poezie a povídky vlado matuška
Bubnovat na roztavený plech


Bubnovat na roztavený plech Vlado Matuška: smetiště

Bubnovat na roztavený plech



Sebeslouha na dar



řekli jsme si dobou a v dobré víře jsem šel hmotnit touhu
až ráno
pevný ze snů
král - já - dříč žezlem zůstal ležet
v rukou


a víčky zavřel prázdný svět
nechal si polibky zaslané - padnou
kam jsem zasténal





Povodeň vzdálenosti


po kapkách skáčou slova
jsou vlhké jako něha
a déšť neustáje zkrápí střechu tvou
přec i mou


již prošlápnutých tisíc kroků daleko
za bubínkem však svoji





Výněžná

ach právě jsem se zasnil
krásně zasnil
a jako bych tě obejmul
tak krásně jsem snil





Patrona oslepení

dobrou Barboro
krásná mi
        víc Slunce horníkům







formulář pro komentáře a názory k textu