poezie a povídky vlado matuška
plavení stejné řeky


plavení stejné řeky Vlado Matuška: smetiště

plavení stejné řeky

Plavení stejné řeky

koníčku vyřezaný padnul jsi na stranu
zaleháš v prachu balenou slinu
zvedni se koníku zvedni se příteli
pojedeme ještě
zacválej

o kámen na cestu zazvoníš nám
vytrysknem my divocí
do hřívy červen polapit
růstem vonívá

jámy ve vodě vykopem
než zacelí v proud chladivý
než tíže perly zachytí v pádu zpět
zažijem barev tříšť příteli


vyřezaný koník padnul mi na stranu
kopytem v prachu hrabe
zaržál




Absurdita

humanistu
na vražedném nástroji
směřujeme do hrobu
-vzpomínáme-
Havle







V koncích svorni

hnou se bolavé národy slepých
my ukotveni v horách převracíme hrudě
a sousedé - to bratři stěhují svou zem
co příště? rodů všech svorností obávám se
společně vykonáme obé naposled
převrátíme zemi
odstěhujem duše






Hrdinové světa řádů

Zapřísaháme - se
nad kostmi rodící prach
-vaše činny jsou větší našich
na vás rodí se svět-
jaká to lež umrlcům tlučená v prsa patosem

Zmizí mladí bez slov
bez namočení štětce - opracování kamene
bez dětí miliskujících první vlhkost v tepech údů
to oni hrdinové dnes zapomenuti - od těch co nad hroby sbíjely přísahy v poučení
to oni dávno nejsou
mrtvo
mrví jsou
a budou další

všichni bojovníci za řády světa
v hrobech obraťte se

čas dozrává k příchozím


Když se bůh pomodlí
V pokoře klekne
Pak možná budou umírat později




formulář pro komentáře a názory k textu