poezie a povídky vlado matuška
Dagmar


Dagmar Vlado Matuška: smetiště

Dagmar



usedá
naproti koupe úsměv
připravená polknout vlny

rozlévám slané moře až hořké jest
(spadla lžička do kafíčka - udělala černý slap)


kolem tváře svatozáře přeliv - od kořínků země
sedláci grunt vyžení – bytelná žena v bocích rozdává-roztrhává se dětmi

co tvůj Bůh? pansky rozkročený na hmotě -
a nebo vydechuje pod nákladem úkolů?


kamarádka-žena zlobí se na snílky pod platanem -až tuhle hladinku spolknout nejde-
-nedokáže-
mnoho přeje!

formulář pro komentáře a názory k textu