Metro pole



oko vidí - podzemka

vyprázdněné hlavy se houpou v oprátkách hromadné

popravy



město je z banánů a slupek



pěstuje kůži; nehty; vlasy

pěstuje svaly

pěstuje obaly



město se zakusuje do zadku

střeva vyprazdňuje ústy



Nekro pole



Jsou zranění



Vodí se sběrač



do ohně hodí sběrač vodič

dva syny má a ženu uklízečku v panelech

naložené maso snědli

kosti líce září

barokní chrámy rakoviny černí noc

tiše vyráží zabíjet někde někoho něco



svléká se z plastu drát

obnažuje v zubu barevný kov

pro alkohol

vyzrál



Jsou zranění



jsou zranění která neporuší podstatu látky

- pečujeme



usekejme dětem nožičky

ještě než začnou chodit

aby nemohly za svou bídu

až se za nimi zavře domov

dětský



Nechat se překročit









děti tančí svatého Víta nad tabulkami

já jsem k smíchu

v míru

- na prahu citového vtisku stojí malá holčička

starý chlap leží na opačném konci

chystám se



/_







Petra v holích francouzských kráčí ve středověku

po boku Pavla nespěchá

nehoda

„příští rok pojedu na dovolenou s tebou“

„pokud nebude princ nebo král“

jsem sedm roků před nimi

vře mi slina

„a co popelář“ volám na dálku podebraného času

zírají na blázna

„nebude princ nebo král a co popelář?“

„nikdy!“ smějí se uchopením



vedle chodníku strunová sekačka rozmetává hovno



Monolit v hojnosti





vášní se zbláznily masařky

lovcům bzučí v uších



jsem intelektuál stojící nalevo

od potřeby - vyvrhneme než střeva zkazí

dítě

ulovit umím

vůdce jsem a záhyby plánuji

zvedneme monolit k uctění

lidství v hojnosti

rožnit



Jména







počítač družice a počítač letadla si potřásli rukou





místa ztrácejí jména

stále jenom jsou

neřeknou Mikšák; Královec; Vrše; Špičkův žlíbek

milenci se neobejmou

šišky neseberou

pytlák oko nepoloží



zadejte prosím přístupové heslo



Vánoční trhy řidičů



na pěší

k placu Svobody

mnohé drahé auto cuká

mladými muži za volanty bez pásů

jsou tolik stejní

povznášejí -mnou - žaludeční šťávy

předou motory na vulvách žen



chumelenice žárovek do vloček

topí vločky seslané z hůry

dřív než se ušpiní

podrážky



svařené víno nalévají jen do nových kelímků

bezdomovci jde žlutá barva jako Brno

ochutnávám ostrou klobásu rozdělených bratrů

všechno!

třpytí se po-zlatku

lidé jsou většinově bohatí

radnice



Moravským náměstím z tureckého stanu

„modrobílá šlechta“

Kometa

drtí se hokejky do kytar

sociální skupina přizvukuje

kolíbá se v modlitbě



drahé auto na mém přechodu parkuje

motor hasne

do mého žaludku vystoupí žena

je mi tolik stejná





Pařížská – krátký bulvár v Praze





odrážím úsměvy

zrcadlím zmar



otáčím magnetem napětí

proudem hlav motorů rosteme

výkladní skříní

na značky

start!

sluší plastovým lidem



Můžeme být bez vraždy lepší? Evo!

Můžeme být bez vraždy lepší? Evo!





kloužeme po povrchu Evo

vodu máš ledovou

pyj

zčerná jazykem spáleným

když se snažíme proniknout za revolucí vědy



kloužeme po povrchu

šamani; písaři; vojáci; vládci; pod vládci; policajti; právníci; účetní

smetí se hromadí a křemen

kde že je ten čirý křemen

je vůbec?



smetí je nutnost Evo

- aby všichni naši Kaini byli v právu žít

klouzali do matek svých dcer a synů

pod novinami Ábe tvrdě usnul

a my se mrdáme po povrchu Evo

neboť v jícnu revoluce shoříme



kdo dokáže uchovat myšlenku bez hmoty

kdo dokáže probudit myšlenku bez hmoty

kdo? Kdo se dokáže vyšroubovat dvakrát výš bez vraždy?

DNA!



Nad býkem je každá Eva Carmen





beru se na bodák Evo

obracím se

odvracím pohled a ty mne nezastavíš

v prach



vzpomínám:

jsem rudý plamen hadru před tváří býka

tančím v písku život převahy

páteř prohýbám co oplodněný prut z jara

a ty v bílou zástavu chytáš krev mohutného tvora

slzíš do lysého hřbetu - ze vzrušených nozder - smrt

soucitná

zdála ses

mi



beru se na bodák Evo

a tvůj hedvábný hadr obarvený krví zdobí ti šíji

tančíš vítězi Carmen

divoce zadupáváš můj pot

se všemi výrony

lítost střídá žár nových pokolení

– lepší Adama je Adam



beru se na bodák Evo

a čekám

čekám

čekám „nechoď“!

obracím se v prach koridy

ze zákopů lezou zavšivení



Zákon zachované informace





„víš že slza rozpuštěná v louži si pamatuje

že byla

slzou?“

„ale o bolesti už nic neví“



písmena v oknech jako políčka z filmu negativ

CRACK

Zbrojovka je zhulená na lesku

bývala chrámem smrti – jiným než Luxor

„nesou Luxor a Zbrojovka stejnou část své informace?

co ví R z CRACK o Ruce která vedla spRej?

opouštěli jsme

pasťák porod soulož alkohol

kam vedou

kam slunce kam?“



koleje od tunelů položily

osobák zastaví až pod Petrovem



Člověk se schoulí do matčina břicha



člověk se schoulí do matčina břicha

když je bezbranný bit

na Zemi



je vinen chlapec co kopne si?

a co mladík čerstvě pojídaný rypákem moci?

vina je v poznání

vina je v poznání poznání

až prožíváním vlastní bolesti tušíme někde zvíře



hraniční kameny sune námi ledovec

zanechává je deštěm uprostřed

rýhuje v kůře

nebo nedotknutý klouže lojem



radost děvčátka se slinou plivnutou

najde stud ještě před spánkem

zakotví

v zátoce sviní nebo Guantánamu?



tesat do žuly bych chtěl