poezie a povídky vlado matuška
Chudý krajíček Halasovo


Chudý krajíček Halasovo Vlado Matuška: smetiště

Chudý krajíček Halasovo



na výšlap do koše Tatranky
obchůdek v Pinduli po Evropanech Asiati
dvakrát žebry holá zeď
dnes masité regály
z boží
z vůle
borec u pokladny loupe na plastu fólii a kope do sebe
jistota hydroxylu je

za pokladnou Vietnamec oči na podlaze
u salámů Vietnamka
„estě něcó“
„ne“
„neverím ty“
„ty to víš určitě líp“
„todlecto moc moc dobly - móc dobly
achój“
kladívko mi rozbíjí na kovadlince desetník
ten velký z mého dětství jak jsem se snažil přitulit
až se papír protrhal

ještě protlačit jablka do tetrapaku
zaplatit - špatné místo Pindula
smrdí ocelová tyč a zlomené ruce v krajkách Tylexu
přiběhla ona křehká
má delší úzké prsty - ještě dosáhnou na úsměv
lámou je i ženám?


_
Letovice zastávka procházím
do smrky prořídlého podél toku pitné
na Zboněk na Brno čeká hydroxyl v koutku nikotin
pokývnul na mne
jak lidé poznají třídu sobě rovných?
zdržují se miliardáři
svědomí proti prázdné dlani nemám tiché
nikdy

„ty jistě budeš špekulovat proč jdu sám do lesa ve slotě“ říkám si
„copak tam asi mám za pich“ říkám si - říká si
a opravdu oba čela na prdeli – chudých hledáme drobnou minci
zelenomodrý citrón projel kolem nohy kratší
– menší podezření soudruha třídy


_
rozbaluji Tatranky
umělá hmota do kapes
Tatranky co za mého jinošství Tatry neviděli
nic není jak se zdá

nejvýš nad zastávkou dva panáčci v zeleném
pušky zlomené
nestřílí se přeci v církevní restituci
otočili se na patě hned co uviděli nechtěného muže
někde zaduněly dveře od citrónu
nic nevypadá jak vypadá


_
planina u Nýrova
v létě nad pšenicí zavěšuje skřivany
bodá mě jehlicemi prudce
do pravé tváře pálí
se od Sulíkova
od vodojemu

vstávala Venuše
kdysi
pokaždé chlapcům v autobusu
v noci maskované ránem už od mocnáře Josefa
vyšla tmou tomu
kdo do Kunštátu ještě mládenec
musel Kyšice nádeníka s vílou jílu míchat
ještě snil v černi
a obyčejná žárovka vodo v jemu
byla obzorem
byla Venuší z pěny

nic není jak se zdá


_
studený vítr uchem hvízdá
vlevo cestou domů
já otočil se na cestě Sebranic

zelené trsy prokvetly okrem
propadávají prvním stříbrem
nezadržitelně
kráčím s rozsudkem vozíčkářce Janě
„neprojedeš do Nýrova“
já soudce jsem si tak nejistý
s právem bolavých chodidel

něco jen vypadá


_
Všechny cesty vedou do …

formulář pro komentáře a názory k textu