poezie a povídky vlado matuška
Nerozum-umím


Nerozum-umím Vlado Matuška: smetiště

Nerozum-umím


Nerozum-umím


v náruči křičí - pláče
ukazuje za hlavou matky

míjím rychlostí dva kroky bytostí
úkosem pozoruji ženskou šíji - labutí
- pletenec žil - spletenec krve - plete slova
‚co si myslíš?‘
na zadek dopadají

v dálce na dlažbě leží hebké - cosi
‚hej hej hej‘
volám tu co nákladem neslyší

zvedám plyš
už dávno jsem zapomněl jak příjemná je dětská hračka
jdeme si – tentokrát naproti
podávám
tam kde pramen soli přebírá si děvčátko
všecko

kdy je čas dceru synka poučit
o vařiči
‚lidé jsou zlí‘
naprázdno prošlo moudro mnou



Cesta do hlavního města

telefony přitisknuté k uchu
dávý
stres
dehet
člověk mezi lesklými sračkami obchoduje
spekuluje
krade

v České Třebové jsem pomohl do schodů s kočárkem
jediné hezké co jsem si přivezl

i když? se mi líbila matka bidlovská
myslel jsem si křemen a zase jen blyštivá cetka
- jsem

formulář pro komentáře a názory k textu