poezie a povídky vlado matuška
Soulože bolestí až máry vynesou


Soulože bolestí až máry vynesou Vlado Matuška: smetiště

Soulože bolestí až máry vynesou

Na konci světa
je holá věta
ne žádný rým
prosté miluji
že prý




Operace chůze


batole svírá prst
důvěřuje v bezpečí
a jak savci hledá struk
na --- štěstí
máma tu je

batole hmátne prut
ne z ocelí mříž zastudí           od postýlky
a šálina naříká v hraně kolejí           pod okny
tam kde tmou se ohýbají           poutě
nemoci žít           jsoucně
životy se ohýbají           nemoc-nic

emoce dětské
skalpel prosí - m




Zázrak vítězné chyby


kyčle kloubené zvou
lůno plení otec
klouže potem v slast
a semeno trhá tělo

uniká zázrak
ubožák vítězí
zmetkuje           syčáček
-nechtěný-



Z vyhnání

prsty střenkují milé
miluji miluji miluji
dužiny tnou snadno
čtvrtí mě v ráji           nepoznán nikdy
jádřinec amputuje
proč
jsem nahý i dnes
matko





Krok Mrtvého moře

mastným oknem
neslaně se krade           odvrací se Měsíc
světlem studeným tělnatí
v prostírání
dva šulini jeden úd


sny opuštěných závitů
paleta černá
prázdní oka
mrtvého semene
v prostírání




oči kradou metafory
v zrcadlo na skle tapetují
řadu slov po pravdu
a já za patvary stisknu
zvíře vyškubne maso
nikdo
v plen Jsoucno z rán
budík počítá své zuby do tmy
mat díra prázdno kaz




za zdmi západy tlačí lidi
co huby plní dobrem
a od vnitřností zvrátí se
tráví
bubínky víří vzduch
ruce vřelé k pozdravu
za lokty nože střenky usmívají
cítí pečeni
jsem cítit



moje láska krásnější smrtky z vlasů
vodila mne jako černoch bavlnu bílou
provaz se Terezka jmenoval prý
bíle snědé lámal


formulář pro komentáře a názory k textu