poezie a povídky vlado matuška
Odstíny snů


Odstíny snů Vlado Matuška: smetiště

Odstíny snů




Déšť má prošláplou tvář
na pokraji pouti Morfeovi
do echa šumí svoje tišššše
řek tekoucích moří

cesta je prostřená louží
zrcadlí stesky mraků olověných
kruh střídá kruh protíná míjí
houpe skořápkou snění

stéblo ohnuté slzou
teprve najde svou sůl
a ran se skarabeus drží
úrodná hrouda pod nohama blátem

déšť nese prošláplou tvář
na pokraji pouti Morfeovi
šumí do echa svoje tišššše
řek těch tekoucích moří....

formulář pro komentáře a názory k textu