Nobelova řeč
já dyslekťák četl jsem z kavárny Kalibán
Nobelova řeč Boha Dylana
pod vrbou Masarykova náměstí
tam kde někteří chtěli mýt hlavu Havla bezdomovec
sesunul se po slunci
na dlažbě vřel všemi údy
„pomóct, pomóct!“ v zahrádce křičela do krabiček moje generace
dva mladíci se sklonili