poezie a povídky vlado matuška
Očekávané srázy po třiceti vyučených


Očekávané srázy po třiceti vyučených Vlado Matuška: smetiště

Očekávané srázy po třiceti vyučených

těším se na Kláru co pletla svetry za známky z matematiky
sedávala v poslední lavici a Holý ji držel v rozkroku
zíral jsem vzrušený v houfu
připomínala mi překvapenýho dinosaura od Buriana co se nechává žrát zaživa
všichni neschopni se pohnout zvířeckostí jednoduší
jednoduchá je důkazem že hladce a obrace lze vystudovat akademický titul

Pavlína bývala v roli správné kamarádky z filmů pro mládež
promovaná psycholožka manipuluje lidmi na seřaďovacím nádraží
schopná nepřítele odstřelit – na posledním srazu mne přetřela duševní chorobou
byl jsem smutný obraz co tancuje s obecnou - vesnickou bláznivkou na požádání
Hana se Pavlíně vyhne

Hana - skoro láska zvonila za mými pointami a zadupávala energii patami do země
chodila po betonu v baletních střevících
vychovává děti sestře
sestře co je stejného žloutku hladké kůže s nosy v bambulkách čichajících vzhůru
snad ani nepoznají matku od tety
- byl to plán aby jedna se stala zazobanou doktorkou práv a druhá přiživující se matkou jejich dětí?
Hana a Anna adoptované párem z po - větrné vesnice

Laďa nepřijede
jediný nemusel kolaborovat s penězi
zdědil snadnou obživu
zemřel

formulář pro komentáře a názory k textu