Závěť - nenaplněná
snad zemřu jak unavené zvíře v chladu
_
dejte mne do rukou děfky
ještě ráno za zimní tmy ať roztřese své kůže kosti
unavené co obsloužila mnoho mužů
a od kořínků jí hnědne vytlačené Slunce v blond
děfce s malými prsy kde červené bradavky nesou otisky mastných palců
prsy honosící se formou databáze
dejte mne do dlaní do prstů kostnatých a nehtů do špičky broušených
aby můj popel zalezl
míchal se se spermatem těch co oblaženi byli
v antické pojítko malty
zaplaťte jí kočce za cestu od chrámu k veřejnému domu
ať mnou poutníkům kluzko posype
hned za pádem poslední vločky
na jaře ve spárech chodníků zase vyrostou pohnojené
pampelišky