Bubnovat na roztavený plech
Sebeslouha na dar
řekli jsme si dobou a v dobré víře jsem šel hmotnit touhu
až ráno
pevný ze snů
král - já - dříč žezlem zůstal ležet
v rukou
a víčky zavřel prázdný svět
nechal si polibky zaslané - padnou
kam jsem zasténal
Povodeň vzdálenosti
po kapkách skáčou slova
jsou vlhké jako něha
a déšť neustáje zkrápí střechu tvou
přec i mou
již prošlápnutých tisíc kroků daleko
za bubínkem však svoji
Výněžná
ach právě jsem se zasnil
krásně zasnil
a jako bych tě obejmul
tak krásně jsem snil
Patrona oslepení
dobrou Barboro
krásná mi
víc Slunce horníkům