poezie a povídky vlado matuška
Samohrnčířem


Samohrnčířem Vlado Matuška: smetiště

Samohrnčířem

Dívka matka rukáv

přes opěradlo prázdné rukávy -
prsy - kdysi divoké prstům co stiskům nepoddaly tvary
a rosily mlékem bezzubé mámo
se zatěžkaly prací
tahaly rohy hojnosti - praskající igelitky
        zavadaly opuštěním - vínem na noc


- přes opěradlo prázdné rukávy
vyšeptávají




Samohrnčířem

hlína plasticky krátká
ohýbám ucho a praská v něm
lepím po tvaru - nedrží - nedržím již
deformuje se pádem o kruh železné hrany

samotvůrce pod zadkem molitan - máčím ruce v kalu
již nesladím se s jílem
mimo masu nevystředím šedivé spraše


nepálená pálenka – samohonka v ulicích vyprazdňuje plno
        čím víc tváří potkám tím víc jen obrysy







nenudí se pokoutník
na struny moucha hraje
v rauši úniku




formulář pro komentáře a názory k textu