poezie a povídky vlado matuška
Slzy voní mandarinkou


Slzy voní mandarinkou Vlado Matuška: smetiště

Slzy voní mandarinkou



Bolesti očí pronikají v křeče
až hluboko v mozku.
loupu mandarinku
naproti hačá soucit i slzy
psycholožka.

v ruce žmoulám kapesník
partnerka mě opustila,
vidím v dětském pokoji vysoké studené mříže
moje nemocniční postýlka.
„Já vás nemohu nyní zavřít“
psycholožka zní dutě

do půlky stěny matná zelená
chci teplo maminky
sterilita nemocnice, vybledlá zelená
jen v dáli zvoní šálina - šílené
„Vytváříte přenos ztráty lásky vaší matky“
pokouší se proniknout psycholožka.

nudle z nosu končí v kapesníku
pokolikáté já tě miloval
a tys mě opustila maminko?
chirurgové už brousí nože
loupu bezděky mandarinku.
„Ztráta lásky neznamená zavřít a nůž“
ta holka psychická bojuje – práce…

kapesník nestačí pobrat příval solí
dělím mandarinku na měsíčky
já v poslední době vždycky s matkou obnažuji mandarinku.
má Alzheimerovu chorobu
už nic neví o nemocnicích
o blízkosti těla, ostré oceli
nezná opakovanou zradu dětské duše
o chladu prázdné místnosti.
už neví že jsem, že jsem byl…

„před tím než si vezmete umýt“
psycholožka vyloudí úsměv
_
Další den jdu lesem
mlčí
vytáhnu kapesník
mokrý kapesník
nasál veškerou bolest

Voní mandarinkami…

formulář pro komentáře a názory k textu