O naivitě
Mohlo to být tenkrát, když do socialistickýho Československa dorazilo povědomí o ADIS. Tehdá už všichni spolužáci – učni - točili na hrnčířských kruzích a já jim vyráběl hlínu. Nějak se stalo, že jsem dostal ze všech nejméně hodin učení hrnčířského umění, a následně ve výrobě mistr tvrdil, že patřím k těm lidem, co se vytáčet nikdy nenaučí. A tak jsem pro své kamarády míchal hlínu.
Jednou, když jsem přitáhnul čerstvý půltunový vozík a v dílně točířů byla řeč o přitažlivosti, dovolil jsem si já, hlinař, k točířům promluvit.
„Četl jsem, že z členů Beatles byl nejčastěji označený dívkami za otce Ringo Starr.“
Točířka, co po mně v druháku pokukovala, s úsměvem rozvedla:
„Chudák Ringo, s takovým naivním ksichtíkem.“
U vědomí mojí milostné prázdnoty, udělal jsem psí oči a žalostně jsem zaskřehotal:
„Já chcu taky být naivní!“