poezie a povídky vlado matuška
Ostružiny - černice


Ostružiny - černice Vlado Matuška: smetiště

Ostružiny - černice



za ostružinami cesta stejná jako včera
koleje strojů jen tráva zvládne obrodit
ostrá pro chlapce mého věku
dnes nenalouduje
křemíkový listu zatne břit

v otlaku kola proti svahu srna
leží - odhadujeme se
co krok udělám v koloucha se mění
jen cukl krátce - běhy zlomené?
dívám se z blízka do očí
krásnějších telete

ruce černicemi obarvené
trny v kůži
kolouch v mysli
co záchranná stanice nebo snad myslivec s kusem masa?
je nám přeci přirozené
nám Velkým primátům

vracím šlápoty a po kolouškovi hovno
doslova
zvedl se kus masa
zvedly se oči krásnější telete
jen vosa divoce vydobývá z toho lejna dobrotu

za týden zvědavý hledám hovno v trávě
marně
myslím si - nezbylo nic z vysoké
v tom závan zpod slunce udeřil mne
amen rozkladu znají jen popeláři dnes - důvěrně
nikdy si nezvyknou

snažím se nahlédnout přes hranu
přes změť jakoby neprůchodnou divokou živou
kde křídly bzučí nafouklý břich
před přílivem moře
pěny červů
příboje co ukusuje z pevniny
a zastaví jej až kost
tam kde člověk vysnil sobě přístav

přílivy nezadržitelné za lunou jdou a jdou



kdyby alespoň alfa vlčice zatla zuby
ženy
co nese rod

trhám černice
na bobule sedla masařka měděnkou potažená
můj sotva zhojený - zlomený loket zabolel
mrkly vápnem lidské oči
nezbyde kdo by zasypal
všechny ostružiny jsem upustil

formulář pro komentáře a názory k textu