poezie a povídky vlado matuška
Dagmar


Dagmar Vlado Matuška: smetiště

Dagmar





usedá

naproti koupe úsměv

připravená polknout vlny



rozlévám slané moře až hořké jest

(spadla lžička do kafíčka - udělala černý slap)




kolem tváře svatozáře přeliv - od kořínků země

sedláci grunt vyžení – bytelná žena v bocích rozdává-roztrhává se dětmi



co tvůj Bůh? pansky rozkročený na hmotě -

a nebo vydechuje pod nákladem úkolů?




kamarádka-žena zlobí se na snílky pod platanem -až tuhle hladinku spolknout nejde-

-nedokáže-

mnoho přeje!



formulář pro komentáře a názory k textu