poezie a povídky vlado matuška
Za obručí


Za obručí Vlado Matuška: smetiště

Za obručí



Dnem zdraví život

Stařec zobe červy
-tam kde půda vládne-
po nadějích závitů utáhnul si
z radostí

poslední smysl hmotní
na dřevo klepe




Práh revoluce evoluce

Orel pana berou i hrany
hrudě pnou vrásky hladí
tolik plastikových lidí
co trychtýřem si cestu zametá

mince stvořitel po klony dělí rozdělené
se zbytkem co sním co sním co sním        z můry na straně odvrácené Slunce
cyklony vylepšených odrůd       nikoliv Čtvrtá Říše
barví modrou krev       ještě jest člověk pod člověk jistě

orel pana padne snáz




Vzdušná

Rozlétla se
zvrácená hlava
nad páteří
co ohnutá ví kde ret
zanechat otisk touží

řiď je osud






Sčítám tříště

Za prahy nov klopí vodu
pří boj
solí špíčkuje osrdí
angínou hnisá svět od mý po já
u vědomí
buket čistých vín

chodím chlapec okolo
držím palec míse - na
vážím jsoucna slepá
špatný jsem
nebo třtina špatná jen
v mezích žeber neklíněná


okolo baletí muž







Obnoží

Není děvečkou v podkoní
jest královnou ušlechtilých linek
tak dlouhých na jehlách
až kroky pruží v údech
- když obkročí a spanilá válcuje
slabiny hřebců
zkroceni
se zrodíme

šššššt!
je slušná žena

formulář pro komentáře a názory k textu