O složitém vztahu horké kávy
O pánovi
Pan Karlík, středo-časový mládenec - až na kost samoty - chodí do prodejny Albert. Pan Karlík má hluboké kapsy a ztěžka v nich najde peníz. Pan Karlík občas po zaplacení koupí v automatu kafe a nevypije ho. Pan Karlík má čtyři vyvolené - ženy - kterým kafe daruje.
O ženách a Karlíkovi
Pokladní Střapatá je stabilně dobarvená blondýna. Střapatá je žena, která se upravuje výraznými tahy. Střapatá neví, že méně sluší někdy více. Jako jediná z vyvolených nemá pravidelného muže na snídaně. Karlík se kdysi se Střapatou dvakrát osobně sešel. Karlík na Střapaté obdivuje pleť - husté smetany, špičatou bradičku a tváře.
Pokladní Kočková se čerstvě dobarvuje dočerna. Kočková je žena, která k další úpravě používá tahy jen zřídka. Kočková nepotřebuje radit jako Střapatá a ví, co jí sluší. Kočková má čtvrtého muže u snídaní. Karlík si Kočkové jako jediné z vyvolených všimnul už dřív a ne až za pokladnou samoobsluhy. Na Kočkové obdivuje - ženský zadek, v očích čerstvě dozrálé kaštany, barevný soulad obličeje a ruce.
Pokladní Vrchní si čerstvě přebarvuje slámu na půdu. Vrchní o svůj zevnějšek moc nedbá – svoje už má doma - myslí si. Vrchní má výrazně pevného muže u snídaně. Vrchní zdaleka není nejpůvabnější ze čtyř pokladních, přesto Karlíka nejvíc přitahuje. Karlík si fyzickou náklonnost vysvětluje ukazatelem přírody, ukazatelem k ženě, která by s ním měla nejzdravější děti. Na Vrchní Karlík obdivuje barevnou sladěnost – pokud nemá přebarvenou slámu na půdu a dlouhá stehna s jemnými prohyby.
Pokladní Malá si nebarví zářivě žluté vlasy. Pokladní Malá vkusně používá střední tahy k úpravě. O pokladní Malé se neví, jak moc pevný je její muž u snídaně. Karlík na Malé obdivuje křehkost postavy, nutící k něze a ochraně, zářivě sluneční vlasy a drobný zlomený nosík.
Jak vše s kávou začalo
V zimě si pan Karlík všimnul zkřehlých prstů Střapaté - dýchala si do nich. Karlík zatoužil ženě ulevit a koupit v automatu horkou kávu. Střapatá byla pozorností nadšená. Doposud se za pokladnou nenadála mnohé pozornosti. Střapatá projevila radost a potěšení. Za několik dní chtěl pan Karlík potěšit i další ženy za pokladnou. Podařilo se. Tak má pan Karlík čtyři vyvolené, kterým dělá radost.
Jak vnímají vřelou kávu ženy
Pokladní Střapatá s Karlíkem mluví často ve dvojsmyslech. Střapaté vadí, když se Karlík směje na její kolegyně. Střapatá by nejraději byla v pozornosti jen sama. Proto obdarování přijímá s jistou hořkostí. Přesto je potěšená, že je o ni zájem a to okázalým projevem, před nakupujícími lidmi. Každé kafe sníží její strach z váhy a stárnutí. Na Karlíka se vždycky usměje.
Pokladní Kočková má ráda jemný humor. Kočkové vadí jen trochu, když je Karlík všímavý i ke kolegyním. Kočková si plně užívá aktuální pozornost. Kočková také vnímá kávu jako důkaz své stálé krásy a přitažlivosti. Je hodně potěšená, stejně jako Střapatá, jen bez hořkosti. Kočková nejkrásněji projevuje své pocity a na Karlíka i pro sebe se dlouho usmívá.
Pokladní Vrchní má v rozhovorech největší tématický rozsah. Vrchní téměř nevadí Karlíkova pozornost k dalším prodavačkám. Vrchní se často v rozmluvě zmíní o svém muži a dá Karlíkovi najevo svou nedostupnost. Přesto Vrchní je pokaždé ráda za projevovanou náklonnost.
Pokladní Malá mluví s Karlíkem nejméně. Malá se na projev - slova Karlíka usmívá s drobnou zdrženlivostí. Malé vadí Karlíkova pozornost k ostatním kolegyním a vidí v Karlíkově počínání jistou zvrácenost. Malá získává ještě přebytky v projevech mužského zájmu o svou osobu. Přesto i Malá s jistou nedůvěrou k zvrácenému bláznovství pana Karlíka je za kávu ráda a usmívá se.
Pánovi pohnuté pohnutky
Pan Karlík ještě doufá ve vlastní rodinu. Pan Karlík ví, že každá z pokladních další rodinu už zakládat nebude - ani v případě vyhnaných mužů od snídaně. Ze stejné obavy Karlík kdysi nerozvíjel vztah se Střapatou. Jeho darování je čistě nezištné, nepočítáme-li radost z radosti.
Karlík si dobře uvědomuje, jak s jeho okázalou náklonností se ve svých myslích vypořádají obdarované ženy. Karlík také ví o medvědí službě, kterou si všímavostí vysluhuje.
Dobře zná, že každou darovanou kávou, všechny ženy ve frontě u pokladen pozorují neúspěšného a odmítaného muže, který se zarputile snaží.
Karlík si je vědom, že snaživý a odmítaný muž je pro ženy nejméně přitažlivý samec z celého stáda - naopak muž, který přelétavě zraňuje mnoho žen, je nejžádanější.
Karlík si je vědomý snižující se hodnoty po každé pozornosti - daru s nenávratným znaménkem a to snižující se hodnoty každým opakováním - obdarováním.
I přesto všechno občas kávu koupí a koupí i svou devalvaci, devalvaci v nežádoucího muže a další - malé, znehodnocení horké kávy.
Nedávná událost
Před několika dny potkal pan Karlík Kočkovou v jiném městě. Napadlo jej, že by ji mohl pozvat na zákusek. Pan Karlík věděl, že bude odmítnutý. Pan Karlík si přál být odmítnutý. Pan Karlík věděl, že pozvání Kočkovou potěší. Tak se i stalo. Ještě se za Kočkovou několikrát ohlédl a viděl stálý úsměv spokojenosti. Jen si tentokrát nebyl jistý, jestli se darováním zájmu až moc neshodil. Radost pana Karlíka měla hořkou příchuť na patře.
Právě se děje
Karlík právě platí u Kočkové a jde k automatu na kafe. Hází do něj své půlprocento příjmů a automat chrčí. Kočková si všimla kupované kávy a Karlík k ní gestikuluje. Oba si vymění úsměvy. Kočková má radost. Karlík nese Kočkové kelímek s nápojem. Kočková chce jasně dát najevo, že Karlík nemá šanci a říká „v pracovní době já nemůžu pít kafe.“ Zraněný Karlík jde za Malou. Malá vidí odmítnutí a ví, že ona přeci není horší než Kočková a když pro Kočkovou je Karlíkova pozornost nepříjemná, ona přeci nemůže přijmout nějaký odpad a odpovídá „mně je dneska špatně.“ Karlík nese nápoj pro Vrchní a i ta jej dnes poprvé odmítá. Střapatá se projevenou nabídkou už cítí být uražena.
Důsledky
Pan Karlík už nebude nabízet horkou - tak horkou kávu. Přijde o radost z radosti a jeho život bude zase o něco smutnější. Ženy přijdou o projevy náklonnosti a o drobná cukrátka sebevědomí a též o zpestření všedních dnů.
Kromě toho, že několik desítek žen vidělo, jak se chudák muž vnucuje a už nikdy u nich – žen - nebude v úctě, tak i sám Karlík přišel o část sebeváhy. Také si potvrdil, co už věděl.
Dávno věděl, že nezištné a opakované darovaní je pro dárce vždy snížením sebe sama, že vždy přijde pohrdání od okolí a sociální potrestání. Věděl, že jeho počínání stojí i za neúctou k jeho práci, kterou tak nemá, za ztrátou kamarádů a přátel, za odtlačením od majetku v rodině a především dopomohlo k životu mládence. Věděl, že možná bude na povrchu zlý a zahořklý, ale uvnitř už se nezmění. K jeho škodě nezmění. Ubožák.