poezie a povídky vlado matuška
Když jsem myslel na děvčátko


Když jsem myslel na děvčátko Vlado Matuška: smetiště

Když jsem myslel na děvčátko


svět padnul
na hlavu
nebo mám já otřes mozku
z čeho?

lidé bloudí
popelaví
oči těkají v samotu
nedotýkají se svými pahýly rukou
kosti sunou se bojištěm života

hrudi rozdrásány
pulsuje v nich rosol
u některých sype se zas
prach co měří v hodinách
místo krve

volám na ně
hlavu odvrací
maso odpadá od kostí
zuby drkotají smíchem
bolestným

prosím lidé pohlazení
nikdo neslyší prosebníky
jen pokřivená ozvěna
navrací se
vytrvale neodbytná

chci k nim udělat krok
vyjít vstříc
zavázat jim rány
ošetřit bolesti
uklidnit oči ve víru
obejmou je
sebe

dělám první krok
a padám v kolena

natahuji ruce
v oči se mi vžírá děs
namísto laskavých dlaní zvednuly se
pahýly kostí
ostřejší břitvy

chci se probudit chci se probudit
živote chci se probudit

formulář pro komentáře a názory k textu